Šlapeme vzhůru s karavanou jaků, kteří nesou náš expediční materiál. Poslední vesnička trasy Naogma sestává jen z pár baráčků, funguje pouze sezónně.
Největší převýšení do Thokla zdoláváme my i jaci v pořádku. Vrchol horského sedla je posetý pomníčky a svatyněmi. Ta největší je věnována nepálské legendě Babú Čhiri Šerpy.
Náhrobní deska oznamuje tři rekordy. Vystoupil na Everest v nejkratším čase, přetrval na vrcholu snad 20 hodin. Neuvěřitelná je cifra jeho 10 úspěšných výstupů na nejvyšší vrchol světa. Až při jedenáctém pokusu jej pohltila 200m hluboká trhlina. Smutných pomníků je v sedle nepříjemně mnoho, hory píší tragické příběhy až příliš často.
Budování basecampu
S karavanou jaků pokračujeme do základního tábora pod Everestem. Opouštíme písečné moře v Gorak Shep a šplháme na první ledovcové morény. Památníčky na zesnulé na skalním zlomu opět varují.
Ledovec Khumbu se táhne od paty Everestu jako nekonečný jazyk s rozeklanými mlsnými konečky, které se natahují za kořistí co nejníž. Kameny na povrchu zakrývají mocné ledové podloží. Ledovec působí nehybně, ale přes zimu vždy nakyne a dietou letního tepla ztrácí na objemu. Je posázen ledovcovými jezírky, která se občas v podobě povodňové vlny rozlijí do údolí.
Přírodní architekt vystavěl ledové hřiby, bizarní sloupy ledu, na kterých trůní mohutné balvany jako puklice. Příroda svým věčným táním a opětovným mrznutím vytvořila vůbec podivuhodné útvary.
Ledovcová moréna nás houpe nahoru dolů, šplhání se mění v prudké klesání a obráceně. Problémem je setkání s protiproudem jaků na úzkém hřebínku, chlupáči jsou nekompromisní.
Finální šlapání po ledovci přes tající potůčky je nekonečné. Dnes je 17.duben, horolezecky pozdní doba na příchod do BC, všechna slušnější místa jsou již samozřejmě obsazena.
Musíme vzít zavděk tím, co zbylo. Všichni včetně našich šerpů se okamžitě pouštíme do budování šestitýdenního „ležení“, modrý stan kuchyně trůní v lokalitě jako první.
Pavel jak geodet vyměřuje plošinu, do hry vtahujeme největší balvany. Burlaci na Volze byli dovolenkáři proti našemu nasazení. Lapáme po dechu, skok z Káthmándů do BC ve výšce 5350 metrů v podstatě za 48 hodin je znát. Hlava i tělo dostávají zabrat, s obřími kameny nemůžeme pohnout.
Jako zbědovaní mužici pracně posouváme obří kámen o centimetry. Jen u toho největšího přiznáme prohru, ostatní balvany vtáhneme úspěšně do naší kamenné mozaiky, poskládané s precizností Michelangela. Čemu nikdo nevěřil se nakonec podařilo. Máme plošinu jak exkluzivní vor pro záchranu tonoucích. Ani u večeře jsem si neuvědomil, že mám dnes svátek. Vítězily důležitější věci…
Nepál změní tebe
Nepál je tady proto, aby změnil tebe! Ne abys ty chtěl měnit Nepál! Okřídlené lidové přísloví „země hor“ stále platí…Už na sobě jisté změny pozorujeme…
Doděláváme a vylepšujeme stavbu BC, vypadá už opravdu slušně. Vedle kuchyně se vypíná společenský stan, na plošinách kolem vyrostly naše stany Ferrino pro dvojice. Svoji jedovatě oranžovou barvou bijí do očí už na dálku. Jsou to naše nové domovy na dlouhé příští týdny.
Vystavěnou máme i toaletu, na konci akce budeme muset její obsah dopravit až do Namche Bazar. Stejně tak i veškerý náš pevný odpad musíme snést dolů, nic se zde nesmí spalovat. Je to tak správně. Ještě před pár lety byl základní tábor jedno obrovské smetiště, dnes je tu k našemu příjemnému překvapení relativně čisto.
Generátor statečně vyrábí elektřinu, už se dá ve společenském stanu konečně i svítit, dobíjet akumulátory do vysílaček, baterky do fotoaparátů či kamer, hrát…
Šerpové vystavěli naprosto dokonalou kamennou svatyni, čekáme jen na vysvěcení a obřadní slavnost Puja. Máme připravené modlitební praporce, kterými propojíme kamennou svatyni s okolními mohutnými balvany různých směrů. Teprve až mnich požehná našemu konání, můžeme plnohodnotně poměřovat síly s horou.
Zatím „běháme“ po okolních kopcích, sbíráme každý metr výšky, aklimatizujeme se. Horští orli Vlado a Pavel vyrazili na obtížný hřeben Pumori. Vlado tuhle nádhernou a zároveň obtížnou horu před pár lety vylezl.
Znovu se šplhám na Kala Patar, prožívám nahoře nádherné 2 hodiny zcela o samotě, nikde ani živáčka. Teprve změna počasí mě vyhání dolů, sněžení přechází ve slušnou metelici. Krajina dostává novou podobu, sněhový koberec má tloušťku asi 8 cm, ale nevydrží dlouho. Je příliš nesmělý, zase se uctivě odporoučí.
Základní tábor je hotov a přichází i pravé lezení. Na bizarních ledovcových útvarech v Khumbu konečně nasazujeme mačky, do rukou bereme útočné zbraně – cepíny a více duševně než fyzicky se připravujeme na průstup ledopádem Khumbu do prvního výškového tábora C1.
