Proč jste si vybrali Cho Oyu?
Nabízí jednu z mála možností, kdy je možné uskutečnit takový prvovýstup, který má, podle mého mínění smysl a sportovní hodnotu. Není přitom natolik extrémně těžký, aby to bylo nebezpečné a realizovatelné pro malou expedici.
Moc prvovýstupů se asi na osmitisícovku už vymyslet nedá, nebo ano?
I na těchto horách je možné najít cestu, kterou ještě nikdo neprostoupil. Například Rusové se specializují na takové akce. V roce 2007 třeba vylezli západní stěnu K2. Ale to je výstup pro velkou expedici, která pracuje, jak bych tak řekl, vojenským způsobem, kde se určí směr a hora se doslova dobývá jakýmikoli prostředky. To mě nikdy nelákalo, o horách přemýšlím jinak.
V čem bude tento prvovýstup hodnotný?
Myslím, že největší krása spočívá v tom, že se jedná o logický směr v centrální části jihozápadní stěny. Je objektivně velmi bezpečný, a tedy v budoucnu opakovatelný, což je důležité. Nejedná se tedy o nějaký výkřik, ale o počin, který by se mohl zapsat do statistik jako projekt, který si může po nás vyzkoušet i někdo jiný.
Odjíždíte s relativně malou expedicí. Počítáte s výstupem alpským stylem?
Počítáme, ale je nutné si přiznat, že až poté, kdy detailně prozkoumáme celou stěnu, budeme řešit, jestli budeme používat fixní lana. To ale poznáme opravdu až ve chvíli, kdy se budeme pohybovat v bezprostřední blízkosti vybrané cesty.
Proč si tuto cestu nikdo nevybral?
Cesty, které na vrchol zatím vedou, jsou o poznání snazší. Ale myslím, že je to taky kus štěstí, že dosud tuto variantu nikdo nevybral.
Trasa prvovýstupu (zeleně) na Cho Oyu, kterou chce vystoupit expedice Leopolda Sulovského.
Kolik lezců vlastně do Tibetu odjíždí?
Jede nás celkem pět. Všichni jsme už společně absolvovali K2 před dvěma lety a s některými i v roce 2005. všechno jsou to lidé, kteří si na podobný problém v životě sáhli. Od všech se dá očekávat dobrý výkon.
Jak dlouho v Asii budete?
Plánujeme to na padesát dní, vrátit bychom se měli na počátku října. Počítáme, že v ideálním případě bychom mohli na vrcholu stát někdy na konci září. Rozhodně nechceme nikam spěchat a nic podcenit. Osmitisícovka je osmitisícovka a všechny záležitosti jako aklimatizace a podobně jsou řádně rozplánovány.
Co pro tebe osobně ta hora znamená?
Poprvé jsem si na tento výstup myslel zhruba před deseti lety, ale stále jsem to odsouval kvůli jiným projektům. Sám už jsem na ní jednou šel s jedním kamarádem. Byla to lehčí cesta, ale byly špatné podmínky. Ve finále nás počasí napustilo nahoru. Tak snad to vyjde letos.
Jak probíhaly přípravy?
Každý se chystal individuálně. Vzhledem k tomu, že se dobře známe, neabsolvovali jsme žádné společné horské soustředění. Společně jsme ale jezdili třeba do polária, kde jsme pobývali ve stodvacetistupňovém mrazu. Tuhle přípravu jsme si vyzkoušeli už při několika projektech a osvědčilo se to. Ale zkoušeli jsme také třeba sněžnice.
Sněžnice na osmitisícovku?
Skalní lezení skončí někde na hranici osmi tisíc metrů a potom se může stát, že nahoře bude hodně čerstvého sněhu a vrchol bude i přesto, že výstup přes pilíř proběhne úspěšně, nedosažitelný.
Kolikátá je to vaše expedice?
Určitě jich mám za sebou více než dvacet. Pokud je tedy řeč o těch vyloženě sportovních expedicích. Do Himálaje už jedu pojedenatřicáté. Ale něco byly jenom treky.
Dají se porovnat expedice dnes a třeba před třiceti lety, kdy jste ve velkých horách začínal, vůbec poměřovat?
Neskutečným způsobem se posunuly materiály a technické vymoženosti. Kdysi jsme si kvůli váze provrtávali i kartáčky na zuby a rukojeti lžic. To už je dnes ale pravěk. Technickým novinkám se rozhodně nebráníme a bereme s sebou i počítač a satelitní spojení. Takže i čtenáři iDNES.cz se můžou těšit na pravidelné informace.
