Radní Jiří Severin, zodpovědný za tuto oblast, přesto poukázal na nutnost doplnit materiál i o tuto problematiku.
Do jaké míry je vůbec podle vás možné kulturu plánovat? Lze to a v jakém smyslu?
Kulturu není dost dobře možné řídit, ale je nutné vytvářet pro ni podmínky. Myslím si, že v některých velkých místech je právě toto zázemí nedostatečné a za svůj úkol v krajské samosprávě považuji potřebu situaci zlepšit. Je to věc politických jednání i řady legislativních kroků. Budeme se snažit vytvořit kulturní fond a získat peníze od podnikatelů, dále z různých evropských programů i odjinud, abychom mohli podporovat to, na čem nám záleží.
Co tedy považujete za priority?
Mám za to, že vedle profesionální kultury, která tady funguje poměrně dobře, je nutné stimulovat také kulturu místní. Vnímám to jako dosti klíčový bod. Nedávno jsem zrovna jednal se dvěma odborníky z výtvarné oblasti. Ti navrhují už příští rok uspořádat salon kumštýřů Zlínského kraje. Mají svůj záměr dobře vymyšlený: chtějí představit všechny kvalitní tvůrce, jejichž ateliéry se nacházejí na území tohoto regionu a oni sami s ním tedy jsou úzce spojeni. Je to jen jeden z řady projektů, na něž budeme mít rozhodně snahu přispět.
Můžete přiblížit i další oblasti, kterým hodláte „dát zelenou"?
Je to oblast uměleckých řemesel, která v tomto regionu v minulosti přímo kvetla a momentálně jí hrozí, že postupně upadne v zapomnění. To, co dříve zastřešovaly organizace ÚLUV a ÚVA, nyní citelně schází. Proto je potřeba tvůrce motivovat, aby své dovednosti dále rozvíjeli. Neznamená to, že bychom se o ně měli přímo starat, ale musíme jim organizačně nějak pomoci. Je to úkol, který má široké sociálně ekonomické souvislosti. Ti lidé dřív působili na Kopanicích, které se pozvolna vylidňují, neboť zde schází zdroj obživy. Přitom jde o oblast velmi perspektivní třeba z hlediska rozvoje určitých forem cestovního ruchu. Pomoc místní kultuře má skutečně dalekosáhlejší vazby, než se na první pohled může zdát. Obecně - nejen v kultuře - se musíme snažit stavět na naší jedinečnosti. Právě to má i v evropských souvislostech, o kterých se stále častěji mluví, velkou váhu.
My se nepotřebujeme unifikovat, někomu se stylově přibližovat a být stejní, jako v Anglii nebo v Německu. Potřebujeme být naopak svoji. To se cení. A právě kultura k tomu poskytuje mnoho příležitostí.
Ještě během svého ředitelování ve zlínské Základní umělecké škole Štefánikova jste se snažil o hledání různých alternativních cest pro kulturu, s níž se v záměrech města jako by nepočítalo. Malá scéna se v minulých letech opravdu stala malým, ale živým centrem mnoha různých aktivit - divadelních, nakladatelských, kinematografických. Alternativní kultura vám byla vždy bližší než ta oficiální. Nemusejí se nyní představitelé profesionálních institucí obávat, že budete preferovat spíše tu vám bližší oblast?
Rozhodně ne. S řediteli vycházím velmi dobře a považuji za správné, že jsou tyto instituce podporovány. Každopádně otázkou zůstává, zda v jejich hospodaření nejsou určité rezervy, což však nyní ještě nemohu přesně posoudit. Pokud budeme některá zařízení přebírat, necháme si vypracovat odborný audit, abychom z něho mohli vycházet pro vlastní rozpočtové nároky.
Máte však pravdu, že tíhnu spíš ke komornějším žánrům. Před výpravným muzikálem bych dal rozhodně přednost dejme tomu představení HaDivadla. Myslím, že je potřeba právě umění „malých forem" držet nad vodou, protože to by mohlo bez pomoci osvícených mecenášů zaniknout. Jsou to menšinové záležitosti, které asi nikdy nepřitáhnou davy diváků, ale přesto se díky nim vytváří zdravé kulturní klima. A právě nově vznikající věci potřebují podporu. Nezávisle na tom, jestli se nabídka hned setká s nadšenou odezvou. Je spousta podnětů, pro které musí člověk jako divák či posluchač „vyzrát". Ale musí k tomu mít příležitost. Vždyť i do filmového klubu na Malou scénu chodí jen nepatrné procento návštěvníků, ale mají tu možnost, a toho si cení.
Považujete stávající síť kulturních zařízení za vyhovující?
Budeme usilovat o větší provázanost mezi příbuznými organizacemi. Jednali jsme již například s řediteli muzeí o systému výměny výstav, který se už částečně děje, ale může být ještě mnohem propracovanější. Zatím také jednotlivá muzea vydávají svůj vlastní časopis, podobně jako zlínská galerie má svůj Prostor. Nevidím důvod, proč tyto aktivity určitým způsobem nesjednotit. Mám za to, že kulturní veřejnost na Vsetínsku si se zájmem přečte například o tom, co se odehrává na Kroměřížsku.
O Zlínu se v poslední době diskutuje jako o málo kulturním městě. Podle vás v tom sehrává svou roli skutečnost, že nemá tak silnou tradici jako třeba Kroměříž či Uherské Hradiště. Máte představu, jak zdejší kulturní život rozproudit ?
Už před časem jsem použil přirovnání spisovatele Antonína Bajaji, který trefně označil Zlín za město-puberťáka. Ano, ono se rádo předvádí, organizuje velké akce, jako jsou salony, divadelní a folklorní přehlídky mezinárodního rozsahu. A dělá to dobře. Jsou tady totiž velmi šikovní organizátoři, nápadití a podnikaví, což souvisí s Baťou. Jenže ten vnitřní život, který není tak nápadně vidět a je jaksi skrytý v různých klubech a v komorních prostorách, ten se tady poměrně těžce prosazuje, a právě pro něj musíme vytvořit příhodné klima. Je fakt, že to předpokládá vývoj, který se v historických městech vrstvil třeba stovky let a Zlín má v tomto směru logicky skluz, o to víc je mu však třeba pomoci. Rozptýlit jisté velikášství ve prospěch pestrosti nabídky - to je úkol, na kterém chci začít systematičtěji pracovat. Jinak Zlín zůstane městem, kam lidé jezdí nakoupit a hned radši rychle zmizí.
 Jiří Severin, radní Zlínského kraje |
