Jarní lezení v italském Arcu: poslepu

Jedním z evropských center sportovního lezení je italské Arco. Zajel jsem se tam podívat na nejprestižnější závody světa na umělé stěně Rock Master a trochu si zalézt po skálách. Vzala mě tam za odměnu firma, které jsem udělal v jednom pořadu v ČT reklamu tričkem s jejím logem. Škoda, že jsem dokument sám nemohl ocenit; od narození totiž nevidím.

Lezecký areál Arco je rozdělený na několik samostatných skal, nebo-li sektorů, ale všechny mají jedno společné – vápenec je tu hladký a docela klouže. V lehčích a populárních cestách je navíc ohlazený stovkami  rukou našich předchůdců.

Velmi krásné lezení pro mne bylo na ukloněných plotnách u jezera. Dalo se tam dobře lézt nohama, v některých místech jsem se dokonce mohl postavit na špičky a odklonit se od skály. Člověk se tam nesmí bát a potom to jde samo.

Ty ukloněné plotny jsou vysoké několik délek lana, a tedy stovky metrů. Leze se na ně tím způsobem, že první šplhá, kam až ho pustí lano, ke kterému je přivázaný jeho spolulezec. Tam se přichytí pomocí karabin ke skobám a přitáhne druholezce. Poté se vystřídají a zase lezou padesát až šedesát metrů, podle toho, jak mají dlouhé lano.

Když jsme měli lezení po krk, šli jsme se vykoupat do nedalekého jezera Garda. Přes léto je úplně teplé, ale voda se dá snést i na jaře. Nečekal jsem, že tu budou vlny jako na moři, a tak mě jich několik potrestalo přelitím přes hlavu. Zkuste a uvidíte, jaký to je pocit, když přijde vlna, kterou nevidíte a do poslední chvíle o ní ani nevíte.

O slepém horolezci Janu Říhovi jsme napsali

Slepý horolezec: Slyším přemrzlý led

Břidlice zní jako sklo a útesy krásně duní

Vystoupil jsem na Mont Blanc

Webové stránky Jana Říhy si prohlédněte ZDE.

Další den jsme šli lézt na kolmé skály, kde to také klouzalo, a všichni jsme měli problémy, abychom se vůbec udrželi. Lezlo tam hodně lidí, byla to mezinárodní horolezecká směska, poznal jsem v té změti jen několik světových jazyků.

Vedle mě lezl mladý Němec, který když zjistil, že na chyty nevidím, spadl překvapením do lana a byl z toho úplně mimo. Velmi mě to potěšilo a hned se mi lezlo lépe. Ne že bych byl škodolibý, ale byl jsem rád, že nejsem nejhorší.

Může se hodit

Kde to je
Arco je lezecká oblast složená z padesáti menší areálů s tisícovkami výstupů. Většinou jde o vápencové cesty velmi dobře zajištěné moderními nýty a skobami vlepovanými do skály. Nejvíce výstupů má délku do padesáti metrů, ale dají se najít i cesty o deseti lanových délkách.  

Dá se tu kvůli dobrému počasí (oblast se nachází jižně od Dolomit) lézt od února do listopadu. Nikdy tu nesněží a v létě tu zase není nijak velké horko, protože vzduch ochlazuje velké jezero Garda.  K pobytu tedy bohatě stačí lehký stan, spacák, batoh a pár euro na zaplacení kempu i místního stolního vína. Osobní auto vám dobře poslouží k přístupu pod skály. Budete mít výběr i z těch vzdálenějších útesů. 

Co dělat jiného
Lago di Garda je oblíbeným cílem nejen pro lezce, ale také pro cyklisty na horských kolech (překonají tu během krátké doby velká převýšení), plachtaře (bývá tu stálý vítr), paraglidery (nad vodou se dají nacvičovat akrobatické manévry) a turisty (zdejší zajištěné cesty ferraty jsou vyhlášené svojí obtížností).

Jak se tam dostat
Autem lze jet přes Mnichov nebo Salzburg, dále přes Garmisch, Innsbruck, Brennerský průsmykem na Bolzano a odtud do Trenta. Třicet kilometrů od Trenta směrem na Veronu leží Lago di Garda. Z Prahy je to 750 kilometrů daleko.

Jan Říha na skále v Arcu

Jan Říha na skále v Arcu - II

Jan Říha na skále v Arcu - III

Jan Říha na skále v Arcu - IV

Jan Říha na skále v Arcu - V