Eben-Emael, v meziválečném období největší belgická pevnost. Její role byla ve střežení klíčového Albertova kanálu. Německé velení její význam rozhodně nepodceňovalo a na její dobytí se svědomitě připravilo. Byla místem, kde měly svou premiéru bezmotorové kluzáky. Němečtí výsadkáři s jejich pomocí přistáli na věži pevnosti, kterou dobyli a ochromili tak komplex jako celek. Pak už se jen bránili výpadům z nižších pater a vyčkali, než dorazí hlavní masa německé armády.
Příkladem toho, jak rozhodně pevnosti nenavštěvovat, je následující situace, která se nám „poštěstila“ s pevnost Eben-Emael. Pevnosti jsou vůbec specifickým cílem pro turistiku. Nelze podceňovat fakt, že některé z nich dosud aktivně slouží vojenským účelům a jsou tedy pro veřejnost přístupné jen omezeně.
Eben-Emael je jednou z nich. Belgická armáda pevnost dále normálně využívá pro svou posádku a veřejnosti ji zpřístupňuje jen ve vyhrazené dny. Jejich seznam lze nalézt na internetové adrese http://www.fort-eben-emael.be/. Jedná se o jeden víkend každý měsíc od března do října včetně. O tyto víkendy se v pevnosti provádí a na ploše před vstupem se konají různé jarmarky a veselice.
| Otevírací doba a vstupné: |
| Pro zbytek roku 2000 se jedná o tyto dny: 23. a 24. září a 28. a 29. říjen
Roku 2001 je výjimečně přidán ještě jeden víkend v listopadu. Nástěvní dny tedy budou: 3.-4. březen, 7.-8. duben, 12.-13. květen, 9.-10. červen, 7.-8. červenec, 25.-26. srpen, 29.-30. září, 27.-28. říjen a 24.-25. listopad. Vstupné (pro rok 2000) bylo stanoveno na: 150 belgických franků, 9 nizozemských guldenů nebo 8 německých marek. |
Věděli jsme tedy, že v den našeho příjezdu otevřeno nebude. Domnívali jsme se však, že i zavřená pevnost nás nějakým způsobem uspokojí. Že budeme alespoň v klidu lézt po jejích blocích a pořídíme spoustu snímků zvenku.
V den naší návštěvy tu však bylo zcela pusto. Hned nám bylo jasné, že se naše plány rozplynuly. Za kompatní drátěnou ohradou byla vidět další linie, tentokrát již s ostnatým drátem. Mimo jednoho tančíku a děla jsem už viděli jen tu a tam menší betonové stavby. Zbytek pevnosti byl zakryt vegetací a byl kvůli neprostupným zátarasům mimo náš dohled. Pevností se nade vší pochybnost pohybovaly stráže, které by každý pokus o zdolání drátěných zátaras udusily v zárodku. Proto jsme se o nic takového ani nepokoušeli a zkroušeně se vraceli směrem na Maastricht.
Znovu tedy platí, pokud jsou váš čas a možnosti omezené, a vy váháte mezi návštěvou dvou či více památek vojenského charakteru, rozhodněte se pro tu, u níž jste si jisti, že bude otevřena (byť je třeba méně atraktivní než jiné varianty). Neriskujte, že v honbě za maximálním zážitkem budete smutně natahovat krk přes neprostupné zátarasy.
JAK SE TAM DOSTAT
Ideální pro dosažení této belgické pevnosti je nizozemské město Maastrich. Z jeho okruhu se vydáme směrem na jih, na obec Canne/Kanne. Ta již leží na hranici s Belgií. Tuto hranici - nebýt cedulí a jiného typu asfaltu na silnici - bychom ani nepostřehli. Další obcí směrem na jih je již Eben-Emael. Zhruba uprostřed nudlovité osady se nachází nenápadná tabule (obsahující i výčet otvíracích dnů), odkazující zájemce o pevnost směrem ke kanálu. Za dětským hřištěm se již nachází parkoviště, které ve dny, kdy je pevnost přístupná veřejnosti, slouží jejím návštěvníkům.
 Jak se dostat do Eben Emaelu. |
 Eben-Emael |
 Provizorní pevnostní nemocnice. |
 Eben Emael - jeho východní část. |
 Vstupní brána Eben Emael. |
