I když se zdá na vodu běžným prázdninovým vodákům příliš zima, nemusejí mít z jednodenního sjezdu nejkrásnějšího sázavského úseku obavy. Místo pruhovaného trika a trenýrek je jen potřeba obléknout svetr a větrovku. Voda je kupodivu ještě dost teplá na to, aby si v ní člověk mohl máchat ruce s pádlem. Ani případné nedobrovolné koupání není ještě žádná tragédie končící podchlazením. Navíc jsou na trase čtyři vodácké hospody. A to je na přibližně čtyřhodinovou plavbu úplně dostačující.
Za překonání strachu z podzimní plavby se řeka odmění královsky. Tam, kde plují v létě desítky až stovky lodí za den, je teď klid, občas se potkají jen dvě či tři party vodáků. Okolní lesy hýří barvami od žluté přes červenou po sytě zelenou. A hlavně teče dost vody! Místa, kde bylo v létě potřeba kličkovat mezi kameny, jsou teď zalitá vodou. Proud vytváří příjemné peřeje a většinu jezů lze sjet.
Jak tedy vypadá obvyklý scénář vodácké výpravy? Lodě se na hladinu spouští na tábořišti v Týnci nad Sázavou. Majitelé nafukovacích raftů nebo kanoí sem prostě přijedou vlakem i s loděmi v batozích. Vodáci s pevnými loděmi na autech zaparkují na parkovišti u fotbalového hřiště a pro auta se budou muset vrátit vlakem. Nejjednodušší to mají ti, kteří si ve zdejší půjčovně vezmou loď, v cíli ji odevzdají a domů odjedou Posázavským pacifikem.
Hned u tábořiště se projíždí šlajsnou první jez. Není to nic těžkého, ale peřeje pod ním háčky pěkně zacákají. O kousek dál čeká jez v Chrástu. Obvykle se sice jezdí také šlajsnou, ale za větší vody je daleko více vzrušující projet vlnami uprostřed, kde je koruna hráze proražená.
Jez Brejlov je poškozený a dá se jet úplně vpravo. Další jez Kaňov je pro turisty nesjízdný a lze ho přenést nebo pokračovat po náhonu až k vodní elektrárně. Na konci náhonu se ovšem stejně přenášení nikdo nevyhne, protože sjízdný úsek končí česly a loď je zde nutno odnést zase do přírodního koryta řeky. Kaňovský jez zkušení kajakáři skáčou vlevo od šlajsny, protože tam pod ním bývá dost vody. Hráz je ovšem vysoká a vodní vývar pod ní velmi silný.
U přepadu z náhonu, který připomíná vodopád, začíná nejkrásnější úsek Sázavy vodáky zvaný Krhanice. Nejdříve jez Pěnkava pohoupá lodě na vysokých, ale pravidelných vlnách. Poté Lesní jez dovolí lodím sklouznout dlouhým jazykem do balvanitých peřejí. Nakonec se údolí otevře, proud se zmírní a lodě míří do přímo do vodácké hospody v Kamenném Přívozu. Guláš za čtyřicet a kachna za pětašedesát korun jsou obloženy šesti knedlíky. K tomu čaj a jede se dál.
Další pobořený jez čeká ještě před opuštěním městečka. Projíždí se šlajsnou uprostřed. Řece stále neubývá na spádu. Peřeje pokračují víceméně až do Píkovic. Jen jednou je přeruší hladká hladina nad posledním jezem Žampach. Je úplně nově opravený a stavbaři zřejmě při práci mysleli i na vodáky. Šlajsna má dlouhý a rychlý jazyk, který končí vysokou, ale čitelnou a bezpečnou vlnou. Kdo nebyl do té doby mokrý, toho si tady vodní živel určitě umyje.
Rychlé peřejky navádí lodě do skalnatého údolí, objevují se chatové osady i osamělé budky vyhlížející ze skalisek na řeku jako orlí hnízda a už jsou tu Píkovice. Tady je čas na převlečení do suchého, pivo, rum a povídání o tom, jaké dobrodružství dnes každý na řece zažil.
Obtížnost:
Samotná řeka není záludná, ale je potřeba sledovat kameny těsně pod hladinou. Mohou obrátit loď vzhůru nohama. Vyloženě nebezpečný je pouze jez Kaňov, pod kterým se tvoří vývar. Stupeň vodácké obtížnosti je díky peřejím WW II.
Vybavení:
Na podzim jsou vhodné zavřené lodě (kanoe i kajaky). Doporučit lze plovací vestu a přilbu, protože po případném pádu do studené vody se může vodák leknout a přestane dávat pozor na kamení v proudu. Vesta navíc hřeje.
Literatura:
Kilometráž českých a moravských řek. Shocart, Zlín 1998.
Československé řeky. Olympia, Praha 1990.
Půjčovny:
Bisport Týnec nad Sázavou - půjčování a doprava stabilních plastových kanoí
Vodácký ráj Praha - obratné plastové kanoe a sportovní kajaky
Testudo Praha - laminátové kanoe a turistické kajaky
 |
 |
 |
 |
 |
