Celá Itálie na jednom místě
Region Marche o nevelké rozloze 9 694 km2 nepatří k turisticky masivně navštěvovaným oblastem. Hlavní výhodou je, že při večerních procházkách po promenádě nebo pláži si zde člověk nepřipadá jako na přeplněném Václaváku.
Oblast přitom nabízí nejen krásné moře a dlouhé pláže, ale i hory, lesy, piniové háje a neuvěřitelnou koncentraci vzácných památek. Marche se také vyznačuje největší "hustotou" muzeí a obrazáren na světě - na 246 obcí jich připadá 242!
Reklamní slogan této oblasti - "Celá Itálie na jednom místě" - je, na rozdíl od mnoha jiných, pravdivý.
První kroky nás suchozemských červů ale vedou pochopitelně k moři a teprve poté, co se v něm dostatečně vycachtáme, a naše pokožka dostane žádoucí bronzové zabarvení, jsme ochotni se zajímat také o něco jiného.
Často se však - i v rámci rodiny - vedou spory, zda je lepší pláž písčitá či oblázková. Pro tyto případy je ideální letovisko Fano, kde jsou obě, takže mohou být uspokojeni všichni.
Prvně jmenovaná, Lido, je kratší. Delší Sanssonia není ani tak z oblázků (mezi nimi se vždy vyskytne nějaký záludně ostrý kámen), ale spíš drobného štěrku, po kterém je příjemné chodit i bos. Odděluje je od sebe malý malebný přístav, takže je k dispozici i bezplatná vyhlídka.
Tato volba je dobrá i z dalších důvodů, například tu neční do výšky mrakodrapové hotely - ne tedy, že by tady ty pětihvězdičkové nebyly, jsou ale mnohem menší, aby zapadly do tak trochu starosvětského rázu tohoto půvabného městečka.
Pláž v zálivu Portonovo
Hospodská očista
Fano však nenabízí pouze koupání v azurovém moři, ale i pestré zážitky kulinářské, zvlášť pro ty, kdo mají v oblibě mořské plody všeho druhu. Rybáři, denně vyplouvající za úlovkem, se málokdy vrátí s prázdnou a zásobují trhovce či restauratéry čerstvým zbožím.
Při návštěvě podniku Cilés se nám stala nepříjemná věc - ušpinění trička omáčkou. Majitel Luciano, který, jak to bývá v Itálii zvykem, nejen dohlíží na spokojenost hostů, ale sám rovněž obsluhuje, promptně přispěchal s jakýmsi sprejem a postižené místo postříkal. Po chvíli skvrna zmizela a zbyl jen bílý prášek, který se setřásl.
To neznáte? Zeptal se udiveně Luciano poté, co zaregistroval naše vyjevené pohledy. Tady má čistič skvrn i nejzapadlejší restaurace, patří to k běžnému standardu, vždyť potřísnění je jedna z nejčastějších nehod při jídle.
Čistič skvrn je součástí běžného standardu i v té nejzapadlejší restauraci
Jídlo se obvykle servíruje na velkých mísách, z nichž si hosté sami nabírají dle hladu či chuti. Pro ty, kdo nejsou obeznámeni s italským stravováním, jedno malé upozornění: i když jsou těstoviny nejvyhlášenějším místním jídlem, jde o předkrm, nikdy se nepodávají jako hlavní chod, s tím je třeba při "naprogramování" břicha počítat.
Výtah do města
Fano je výhodné i díky strategické poloze, do všech důležitých míst regionu to není víc než padesát kilometrů, takže se z něj dají podnikat krátké výlety do okolí, třeba i půldenní, když se obloha výjimečně zatáhne.
Z nich lze těžko vynechat Urbino, architektonický skvost zapsaný v seznamu Unesco a rodiště jednoho z nejslavnějších světových malířů, Rafaela. Popisovat všechny zdejší pamětihodnosti dost dobře nelze, takže je lepší raději zmínit jednu raritu, kterou jinde nenajdete.
Když dole na parkovišti zvedneme zrak do výšky, kde se na kopci tyčí Vévodský palác a neradi se smiřujeme s tím, že nás čeká delší cesta do prudkého kopce, zaslechneme průvodce vedlejší skupiny, jak anglicky praví: nahoru jedeme výtahem, stojí to padesát centů. Ušetříme čas a stihneme zajet ještě do jeskyní, je to odtud kousek.
Výtah, který by jel do města, jsme tedy ještě neviděli, takže je následujeme a u kasy koupíme lístek. Čekáme spíš něco na způsob lanovky, ale opravdu přijede klasická, neprůhledná výtahová kabina, která nás za minutu vyveze až nahoru. A protože nás přemohla zvědavost i ohledně těch jeskyní, držíme se jako klíště znalého průvodce.
Dóžecí palác v Urbinu
Krasový komplex Frasassi
A neprohloupíme, velkolepý krasový komplex Frasassi nás nadchnul. Punkvu tady sice nemají, zato rozměry jednotlivých jeskyní jsou monumentální. Během prohlídky, která trvá slabou hodinku, je možné obdivovat i skvěle vyřešené barevné nasvícení milionů krápníků, z nichž některé jsou vysoké i desítky metrů. Jen tak pro představu - jeden mm3 roste celých 15 let!
Jen je třeba návštěvu raději naplánovat předem a vzít si teplejší oblečení, v podzemí je totiž stálá teplota 14 stupňů, což je značný kontrast proti té venkovní. Neméně zajímavé je i okolí, dá se jít úzkými, ale bezpečnými stezkami po strmých útesech, plných zeleně, ideální je naplánovat do těchto končin celodenní výlet.
Rozdělená města
Zvláštností Marche jsou rozdělená centra měst či vesnic. Místní si totiž vybírali místa pro svá obydlí hlavně na mírných pahorcích podél pobřeží, sice blízko k moři, ale zároveň tak, aby mohli obhospodařovat svá políčka či pěstovat dobytek, což pro ně bylo hlavním zdrojem obživy.
Až díky turistickému ruchu začal ten stavební poblíž pláží, takže stará zástavba je na kopci a nová pod ním. Stejně tak je na dvě části tak trochu rozpůlený celý region, a to horským masivem Conero (572 m), který se táhne jako pověstný had desítky kilometrů.
Poblíž provincie Pesaro se pak nachází riviéra zelených pahorků, ideální místo pro pěší túry; zvlněný, nepříliš náročný terén zvládnou i ti fyzicky méně zdatní. A kde jinde se poštěstí procházet se hustými piniovými háji a obdivovat krásy krajiny, kde opravdu není nouze o romantické scenerie?
Cyklisté zase ocení úchvatné výhledy z panoramatických silnic, které lemují celé pobřeží - nezapomenutelný je pohled na záliv Portonovo.
Pokud se na kole unavíte, stačí šlápnout do pedálů a už za hodinku se můžete zase osvěžit v moři. A pak zase pokračovat v cestě.
Může se hoditJak se tam dostat Ke kulinářským specialitám patří především jídla z ryb "brodetto" a "stoccafisso", nabízí je každá restaurace. Vyplatí se nakupovat i olivový olej, parmezán či další druhy sýrů. |
