Boj o sestup

Sedmá hodina ranní rozhodla o ukončení první české expedice na Qgir bez dosažení vrcholu, ale zároveň odstartovala nejdramatičtější pohyb ve stěně. Sestup za špatného počasí znamenal dost zuřivý boj o život pro všechny české horolezce. Za všechny horolezce přinášíme rozhovor s Radkem Jarošem přesně 7 minut po příchodu do základního tábora. Během rozhovoru stihl ještě usrkávat horkou polévku.

Jaký byl sestup?
Strašnej. Dva dny jsme šli ve sněžení, v čerstvým sněhu a mlze. Hned pod žebrem jsme viděli tak na jeden metr a tam jsem si myslel, že je to opravdu hodně zlý.

Zvláštní zážitek?
V táboře č3. jsem zkusil pokusně zmrznout. Je to prý příjemná smrt. Přišel jsem sem chvíli před klukama a únavou jsem si lehnul do sněhu a začal usínat. Tak to prý začíná. Věděl jsem ale přitom, že nejpozději za půl hodiny mě kluci vzbudí.

Jak jsi hospodařil se sílou?
Se zbytkem. Já myslel, že se mi za jeden den podaří sestoupit až do BC, ale už když jsem šel z C3 do C2, motal jsem se. Byl jsem rád, když jsem se ve dvojce složil. I dneska dojít ten zbytek byla soda. Jakmile jsem se podklouznul, snad jsem se u toho i vztekal, se mi najednou strašně zrychlil dech a myslel jsem, že se zalknu. Zeptám se na to doktora.

Chcete vedět něco konkrétnějšího o expedici Himalaya 8000, o lezení, o K2, popřípadně se přímo zeptat na pocity horolezců?
Pošlete své dotazy na adresu [e-mail] a my Vám zprostředkujeme odpovědi.

Jak bylo na rameni těsně před útokem?
Před půlnocí jsme uvařili, ale zas ne moc, ve skoro osmi tisících už vařič skoro nehoří. Vystrkoval jsem hlavu ze stanu a mraky se mi zdály strašně vysoko. Ve dvě ráno začala vichřice. To jsme stáli s Miskou oba před stanama, s batohy na zádech a bylo jasné, že ne. To bylo ale štěstí, protože kdybychom byli rychlejší a vyrazili ještě před tím, nutně bychom na té pláni  ztratili orientaci. Takže dvě hodiny s mačkama na nohách jsme leželi ve stanech připravení okamžitě vyrazit, potom ale všichni vlezli zase do spacáků. Já ne, já kvůli váze jsem nechal svůj spacák  ve trojce.

Zdravotní problémy?
Nikdo žádné hodně výrazné potíže neměl. Bál jsem se, že se Miska vážně zranil, protože se sním utrhl fix (lano) a padal asi 10 metrů. Pak ale sešup sám zastavil cepínem. Vstal celkem v pořádku.

Měl jsi pocit, že kdyby bylo lepší počasí, měl útok šanci na úspěch?
Odhodlání bylo. Byli jsme rozhodnutí vyrazit i pod ten hrozivej sérak a jít. Potom by to bylo Inšallah...

Zpravodajství odesílám ve 14.00 hod, v BC už jsou všichni kromě Josefa Šimůnka a Soni Vomáčkové. Poslední radiokorespondence s nimi proběhla v 10.40 a hlásili, že dosáhli při těžkém sestupu C2, odpočinou si a půjdou dál.

Horolezci věří, že s lepším počasím by výstup nevzdali.