Na první pohled by se mohlo zdát, že jezdit do hor, jejichž nejvyšší vrchol dosahuje pouhých 395 m, je čirý nesmysl. Zdání ovšem klame. Burda, dříve označovaná též jako Kováčovské kopce, se zdvihá přímo od břehů Dunaje vzhůru strmými skalnatými srázy a převyšuje hladinu veletoku o téměř 300 m.
V krajině ozdobené mohutnou řekou tvoří Burda spolu se sousedními horami v Maďarsku překrásnou scenérii. Navíc je to oblast bohatá na neobvyklé druhy rostlin a živočichů a patří mezi nejcennější slovenské rezervace. Návštěva proto potěší zejména nyní na jaře, kdy se vše probouzí a kvete.
Přírodní unikát
Pohoří Burda se rozkládá při slovensko-maďarské hranici u města Štúrova, kousek od místa, kde Dunaj opouští Slovensko. Je součástí sopečných karpatských horstev, jež odtud pokračují dále na východ do Maďarska a mezi nimiž si evropský veletok razí cestu vstříc Budapešti. Kromě Dunaje ohraničují Burdu ještě další dvě řeky - na západě Hron a na východě pohraniční Ipeľ.
Skalní podklad tvoří ponejvíce andezitové tufy, které vznikly zpevněním sopečných vyvrženin různé velikosti. Zvětráváním těchto poměrně málo odolných hornin se vytvořily místy velmi příkré a krajinářsky atraktivní skalní srázy, vystupující zejména na jižně orientovaných svazích nad Dunajem. Pojedete-li někdy po železnici do Budapešti, jsou krásně vidět právě z vlaku.
Silná propustnost skalního podloží způsobuje téměř neexistující síť povrchových vodních toků. Na tomto přírodním fenoménu se ovšem podepisuje také skutečnost, že na Burdě spadne v průměru jen necelých 600 mm srážek. To je ze všech slovenských hor bezkonkurenčně nejméně. Naopak průměrná roční teplota vzduchu se šplhá až na 10,3 °C, což svědčí především teplomilným rostlinám a živočichům, které sem pronikají z jižních zeměpisných šířek a právě na Burdě dosahují mnohé z nich svou severní hranici rozšíření. Z přírodovědného hlediska tak Burda představuje opravdový unikát.
Výhledy na ostřihomskou katedrálu
Východiskem k návštěvě Burdy bývá vesnice Kamenica nad Hronom, která leží vzdušnou čarou 5 km severně od města Štúrovo na jižním úpatí pohoří. U místní krčmy začíná červeně značená trasa, která slouží zároveň jako naučná stezka národní přírodní rezervací Kováčovské kopce-juh.
Hned zpočátku trasa prudce stoupá a brzy vás mezi keři vyvede na travnatý hřbítek, odkud se otevírají první výhledy, jež patří k nejhezčím zážitkům při putování Burdou. Pod sebou vidíte soutok Dunaje s Hronem, vedle něj zákrut řeky s ostrůvkem a za ním na maďarském břehu nesmírně působivou siluetu katedrály svatého Vojtěcha v Ostřihomi. Její stavba v klasicistním stylu vás bude provázet prakticky velkou částí putování a zpestřovat každou další vyhlídku. Nezapomenutelné je slyšet vysoko na kopci nad řekou z dálky znějící zvony...
Ve srovnání s tím se protilehlé slovenské Štúrovo, spojené s maďarskou Ostřihomí novým mostem, jeví z ptačí perspektivy jako nepříliš vzhledné město ozdobené pouze továrními komíny.
Červená značka neustále mírně stoupá a vstupuje do hustých akátových a dubových porostů. Jednotlivé tabule naučné stezky stojí zpravidla v místech, kde odbočují další a další pěšinky doprava ke skalním vyhlídkám na majestátní Dunaj. Mohutná řeka, brázděná velkými loděmi, je v těchto místech zhruba 1 km široká a sevřená mezi příkré srázy Burdy a protilehlého pohoří Visegrádi hegység. Výhledy opravdu nezapomenutelné!
Navíc lesostepní rostlinná společenstva, která obklopují skalní vyhlídky, nabízejí další vzrušující podívanou v podobě mnoha neobvyklých druhů rostlin a hmyzu. Žije tu také nesmírné množství plazů, což se projevuje neustálým šustěním, kamkoli vkročíte.
Konec u soutoku Dunaje s Ipľem
První ani ne 4 km k rozcestí Skaly (napojení modré značky) trvají se všemi odbočkami a zastávkami téměř dvě hodiny. Pak následují dvě varianty, jak postupovat dál, buď po červené lesem dolů k Dunaji, anebo po modré oklikou přes vrcholové plato Burdy. Obě varianty vás nakonec dovedou do vesnice Chľaba, která se rozkládá v cípu slovenského území sevřeném mezi pohraničními řekami Ipeľ a Dunaj.
Ani jedna z variant už není zdaleka tak atraktivní jako úvodní pasáž. Modrá vede lesem, v délce 3 km navíc po asfaltové cestě. V okolních lesích je však plno zvěře a občas se objevují i výhledy opačným, tedy severním směrem.
Červená naopak strmě klesá dolů k Dunaji a nabízí pro změnu pohledy na Burdu zespodu, přímo od Dunaje. Velmi exponovaný je tu ovšem závěrečný sešup k ústavu sociální péče v osadě Kováčov, končící přímo v kolejišti hlavního železničního tahu do Budapešti. Navazující sestup z železničního náspu končí pro změnu v silnici s ne zrovna minimálním provozem. Za mokra možná i životu nebezpečný úsek.
Pokud tuhle nečekaně obtížnou pasáž bez újmy zvládnete, pak zbývá slabá půlhodinka po silnici nebo po žluté značce lesem (v létě dost zarostlá) do rekreační oblasti Kováčov, kde je sousta chat, hotelů a penzionů. Jedná se v podstatě o jakési "horské" rekreační centrum této části slovenského Podunají.
Mnohem přívětivěji ovšem působí vesnice Chľaba, kde můžete obdivovat neobvyklé vinné sklípky vydlabané ve sprašovém svahu. Občerstvení tu nabízí několik obyčejných krčem. Prakticky všichni tady mluví maďarsky, avšak v komunikaci s cizincem přecházejí na slovenštinu, takže nemusíte mít strach, že se nedomluvíte.
Při dostatku času se rozhodně vyplatí udělat si ještě z Chľaby krátkou vycházku k řece Ipeľ, která má zachovalý přírodní ráz. Asi 2 km od obce se nachází soutok Ipľu a Dunaje, kde Dunaj definitivně opouští slovenské území. Na posezení na štěrkových plážích u Dunaje se hned tak nezapomíná.
Může se hoditJak se tam dostat Přechod pohořím Burda Mapa Kolem Burdy na kole |