V Tequile sídlí hned několik palíren vyrábějících pravou, stoprocentní a mimořádně lahodnou tequilu. Jsme ve státě Jalisco, nejmexičtější části Mexika. Právě tady vznikly sombrera, mariachi a již zmíněná tequila.
Omyl č. 1: Tequila je z kaktusu
První zastávka nás čeká na poli. Zde v dlouhých řádkách rostou modré agáve, ze kterých se tequila vyrábí. Není to žádný kaktus, ale sukulent.
Hned na začátku je s tequilou spojena pořádná dřina. Na poli stojí skupinka jimadorů (zkušených pěstitelů agáve, jež je speciálně určená pro tequilu), kteří obrovské a těžké plody agáve sklízí. Ručně, jen s pomocí jakéhosi kopí. Nejprve musí dvanáct let starou rostlinu odříznout, pak ji ze všech stran osekat a zbavit listů, které jsou hořké a nakonec ji rozpůlit vedví. A to v třicetistupňovém horku, navíc v džínách a džínové košili, které poskytují ochranu proti ostrým listům agáve.
Zkouším opracovat jednu velkou, 80 kilogramů těžkou hlízu. Když skončím, tečou ze mě čůrky potu. Jimador musí za den sklidit několik set rostlin. A ještě mu nesmí vadit, že sem tam narazí na velkého chlupatého pavouka sklípkana. Stejně jako se to stalo nám. Na poli se maká celý rok. Sklizeň totiž není sezonní, ale probíhá každý den. Snad s výjimkou neděle.
Mexiko, Tequila. Práce El Jimadora je velmi náročná, každý den musí v tropickém horku zpracovat několik set rostlin agáve denně
Omyl číslo 2: Tequilu vymysleli indiáni
Agáve měla pro mexické indiány stejný význam, jako měli bizoni pro indiány americké. Celá tato úžasná rostlina se dala využít. Z listů se dělaly košíky, sandály, provazy či zvláštní pergamen. Z dužniny se naopak připravoval lehce alkoholický nápoj pulque, silný asi jako naše pivo, který sloužil k náboženským obřadům.
Ale tequilu indiáni nevyráběli. Umění destilace přivezli do Mexika až Španělé a první tequilu vypálili někdy v roce 1521.
Na úpatí hory Tequila stojí La Casa Herradura, jeden z předních výrobců stoprocentní tequily, který sklidí každý den na 175 tun agáve. A to už je pořádná hromada.
Z pole, kde roste na 28 milionů rostlin agáve, se vracíme do palírny a sledujeme další proces výroby. Aby byla tequila co k čemu, musí se plody agáve dlouho a pomalu péct ve zvláštních pecích, které na první pohled připomínají malou cihelnu.
La Casa Herradura vyrábí tequilu již 150 let
Městečko Tequila
Sladká nebo s kořením?
Na výrobu jedné láhve tequily je třeba osm kilogramů agáve. Z jednoho plodu se tak připraví deset lahví.
Když se plody upečou, vylisuje se z nich šťáva, která se nechá zkvasit. Paradoxně bez jakýchkoliv přidávaných kvasinek. Stačí ji nechat v teple na vzduchu, všudypřítomné kvasinky si ji samy najdou. A rychle přemění cukry z agáve na alkohol.
Zhruba desetiprocentní agávové "víno" pak prochází dvojí destilací. A na jejím konci už je první plnohodnotná tequila. Nádherně průzračná a lahodná tequila blanco, která má chuť i vůni agáve. Tequila připravená z agáve z nížin je více kořeněná, naopak v horách vzniká tequila se sladším, květinovým nádechem.
Při práci na poli je třeba dávat pozor na nebezpečné tarantule
Když se očištěná agáve přiveze z pole, musí se dlouhé hodiny péct
Omyl číslo 3: Nejlepší tequila je Gold
"Čím více rozumíte tequilám, tím máte raději kvalitní tequilu blanco, neboť ta nabízí nejčistší chuť agáve," říká Ruben Aceves Vidrio, náš průvodce Casou Herradurou, v níž se vyrábí tequila již od roku 1870.
Další dvě řady kvalitních tequil již zrají v dubových sudech – tak se získává reposado a añejo. Reposado musí zrát alespoň dva měsíce v sudech, zatímco añejo minimálně jeden rok. Díky tomu získávají krásnou medovou barvu a jemnou příchuť vanilky či čokolády.
Jenže zrání v sudech se dá obejít. Stačí, když se tequila zabarví karamelem. A na světě je "slavná" tequila gold, o které si spousta lidí myslí, že je nejlepší ze všech tequil.
Zlatá tequila navíc mnohdy vůbec nepochází z Mexika, ale vyrábí se třeba v Evropě. Z Mexika se přiveze jen obyčejná a nepříliš kvalitní pálenka z agáve, která se namíchá půl na půl třeba s bramborovým lihem a dobarví se karamelem. A bolehlav je tady.
Mexiko, městečko Tequila. Prémiová tequila zraje v dubových sudech. Tak se získává reposado a anejo.
Jak poznat tu pravou?
Právě takové dryáky kazí tequile pověst. Člověk je sice ochutná, ale k srdci mu rozhodně nepřirostou. A když si jich dá náhodou víc, bude ho druhý den bolet hlava jako střep.
Jak tedy najít pravou, chuťově výtečnou tequilu? Stejně jako v Mexiku si musíte objednávat konkrétní značky. Nikoli tequilu, ale třeba El Jimador, který je v Mexiku nejprodávanější tequilou. A zkontrolovat, aby na etiketě bylo napsáno 100 procent agáve. Jen to je zárukou pravé tequily.
Mexičané pijí tequilu nejen samotnou, ale milují také míchané drinky.
Tequila, limetka, sůl. Obřad pití nápoje z agáve může začít
A jak se pije tequila?
Odkud pochází tequilový rituál, kdy se mezi palec a ukazováček nasype sůl? Údajně ho vymysleli Američané, ale rozhodně nepochází z Mexika. I když dnes se v turistických regionech Mexika také běžně praktikuje.
A jak se tedy tequila správně pije? Většina Mexičanů popíjí tequilu nechlazenou, po malých doušcích z koňakových sklenek. A pokud přidává k tequile sůl, tak ji sypou přímo do nápoje, který pak zakápnou šťávou z limetky či naředí grepovým džusem. A hlavně tequilu hojně zapíjejí vodou.
