Není to žádný impozantní tok, ale vody má díky jezům a úzkému řečišti po většinu roku dost nejen pro kajaky, ale i pro otevřené turistické kanoe s nákladem na týdenní táboření. "Koryto řeky je hlinité, proud řeky klidný, ale plavbu zdržují četné jezy," míní autoři nejnovější vodácké kilometráže a neodpustí si ani své hodnocení: "Plavba po Radbuze je nenáročná a je příjemným výletem s otevřenou lodí."
Celý tok lze z Horšovského Týna do Plzně sjet za dva dny, ale to je jen orientační termín pro zkušené a silné sportovce. Vodáci výletníci si oněch pětašedesát kilometrů rozdělí na čtyři dny a z prázdninového týdne jim ještě pár dní zbyde na blízkou Úhlavu nebo pokračují po Berounce, kam jim vystačí síly a volný čas. Plzeň je však lépe vynechat a lodě pokud možno městem provézt autem. Ve čtvrti Litice totiž začíná dlouhý úsek hladké vody až k hrázi stejnojmenné přehrady, kde je potřeba lodě obtížně přenášet. Přímo v centru velkoměsta potom teče Radbuza a po spojení se Mží Berounka mezi vysokými kamennými zdmi. Zvláště pikantní je přenášení nejvyššího tamního jezu, neboť je nutno vytáhnout loď na nábřeží a poté následuje kilometrový pěší pochod po chodníku k místu, kde se dá zase spustit na vodu.
Radbuza se však dá sjíždět i jen víkend nebo dokonce jeden den. Nejkrásnější je v tom případě patnáctikilometrový úsek ze Staňkova do Stodu. Řeka tu totiž teče širokým údolím mezi loukami a po celou dobu ji od civilizace odděluje baldachýn olší.
V současné době má Radbuza dost vody. Vodáci její množství charakterizují jako střední voda. Vodočet pro určení sjízdnosti je u mostu ve Staňkově a hladina na něm musí dosahovat třiceti centimetrů.
Kuriozitou Radbuzy jsou desítky rybářů, kteří posedávají po březích a tak se místy stává plavba slalomem mezi splávky. V okolí obcí se hustota nahozených prutů zvyšuje tak, že každých padesát metrů je vidět aspoň jeden. Jediné tábořiště je v Plzni - Liticích, ale po dohodě s majiteli pozemků se dá spát skoro všude a na loukách dál od vesnic není problém potichu postavit stan, rozdělat ohníček, přespat a druhý den vyrazit dál.
Vodácká obtížnost celého toku: ZW (mírný proud, nezáludné meandry, občas lehké peřejky)
Doporučené vodácké znalosti: základní ovládání lodě kormidelníkem, háček vepředu nemusí mít zkušenosti žádné
Nebezpečí: je nutno přistávat raději výše nad jezy, protože některé silně svým proudem vtahují
Jezy: některé jsou moderní a vytvářejí pod sebou nenápadné vývary, ze kterých odtéká voda bez vln. Ty jsou nebezpečné a nedají se skákat, protože si lodě i s vodáky přitáhnou, semelou a utopí.