Kytaru jsme s sebou neměli, a tak to vypadalo na chvíli rozjímání pod hvězdami a brzký odchod do stanu. Pivo už nám došlo, jídlo taky. A to jsem měl právě narozeniny. Další zásoby potravin a benzín jsme plánovali nakoupit až další den při přesunu přes městečko Coen.
Vzácná návštěva z Cairns
Najednou jsme slyšeli, jak nedaleko zavrčel motor a chvíli na to dorazila veliká Toyota. Vyskočil z ní zpocený muž a rovnou začal pokřikovat, jestli je někde poblíž ještě nějaké místo k táboření.
Nabídli jsme mu, ať se k nám připojí. Byl rád, začal pyšně vykládat, že jede 6 hodin bez zastávky rovnou z Cairns - štreka dlouhá 400 kilometrů, z toho čtvrtina nezpevněné cesty. Pak se nám představil jako Frank - čtyřicetpět let - a už se hrnul k vodě.
|
Další reportáže z australského Queenslandu |
|
Do Cooktownu se musíte dodrkotat |
|
Cairns: Svět pštrosů, krokodýlů a medúz |
|
Dobrodružstí na největším korálovém útesu |
|
V Hervey Bay vládnou větroplaši |
|
Jsme v Queenslandu, státě slunce |
Mysleli jsme, že se jde koupat, tak jsme na něj vyděšeně volali, jestli se nebojí těch krokodýlů. Všude jsou totiž pořádně velké odstrašující cedule.
Na to nám odpověděl: "A vy jste nějakého viděli?" Museli jsme přiznat, že ne, přestože jsme řeku a okolí pozorovali dva dny.
"Právě proto jsem tady," usmál se a odešel do auta. To už se začalo rychle stmívat. Frank přinesl z auta velký kufr, vyndal z něj jedno z obrovských svítidel napojené na solidní akumulátor a nasadil červený filtr.
Lovec jde na to
Vytvořil silné červené světelné dělo a začal jím pátrat ve vodě. A my tak vzápětí mohli vidět odlesk očí jednoho velkého krokodýla asi pět metrů od břehu přímo v místě, kde jsme myli nádobí. Další malý, asi metrový, se ráchal trochu dál ve vodě.
Světlo v pohodě osvítilo protější břeh, kde byly vidět další kousky. Frank nám prozradil, že krokodýli červené monochromatické světlo neregistrují, takže je můžeme krásně pozorovat.
Bylo nám trochu divné, proč s sebou Frank tuhle výbavu tahá. Až pak nám všem došlo, že tenhle Frank je lovcem krokodýlů!
Pohostinnost našeho vítaného hosta
Pak se Frank zase vrátil do svojí Toyoty a přinesl s sebou krabici vína. Když jsem naznačil, že víno nepiju, vybalil karton piv. Došly nám cigarety, ale ani to nebyl problém. V Toyotě se našel balík tabáku.
Sedli jsme si a Frank začal vyprávět krokodýlí příběhy. Že je loví harpunou a musí se trefit spíš za hlavu, protože krokodýl má neuvěřitelně tvrdou lebku. Pak je třeba nechat zvířeti v posledním tažení možnost úniku.
|
Krokodýl nezemře hned, potopí se na dno a trvá i několik hodin, než je možné ho vytáhnout, vysvětlil nám Frank. |
Večer se s přibývajícími vypitými sklenkami krásně rozproudil a my jsme spatřili ještě několik krokodýlů. Frank je zeměměřič a jeho výbava na nás velmi zapůsobila.
Ale i my jsme mu měli co ukázat, náš projekt o Austrálii na CD. Pracovní verzi Australisu v angličtině jsme rovnou nainstalovali na jeho notebook. Pak jsme už jen hlasitě žasli nad digitální kamerou Sony s nočním viděním, kterou bylo možné přes "modrý zub" (to znamená bezdrátově) se propojit se satelitním telefonem a přenést tak on-line obraz i zvuk na internet…
Nádherné narozeninové překvapení
Spát jsme šli trochu opilí a Frank na ráno slíbil tradiční australskou snídani. Jak řekl, tak i udělal. Když jsem dorazil z ranní procházky, byly na stole talíře s opečenou slaninou a rajčaty, volskými oky a ohřátými fazolemi. Toť tradiční australská snídaně.
Vyměnili jsme si telefony a e-maily a rozloučili se. Až večer mi došlo, že včera jsem měl narozeniny! Happy birthday. P.S.: Pokud si myslíte, že jsem si to vymyslel, tak vězte, že takovou fantazii nemám.
