Obřad vedl láma Pemba Nurbu, který působí v klášteře Thame společně s dalšími 34 mnichy. A šerpové vystavěli důkladnou kamennou svatyni.
Oltář lapse byl plný dobrot, v záplavě sušenek, kompotů, placek, čokolád, ovoce, bonbonů a ořechů se téměř ztrácely fotografie lámy Rimpoche a ornamenty z jačího loje připomínaly prostředí kláštera.
Usedli jsme na zem se slavnostními výrazy v tureckém posedu. Mumlání manter bylo působivé, mnich četl z "knihy", kterou vybalil z posvátného sukna a jeho monotónní hlas hřměl průzračným horským vzduchem.
Slavnostnímu průběhu jsme pomáhali jen rozhazováním zrn rýže k nebesům v pravidelných intervalech. Po ukončení obřadu s rýží jsme pak vyhazovali vzhůru k božstvům ječmennou mouku, která se snášela dolů zvolna jako vesmírný prach.
Pemba Nurbu nás zhmotnil pomazáním tsampou a nejvíc si dával záležet na našich pobledlých obličejích. Má černá mikina tsampou zbělela - zázraky se dějí, černé zlo odcházelo.
Všechno je o protipólech – jin a jang, černá a bílá, pozitiv a negativ, dobro a zlo, zima a teplo, jen muži zde chybí žena.
Do hry jsme dali vzorky nejlepších dobrot a přišel klíčový moment první obětiny chanbi. Z pozemsky hranaté láhve Dawa naléval Jack Daniel´s do posvátných nádob.
Na stožár svatyně poté každý z nás připevnil svůj oranžově nadýchaný šál khata - snad přinese štěstí. A prodlouženou osu oltáře chotar směřující k Everestu i bohům jsme propojili dlouhými šňůrami lundar s navázanými praporci pěti barev odlišných elementů.
Do všech světových stran běželo naše poselství. Jak se ve větru praporce třepotaly, vykonávaly vlastně modlitby za nás. Jeden z barevných pramenů ovíjel náš oranžový stan.
Konečně přišlo finále slavnosti, na kterou se místní znalci nejvíce těšili. Whiskey už netekla jen do křehkých nádob, ale konečně ji polykala i vyprahlá hrdla šerpů.
Puja je prý taková naše svatba. Všichni se veselí a každému je dobře. Plechovky piva prozradily, že i posvátný mnich dokáže být pozemsky hříšný.
A pak přišel šok - jen tak mimochodem z Pemba Nurby vypadlo, že studoval v Tibetu a dokonce už třikrát stanul i na Everestu. Nevěřícně jsme na mnicha zírali.
Naši šerpové
V naší česko-slovensko-nepálské expedici máme tři šerpy, skvělé společníky. Je nejvyšší čas je trochu přiblížit. Pořád se nemohu srovnat s jejich rychlým tempem, při stoupání v horách se jakoby vznášejí.Nejzkušenější je Nima Nurbu Šerpa, pětkrát už stanul na vrcholu Everestu. Jeho smích je nezaměnitelnou blahodárnou drogou. Narodil se ve svátek (Nima znamená Neděle) a život pojímá jako jednu velkou oslavu.
Živočišný chechtot se kolem něj vznáší jako povzbudivá aura neustále, je nejlepším poznávacím znamením. Snad mu pohoda a stálý úsměv s námi vydrží až do konce. Vzal do týmu mladšího bráchu Dawu Jangbu Šerpu (Dawa znamená pondělí), teprve 23-letou horolezeckou naději.
Kontrastem stále dobré nálady je jejich rodinná lezecká geneze. Táta jim zemřel na Dhaulagiri, když zachraňoval slavnou francouzskou horolezkyni, prý Chantal (dnes se její příbuzní finančně starají o studia nejmladšího ze šerpských sourozenců). Aby se oslabená rodina tehdy uživila, dal Nima bezprizorního bratříčka na pár let do kláštera, kde bylo o výživu postaráno zdarma.
Od doby meditací život Dawu slušně otřískal, je z něj slibný horal, dvakrát už bojoval s bráchou na Everestu, loni stál na Cho Oyu. O dávném pobytu v gompě už nechce ani slyšet, rozvláčných rozjímání má prý za sebou na několik životů, teď to vyžaduje pořádnou mízu a zážitky. Už se také stihl oženit, doma jej čeká starostlivá manželka.
Třetím parťákem v týmu je Pemba, připomínající jménem tropický ostrov Tanzanie, dvojníka Zanzibaru (tady to ale znamená prozaickou sobotu). Na Everest už vystupoval čtyři krát, 3 x úspěšně. Jeho manželka Dolma Lamu je „sestrou bratrů“, Pemba je tedy švagr Nimy a Dawy. Trochu cimrmanovské, ale naše šerpská trojice tvoří dokonale propletený příbuzenský tým. Budeme všichni jedna velká rodina?
