Evropský Babylón
Titulem hlavního města se Bern pyšní už od roku 1848, kdy byl nově vzniklou ústavou navržen za sídlo federální vlády. Při této volbě hrála asi hlavní roli snaha o kompromis – Bern leží na rozhraní mezi francouzsky a německy mluvícími oblastmi.
Přestože se tu mluví hlavně německy, často se vám asi stane, že vůbec neodhadnete, jakým jazykem na vás zrovna kdo mluví. Kromě němčiny se zvláštním jemným švýcarským přízvukem tu zazní i francouzština a italština. Nejspíš budete mít pocit, že slyšíte nějaký mišmaš všech možných jazyků - prostě hotový Babylón.
Pokud zvolíte do Bernu tu nejlevnější cestu, vyhodí vás autobus Eurolines po noční jízdě celé rozlámané na nevábném parkingu Schützen-matte. Odtud už to není do centra města daleko – ostatně, v Bernu není daleko nikam.
O dobrou orientaci ve městě se postarají nejen okolní zalesněné kopce, ale také nádherná a divoká řeka Aare se smaragdově průzračnou vodou. Pokud se ohlédnete, odkud její voda přitéká, možná budete mít štěstí a zahlédnete na obzoru jakousi hradbu tvořenou čtyřtisícovými alpskými štíty, která neodmyslitelně k bernské scenérii patří.
Po stopách medvědománie
Dalším dobrým orientačním bodem mohou být medvědi, symbol Bernu, kterých tu potkáte na desítky, živých i neživých, plastových, kamenných, plyšových i čokoládových.
Kořeny této medvědománie sahají až do 12. století, kdy vévoda ze Zähringenu při zakládání města slíbil, že ho pojmenuje podle prvního uloveného zvířete. A první obětí vévodovy lovecké vášně byl tehdy medvěd – německy Bär.
Chcete-li si tedy prošlapat "Medvědov", vyražte od Schützen-matte kolem medvěda vyklánějícího se do Genfergasse ke kamenné soše s medvědem u nohou na Weisenhaus platze a odtud ke čtyřem medvědům střežícím sochu vévody z Erlachu u městského divadla.
Pak nesmíte minout bernský orloj Zytgloggeturm, daleko skromnější obdobu pražského orloje, kde se v každou celou hodinu několikrát dokola protočí malinký kolotoč s figurkami. Objevila jsem mezi nimi i nezbytné medvídky, ale tenhle orloj se točí tak rychle, že se mi bohužel nepodařilo je správně spočítat.
Od orloje budete na své medvědí stezce pokračovat k výhružně vyhlížejícímu medvědovi v plné zbroji na Kramgasse. Odtud si odskočte k radnici, kterou střeží další medvědí socha a pak dolů ke starému kamennému mostu Untertorbrücke, u kterého opět nechybí socha s medvědem.
|
Curych: město bankéřů i kuřáků marihuany |
Mezi huňáči
Potom už rozhodně zamiřte k medvědímu výběhu u mostu Nydeggbrücke. Tady vás hlouček turistů neomylně zavede k jediným živým medvědům v Bernu. Většinou se venku povaluje jen pár chlupáčů, kteří se buď znuděně válí na zemi nebo žebrají o žrádlo.
Zato v chodbách u medvědího výběhu prý žije až 20 medvědů, ale za těmi jsem se opravdu neodvážila a radši se spokojila s oficiálními údaji. Nevím, jestli by mé nadšení pro sčítání medvědů pochopili…
Pokud však neodoláte při pohledu na medvěda sedícího na zadku, přední tlapy zvednuté a tlamu otevřenou v očekávání nějaké lahůdky, můžete se s ním buď rozdělit o svou svačinu, anebo ve vedlejším stánku koupit "něco na zub pro medvědy" za 3 franky.
A jestli vás sčítání bernských medvědů unaví, což jak můžu sama potvrdit, je úkol nad lidské síly, vyšplhejte na některou z městských vyhlídek, ať už je to věž na vrcholku kopce Gurten, terasa původně gotické katedrály či Růžová zahrada. Pokochejte se pohledem na řeku Aare, která se jak zelený had proplétá mezi upravenými domky Bernu, a na špičky katedrály a kostelů, které jediné vybočují z nízké siluety města.
Třeba právě pro své malé měřítko, horizontální i vertikální, působí Bern velice příjemně, klidně a spořádaně, neohromí vás obrovskými mrakodrapy ani ohlušující dopravou a proudícími davy lidí.
Možná, že vás za pár dní začne nudit a že si budete přát, abyste už nikdy neviděli žádného medvěda. Možná ale, že až opustíte Bern a budete se toulat jinými švýcarskými městy, napadne vás: A jak to, že tu nemaj medvědy??!
 Bern s katedrálou |
 Medvěd u Untertorbrucke |
 Medvěd v plné zbroji na Kramgasse |
 Orloj Zytgloggeturm v Bernu |
