Petr Horký a polárník Miroslav Jakeš zůstali na Špicberkách déle, než plánovali. Ruská polární stanice Barneo totiž nepřijímá návštěvy, protože nemá připravenou přistávací plochu na ledové ploše Arktidy. Čekání na povolení si polárníci krátí tréninkovými cestami. Počasí je sice slunečné, ale velmi mrazivé.
Přesun na Barneo by ale mohl proběhnout snad už tento víkend. Pokud nenastane nějaký zádrhel − třeba s buldozerem. Bez fungujícího buldozeru by se totiž Barneo nikdy nepostavilo. Jak vlastně vzniká základna uprostřed ledové pustiny?
Petr Horký: jak se buduje Barneo
Nejdřív si členové VICAR týmu nakoupí poměrně drahé aktuální satelitní snímky ledového příkrovu Arktidy. Potom nastoupí odborníci na letový provoz v těchto podmínkách. Ti umějí z map rozeznat sílu ledu a určit, kde by mohl být led pevný tak, aby unesl přistávací dráhu a snesl půlroční fungování polární stanice Barneo.
Následuje dobrodružný výlet z ruského městečka Chatanga, odkud letí tři helikoptéry k místu, kde by letos plánovaná stanice Barneo mohla stát.
Jedna helikoptéra má na palubě jen palivo, další dvě vezou materiál pro zahájení stavby první základní stanice Barneo.
Zhruba v polovině cesty všechny tři helikoptéry přistanou a z té zásobovací se ručně přečerpá palivo do dvou zbývajících, aniž by se vypnuly motory.
Petr Horký a Miroslav Jakeš trénují na Špicberkách
Pak se první helikoptéra vrací zpátky a dál k ledu pokračují jen ty dva stroje, které vezou materiál. Musejí doletět až na místo, kde se stanice Barneo začne budovat. Benzin na návrat v tuto chvíli nemají.
Až když se začne stavět a potvrdí se, že je led kvalitní a pevný, odstartuje z Ruska obří letoun s dalšími zásobami. Z paluby vyhodí padáky nebo na padácích vyháže kontejnery s tím nejzákladnějším, s druhou vlnou věcí pro stanici Barneo.
Hlavní hrdina buldozer
A teď přichází ke slovu náš hlavní hrdina − buldozer. Obsluha ho nastartuje už v letadle a na čtyřech padácích jej spustí tak, aby přistál co nejblíže stanici Barneo.
Jeden ze členů týmu do nastartovaného buldozeru nasedne a jede. Má před sebou neuvěřitelný úkol. Musí za sebe napojit jednotlivé bedny s materiálem, a hlavně je musí napojit správným směrem.
Každá bedna stojí na svých lyžinách a ty jsou zahnuté jen jedním směrem. Bagr je tedy musí nabrat tak, aby všechny bedny jely jako vagonky za vláčkem až na místo vzniku stanice Barneo.
A od chvíle, kdy byl buldozer nastartován v letadle, se už jeho stroj nesmí vypnout! V tom mrazu by ho už nikdy znovu nenastartovali.
Když jsem se tedy dozvěděl, že buldozer funguje, byla to opravdu jedna z nejdůležitějších informací tady na severu.
Znamená to, že se mohou přesunovat věci z místa na místo, že se dá odhrnovat přistávací dráha a čistit led. Zkrátka bez buldozeru by Barneo neexistovalo.
V tuto chvíli to snad vypadá, že nejpozději 29. března odletíme na dostavěné Barneo. Odtud potom vyrazíme na severní pól.
Zatím jsme si řekli, že nebudeme zkracovat naši plánovanou trasu. Ještě stále bychom ji mohli zvládnout v termínu, když si zvýšíme denní počet kilometrů.
Mohli bychom tak dorazit na pól trasou dlouhou dvě stě kilometrů, kterou zatím žádná česká expedice neabsolvovala.
Vypadá to, že v letošním roce je Barneo blíž k pólu než oněch 200 km, takže helikoptéra by nás měla odnést směrem dál od pólu jakoby na jih, abychom tuto vzdálenost mohli ujít. Ale slíbit mi v tuto chvíli nemůže nikdo nic.
Když se znovu a znovu ptám Viktora Bojarského a jeho spolupracovníků, pokrčí rameny, usmějí se tím neodolatelným přátelským ruským úsměvem a řeknou: "Pjotr, vot Arktika!“
Profil polárníků
Miroslav Jakeš |
