O krevní mstě se hovoří nejčastěji ve spojitosti s venkovskými oblastmi Korsiky,Sicílie a Balkánu, především Albánci obývanými regiony. V případě Albánců je ovšem to, co Středoevropané chápou pod velmi zjednodušujícím označením krevní msta, něco mnohem důležitějšího: zděděný regulátor veškerého chování a jednání, nahrazující v divokých a nedostupných krajích státní administrativu i trestní zákoník. Albánci rozlišují dva, jak říkají, kánony (kanun). Jeden je stále platný v severních oblastech Albánie, Kosovu a Makedonii, druhý funguje pro jižní oblasti, zhruba od Tirany k řeckým hranicím. Ten první se jmenuje "Kanun Lek Dukagjini" podle slavného albánského vojevůdce z 15. století, který právě v rozdrobených severoalbánských oblastech zavedl pořádek. Ten druhý, "Kanun Laboria", se jmenuje podle historické oblasti na jihu Albánie. Zvykové právo každá generace doplňovala o svoje prvky. Nejde přitom jen o krevní mstu, tedy pomstu mezi rodinami vrahů a zavražděných, ale o podstatně složitější, propracovanější a trvalejší systém vztahů a zvyků. Ten upravuje například chování žen, svatby, pohřby a další zvyky. Kanuny jsou jedním z hlavních důvodů, proč po staletí přežívají mezi Albánci velké rodiny, kde žije pohromadě několik generací, jež si navzájem pomáhají. Nedotknutelná je například postava otce jako hlavy rodiny, ženy jsou pod vlivem islámu drženy stranou, ale mají zase velký vliv na rozhodování mužů. Severní kánon je podstatně viditelnější, trvalejší a tvrdší. Dodržuje se především v odlehlých horských vesnicích, kde jsou rodinné klany silnější než státní moc. V posledních letech měla na erozi zvykového práva velkou moc migrace z venkovských oblastí do měst. Prvky "kanunu" se zase naopak dostaly v deformované podobě do měst. Respekt vůči těmto pravidlům vyjádřený ve své fanatické podobně vede k tragédiím, jakou byla například vražda devítiletého dítěte letos v červenci v jednom ze severoalbánských městeček. Rozdíl mezi severním a jižním zvykovým právem spočívá v různých odlišnostech. Ona zmíněná krevní msta se na severu vztahuje na všechny generace, na jihu jsou z toho vyloučeny děti a mládež. Navíc, na severu se vylučuje zabití dětí do osmi let, dává se jim tak čas, aby mohly vyrůst, a potom už jsou možným terčem. Na severu je možné předpokládaný terč uzavřít v domě a chránit před pomstou. Na jihu tento fenomén neexistuje. Kánon upravuje také třeba vztah k hostům. V některých vesnicích se nechá host-přítel spát v jedné místnosti s manželkou hostitele, který tak prokazuje svému příteli důvěru, protože ví, že host ho nezradí. Síla kánonů ovšem upadá. V minulosti ovládaly život Albánců takřka úplně. Zvykové právo poškodila například padesátiletá tuhá komunistická vláda nebo prudké otevření se světu v posledních deseti letech. Přežívají především ony vypjaté prvky,jako je krevní msta. Cizinec se ani jednoho kánonu nemusí bát, pokud se bude chovat normálně a nesvede například dceru z nějaké mocné venkovské rodiny. Potom by se i on mohl stát objektem staletého práva: členové rodiny by ho donutili k tomu, aby si dívku vzal.
10. září 2000 14:47
