Wismar vděčí za svůj rozkvět hanze. Se svědky hanzovní minulosti se tu setkáte na každém kroku a hanbu jim nedělá ani Wismar současný.
Nedaleko radnice je Obchodní ulice (Krämerstrasse) lemovaná kompletně rekonstruovanými domy, kavárnami a obchody, kde se dobře nakupují dárky a suvenýry. Ulici směrem k moři uzavírá starobylá lékárna U lva, která kdysi byla současně i pivovarem.
Když se blížíte k jednomu z nejstarších severoněmeckých měst ležícímu v jedné ze zátok Baltického moře, ani zdaleka netušíte, co vás čeká. Z dálky Wismar vypadá podobně jako mnohá další severoněmecká pobřežní města - nad domy se mezi stromy vypíná jedna nebo více kostelních věží z červených cihel. Stačí ale zajet do města a vydat se do úzkých uliček plných pečlivě opravených špejcharů, skladů a honosných měšťanských domů. Až tady si uvědomíte skutečnou romantiku Wismaru. Zdaleka ne všechny staré domy a hospodářské budovy dnes slouží svému původnímu účelu. Ze starých sýpek nedaleko přístavu se například staly studentské koleje. Atmosféra města je ale velmi působivá. Když se trochu zasníte, rychle se přenesete se do dávné minulosti. Uslyšíte lomoz rumpálů vytahujících pytle s obilím, kávou či kakaem do několikapatrových skladišť. Přímo ucítíte charakteristickou vůni sladu vycházející z desítek někdejších piv o v arů, bývalo jich tu ve středověku na dvě stě. Wismařané zacházejí se svými památkami citlivě. Předpisují jim to ostatně památkáři, kteří dohlížejí na renovaci historických budov . Domy vrácené v převážné většině původním majitelům září pastelovými barvami a do nejmenších detailů, v každém případě z ulice, vypadají jako v době svého vzniku. A jen stěží na nich najdete stopy po plynovém topení W A W , které v dobách někdejší Německé demokratické republiky tak hyzdilo domovní fasády. Padesátitisícový Wismar je také průmyslovým městem. Má zámořský a ropný přístav , obrovské moderní doky, strojírenské a potravinářské závody; staví se tu lodi. Nic z toho si ale při návštěvě neuvědomíte. Vzduch je tu díky neustálému vánku mimořádně čistý - což oceníte zejména při posezení v zahrádkách četných kavárniček, které jsou oblíbeným místem schůzek Wismařanů.
V gotickém domě z červených cihel funguje již více než sto let hostinec U staré ho Švéda. Název napovídá, že Wismar patřil od roku 1648 Švédsku a Meklenbursku připadl až na počátku tohoto století. Švédské vlivy tu jsou ostatně patrné dodnes.
Wismařané se rádi chlubí, že centrální chrámová loď kostela svatého Jiří je se svými 33 metry třetí nejvyšší v Německu. Naproti kostelu, na protějším břehu mlýnského náhonu, je v renesančním domě muzeum dějin města.
Zvlášť rušný je Starý přístav o sobotách, kdy místní rybáři pro dávají úlovky přímo z paluby svých lodí. Určitě tu ochutnejte bismarka. Bismarkův herink uložený mezi dvě půlky křupavé žemle je spolu s meklenburskými pečenými žebírky jednou z místních vyhlášených specialit.
Prohlídku historického centra města začněte na náměstí Markt v podzemí klasicistické městské radnice (1). Expozice seznamující s více než sedmisetletou historií Wismaru je stručná a přehledná a neměla by odradit ani ty, kteří městská muzea příliš nemilují. Pak si obejděte i sám Markt, který se svou rozlohou 100x100 metrů řadí mezi největší tržní náměstí severního Německa. Mezi domy na Marktu si všimněte především nejstaršího měšťanského domu Alter Swede z roku 1380 (2) a kašny (3) postavené na přelomu 16. a 17. století ve slohu nizozemské renesance. Z náměstí se pak úzkými uličkami vydejte směrem k církevním stavbám vybudovaným ve stylu severoněmecké cihlové gotiky. Kolem osmdesátimetrové Mariánské věže (4), jediné dochované části někdejšího gotického kostela, dojdete k bazilice sv. Jiří (5). Ta to monumentální gotická stavba, silně poškozená za druhé světové války, byla zrekonstruována do původní podoby. Cestou ke kostelu minete palác meklenburských knížat (6) postavený v 16. století ve stylu italské re nesance, v němž dnes sídlí wismarský soud. Odtud je pak už jen pár kroků ke Starému přístavu (7). Kdo se k němu vydá pozdně gotickou branou Wassertor (8), neprohloupí. Otevře se před ním výhled na desítky rybářských a výletních lodí kotvících u mola i na zámořský přístav. Cestou od moře pak zajděte do nejznámější wismarské pivnice Brauhaus am Lohberg ( 9) , která stojí přímo pro ti přístavu. Nabízejí tady vlastní černé pivo Mumme, které dodnes vaří podle středověkého receptu. Do centra se vra cejte po břehu někdejšího mlýnského náhonu. Prohlédněte si bohatě zdobený gotický kostel sv. Mikuláše (10) a na mostě přímo před chrámem si nezapomeňte pohladit čtyři prasátka zdobící zábradlí. Wismařané totiž věří, že to přináší štěstí.
Brauhaus am Lohberg jen brzy po ránu. Jinak je velmi těžké najít místo v lokále, který zdobí i pivní nádrže, jež jsou fungující součástí malého pivovaru. Uvaří tady přes tisíc hektolitrů piva ročně. Černé pivo Mumme či řezaný Roter Eric pro dávané v a typických litrových lahvích patří k oblíbeným suvenýrům z Wismaru. O Vánocích je pak k mání i speciální pivo chutnající po hřebíčku a skořici.
Nedaleko radnice je Obchodní ulice (Krämerstrasse) lemovaná kompletně rekonstruovanými domy, kavárnami a obchody, kde se dobře nakupují dárky a suvenýry. Ulici směrem k moři uzavírá starobylá lékárna U lva, která kdysi byla současně i pivovarem.
Když se blížíte k jednomu z nejstarších severoněmeckých měst ležícímu v jedné ze zátok Baltického moře, ani zdaleka netušíte, co vás čeká. Z dálky Wismar vypadá podobně jako mnohá další severoněmecká pobřežní města - nad domy se mezi stromy vypíná jedna nebo více kostelních věží z červených cihel. Stačí ale zajet do města a vydat se do úzkých uliček plných pečlivě opravených špejcharů, skladů a honosných měšťanských domů. Až tady si uvědomíte skutečnou romantiku Wismaru. Zdaleka ne všechny staré domy a hospodářské budovy dnes slouží svému původnímu účelu. Ze starých sýpek nedaleko přístavu se například staly studentské koleje. Atmosféra města je ale velmi působivá. Když se trochu zasníte, rychle se přenesete se do dávné minulosti. Uslyšíte lomoz rumpálů vytahujících pytle s obilím, kávou či kakaem do několikapatrových skladišť. Přímo ucítíte charakteristickou vůni sladu vycházející z desítek někdejších piv o v arů, bývalo jich tu ve středověku na dvě stě. Wismařané zacházejí se svými památkami citlivě. Předpisují jim to ostatně památkáři, kteří dohlížejí na renovaci historických budov . Domy vrácené v převážné většině původním majitelům září pastelovými barvami a do nejmenších detailů, v každém případě z ulice, vypadají jako v době svého vzniku. A jen stěží na nich najdete stopy po plynovém topení W A W , které v dobách někdejší Německé demokratické republiky tak hyzdilo domovní fasády. Padesátitisícový Wismar je také průmyslovým městem. Má zámořský a ropný přístav , obrovské moderní doky, strojírenské a potravinářské závody; staví se tu lodi. Nic z toho si ale při návštěvě neuvědomíte. Vzduch je tu díky neustálému vánku mimořádně čistý - což oceníte zejména při posezení v zahrádkách četných kavárniček, které jsou oblíbeným místem schůzek Wismařanů.
V gotickém domě z červených cihel funguje již více než sto let hostinec U staré ho Švéda. Název napovídá, že Wismar patřil od roku 1648 Švédsku a Meklenbursku připadl až na počátku tohoto století. Švédské vlivy tu jsou ostatně patrné dodnes.
Wismařané se rádi chlubí, že centrální chrámová loď kostela svatého Jiří je se svými 33 metry třetí nejvyšší v Německu. Naproti kostelu, na protějším břehu mlýnského náhonu, je v renesančním domě muzeum dějin města.
Zvlášť rušný je Starý přístav o sobotách, kdy místní rybáři pro dávají úlovky přímo z paluby svých lodí. Určitě tu ochutnejte bismarka. Bismarkův herink uložený mezi dvě půlky křupavé žemle je spolu s meklenburskými pečenými žebírky jednou z místních vyhlášených specialit.
Prohlídku historického centra města začněte na náměstí Markt v podzemí klasicistické městské radnice (1). Expozice seznamující s více než sedmisetletou historií Wismaru je stručná a přehledná a neměla by odradit ani ty, kteří městská muzea příliš nemilují. Pak si obejděte i sám Markt, který se svou rozlohou 100x100 metrů řadí mezi největší tržní náměstí severního Německa. Mezi domy na Marktu si všimněte především nejstaršího měšťanského domu Alter Swede z roku 1380 (2) a kašny (3) postavené na přelomu 16. a 17. století ve slohu nizozemské renesance. Z náměstí se pak úzkými uličkami vydejte směrem k církevním stavbám vybudovaným ve stylu severoněmecké cihlové gotiky. Kolem osmdesátimetrové Mariánské věže (4), jediné dochované části někdejšího gotického kostela, dojdete k bazilice sv. Jiří (5). Ta to monumentální gotická stavba, silně poškozená za druhé světové války, byla zrekonstruována do původní podoby. Cestou ke kostelu minete palác meklenburských knížat (6) postavený v 16. století ve stylu italské re nesance, v němž dnes sídlí wismarský soud. Odtud je pak už jen pár kroků ke Starému přístavu (7). Kdo se k němu vydá pozdně gotickou branou Wassertor (8), neprohloupí. Otevře se před ním výhled na desítky rybářských a výletních lodí kotvících u mola i na zámořský přístav. Cestou od moře pak zajděte do nejznámější wismarské pivnice Brauhaus am Lohberg ( 9) , která stojí přímo pro ti přístavu. Nabízejí tady vlastní černé pivo Mumme, které dodnes vaří podle středověkého receptu. Do centra se vra cejte po břehu někdejšího mlýnského náhonu. Prohlédněte si bohatě zdobený gotický kostel sv. Mikuláše (10) a na mostě přímo před chrámem si nezapomeňte pohladit čtyři prasátka zdobící zábradlí. Wismařané totiž věří, že to přináší štěstí.
Brauhaus am Lohberg jen brzy po ránu. Jinak je velmi těžké najít místo v lokále, který zdobí i pivní nádrže, jež jsou fungující součástí malého pivovaru. Uvaří tady přes tisíc hektolitrů piva ročně. Černé pivo Mumme či řezaný Roter Eric pro dávané v a typických litrových lahvích patří k oblíbeným suvenýrům z Wismaru. O Vánocích je pak k mání i speciální pivo chutnající po hřebíčku a skořici.
