24 hodin v Lisabonu

Není to obr jako třeba New York nebo Londýn. Z jeho ulic a uliček příliš nevane duch starých věků. Památky tu nejsou pěkně seskupeny do shluku v centru, aby se kvůli nim zhýčkaný turista nemusel, nedejbože, trmácet někam na periférii. A proč tam tedy jezdit? může se nyní optat čtenář Protože vidět Lisabon rozhodně stojí za to. Jako by tu někdo záludně prohodil rozměry. Řeka je tu příliš široká, nejproslulejší čtvrti nikoli bombastické, ale domácky útulné a katedrály? Kdo by je snad hledal přímo v centru, krutě by se mýlil.

Začněme řekou. Ti, kdo mívali ze zeměpisu jedničku, vědí, že se jmenuje Tejo. Sedmnáct kilometrů odtud se vlévá do Atlantského oceánu. Kdo by to ovšem netušil, lehce by si mohl myslet, že Lisabon leží na břehu moře. Tak široká tady řeka je. A současně, při své šířce, mnohde i prudká a zrádná. Cesta po jejím břehu se podobá procházce dějepisnou příručkou.

Na jedné straně slavná strážní věž Torre de Belém postavená v první polovině 16. století, o kus dál pompézní připomínka dob Salazarovy diktatury v podobě památníku mořeplavců a nakonec, o mnoho kilometrů dál, příklady moderní architektury v areálu, kde před dvěma lety probíhala světová výstava Expo.

Lisabon můžete ovšem využít i ke studiu lidských typů a povah. Stačí se kolem poledne vydat do ulic mezi náměstími Rossio a Praca de Comércio ve čtvrti Baixa. Najdete tu mondénní obchody s oděvy a obuví, restaurace a bufety, ale v postranních uličkách potkáte i prodavače čehokoli, kteří se narodili v Mosambiku, Angole či na Kapverdských ostrovech, malé krámky s těžko popsatelným sortimentem a budete svědky tisíců příběhů, které budou mít podobu antických dramat, byt ve skutečnosti půjde o zdvořilostní rozhovor na téma A jak se ostatně má vaše manželka?

Pusto a ticho by tu mohlo zavládnout snad jedině při totální evakuaci a i o tom lze pochybovat. A přece k němu právě tohle místo turistu občas donutí. Stačí totiž zvednou hlavu výš, než sahají ohrady staveniště metra, a zahledět se na oblouky vystupující z trosek Igreja do Carmo, karmelitánského kostela, který býval největší ve městě. Připomíná jednu z nejstrašnějších evropských katastrof - silné zemětřesení v roce 1755. Pár minut prvního listopadu toho roku, právě v den svátku Všech svatých kolem půl desáté dopoledne rozhodlo o osudu tisíců lidí. Zřítilo se dvacet kostelů a pohřbilo davy shromážděné uvnitř. Na mnoha místech vypukly požáry, a co nezničil oheň, dokonaly obrovské vlny z řeky Teja Pro patnáct tisíc lidí se stal onen den posledním jejich života. Z mapy města zmizel královský palác Paco de Ribeira, staré hradby, nejlepší a nejvýstavnější domy. Důležitá upomínka, že příroda dokáže být hodně nemilosrdná. A pak? Pak se člověk může jít zase bavit. Že by Lisabon trpěl v tomto směru nějakou omezenou nabídkou, to se tedy rozhodně říci nedá.

milan.kruml@mafra.cz

TORRE DE BELÉM

Monumentální zážitek nabízí typická ukázka tzv. manuelské architektury pojmenované po králi Manuelovi I. Věž byla postavena jako pevnost uprostřed řeky v letech 1515-1521. Byla výchozím bodem mořeplavců, kteří se vydávali zvyšovat slávu portugalského impéria. Jen nedaleko odtud je jiný skvost stejného stylu klášter Mosteiro dos Jerónimos, nazývaný také pomník bohatství věku zámořských objevů. Gurmáni by neměli minout nepříliš vzdálenou kavárnu Antiga Confeitaria de Belém, proslavenou žloutkovým krémem v košíčku z listového těsta

CO NEVYNECHAT

Nejzajímavější a nejživější část města je kolem náměstí Rossio. V jeho blízkostí jsou pro nákupů chtivé desítky obchodů, z nichž jsou nejzajímavější nabídkou i cenami především ty s oděvy a obuví. Zájemci o památky mohou použít výtah a vyjet k zbytkům karmetitánského kláštera. Procházka opačným směrem zavede turistu ke katedrále Sé a také k hradu Castelo de Sao Jorge, původně sídlo portugalských králů (až po první poloviny 16. století). K návštěvě ostatních památek je ovšem nejlépe užít městskou dopravu či taxi. Bližší informace získáte před cestou nejlépe v portugalské informační kanceláři YCEP, tel.: 02 / 2198 6200.

VÝTAH

Jen málokteré město se může pochlubit takovým výtahem. Elevador de Santa Justa sestrojil na přelomu století architekt Raoul Mesnier du Ponsard, žák slavného stavitele Eiffelovy věže. Výtah do výšky 32 metrů představuje nejlepší způsob, jak se dostat do čtvrti Bairro Alto (například k troskám karmelitánského kláštera Igreja do Carmo), a také nabízí nádhernou vyhlídku.

SOUKROMÁ KRÁSA

Palácio Fronteira je, jak název napovídá, sídlem patnáctého markýze de Fronteira. Přesto se do něj můžete podívat. Některé obytné místnosti a knihovna jsou přístupny veřejnosti, lež nutno se objednat předem. Zážitkem je i zahrada a kaple z konce 16. století, která je kromě nádherných dlaždic zdobena kameny, lasturami, střepinami skla a porcelánu. Prý jsou to zbytky nádob, jimiž se slavilo otevření paláce - pak byly rozbity, aby z nich už nikdy nemohl jíst a pít.

CO JINDE URČITĚ NEUVIDÍTE

Dlaždice či kachle jistě nejsou ničím výjimečným. Ovšem ty portugalské, kterým říkají azulejos, určitě mimořádnou jsou. Portugalci jsou totiž rekordmani v jejich výrobě a co víc, byli a jsou z nich schopni sestavit snad cokoli. Někdy připomínají kreslené příběhy z dávných dob. Kdo tedy hledá neopakovatelný zážitek, neměl by si zcela určitě nechat ujít návštěvu národního muzea (Museu nacional do Azulejo na Rua de Madre de Deus). Tady je na dlaždicích k vidění panoráma Lisabonu před zemětřesením, scény z všedního života, ale třeba i celý kachlový kostel.


Jmenuje se Casa dos Bicos a určitě ho nemůžete minut. Fasáda z kamenů ve tvaru diamantů (bicos) zdobí stavbu zbudovanou pro nemanželského syna Alfonsa, místo krále Indie v polovině 16. století. Jak bývá obvyklé, lidem prosté vysvětlení nikdy nestačí, a tak se možná dozvíte legendu, podle níž je nezvyklé průčelí výsledkem snah jistého Maura o srdce krásné ženy.

Být v Lisabonu a nesvézt se zdejší tramvají? Nesmysl. Pro cestu ze čtvrti Baixa do úzkých uliček sousední Alfamy je nejlepší užít tramvaje číslo 12 a 28. Můžete se tak vyvézt například ke katedrále Sé.

Gotická katedrála z roku 1150, postavená na oslavu znovudobytí Lisabonu na Maurech, patří k největším turistickým lákadlům starobylé čtvrti Alfama. Nedaleko odtud je také zajímavé muzeum historických loutek spíše pro dospělé (Museu da Marioneta).