Domácí pohoda na farmě
Chléb, který hospodyně před vámi vytahuje z pece, pršet, ovčí sýr i koňské klobásy. Vše musí být domácí a původní, proto paní Marie ještě v devět hodin večer odchází do kuchyně, aby připravila noky a těstoviny fuži. Tak takhle má vypadat správný jídelníček na agroturistické farmě. "Děláme si také svoji travaricu a medovinu. Jenom mléka a víno nakupujeme od sousedů," říká Marie.
Domácí produkty však nejsou jedinou podmínkou agroturistiky. Také stavení musí být původní, s dubovými lavicemi, krbem, pecí na chleba a dobovými nástroji. Žlab pro koně, který je naproti dveřím, prozrazuje původní účel jídelny. Byla to stáj. Dnes nad ní vyrostly čtyři pokojíky zařízené starožitným nábytkem. Podlaha je dřevěná a její vrzání a patina naznačují, že má už něco za sebou.
|
"Často sem přijíždějí rodiny s dětmi. Mohou zde jezdit na koni nebo se projet v kočáře," říká hostitelka. |
V nedaleké ohradě se pase kůň a čtyři oslíci. Jejich hrátky s kozou, která se k nim snaží neustále přiblížit, jsou balzámem na duši každého, kdo přijel z velkoměsta. Koza je mazaná: dírou v ohradě se jde projít k rybníčku, aby se při nejbližší příležitosti vrátila mezi ostatní zvířata.
Myšlenka agroturistických farem se na Istrii zrodila v roce 1996. "Nápad je to starý, ale impulz vyšel z chorvatského turistického sdružení, které v té době začalo objíždět vesnice a zjišťovat, kdo by měl o něco takového zájem," říká Robert Bačac, který se na Istrii stará o turistiku.
Agroturistika se stává velmi oblíbenou
Hlavním důvodem pro vznik agroturistiky na Istrii byl rozvoj vnitrozemí a zajištění práce pro lidi, kteří zde žijí. Vláda nabídla zájemcům zvýhodněné půjčky, které zatížila namísto obvyklým dvanáctiprocentním úrokem pouhými devíti procenty.
"Půjčili jsme si šedesát tisíc eur, což je asi-polovina toho, kolik jsme potřebovali, abychom to tady vybudovali podle našich představ," říká majitel selské domácnosti Božko Prar. Zůstalo to na půli cesty; dodává, když objasňuje své přání, aby zde vyrostla "malá zoologická zahrada s domácími zvířaty".
Prarovi koupili polorozpadající se usedlost před osmnácti lety, aby zde začali vyrábět dřevěné uhlí, které dělají dodnes. "Potom mě napadlo, že Poljanici (dva kilometry vzdálenou vesnici- pozn. redakce) je nutné nějak oživit. Vzal jsem si úvěr a začal budovat farmu," říká mohutný padesátník nad skleničkou vína.
A vy se nedivíte: pohled z farmy na okolní pole, zelenající se stromy a nedaleké pahorky mu dává za pravdu. Mezitím Marie přináší další džbánek s vínem. "Nahoru vás vyneseme a spát můžete oblečené," dodává s úsměvem.
Prarovi nespolupracují s cestovními kancelářemi, ani nepoužívají žádnou reklamu. "Lidé si o nás řeknou, o návštěvníky nemáme nouzi," říká Božko. Kromě Chorvatů už sem cestu našli Italové, Francouzi a Němci. V létě to jsou především mladí lidé, kteří odsud dojíždějí k moři, v zimě jsou to jak rodiny s dětmi, tak starší lidé. Chodí na procházky a jezdí na koni. "Moc mě to baví. Ale občas si říkám, hlavně když se mi nakupí spousta práce, kdy už to skončí. Alespoň kdybych měla dceru, která by mi tady se vším pomáhala," povzdechne si Marie Prarová.
|
MŮŽE SE HODIT |
|
Agroturistická farma je ideálním místem pro rodiny s dětmi. V létě by na farmě neměl být problém s ubytováním. Lidé totiž dávají přednost istrijskému pobřeží. Farmy se ve většině případů nacházejí dvacet až třicet kilometrů od pláží. |
 Pobyty na agrofarmách se stávají stále více oblíbenými. Vyhledávají je zejména lidé romantické povahy, kteří mají rádi klid. |
