Představte si dva tisíce buddhistických chrámů a svatyní uprostřed milionového moderního velkoměsta, kde na střechách moderních výškových domů blikají nápisy Mitsubishi, Toshiba, Toyota, Sony... Mezi tím i mnohaproudové visuté dálnice, z nichž koukáte lidem v prosklených budovách na kancelářský stůl i do oběda.
Zatímco na našem území čekají na svůj vznik první kamenné baziliky, v novém císařském městě roste v roce 794 nádherný palác. Kjótem, které bylo přes tisíc let hlavním městem Japonska (794-1868), se dá chodit týden. A však i jeden den vám dovolí ochutnat atmosféru kulturně a historicky "nejjaponštější" metropole. Kde začít? Východní architektura se tolik liší od všeho, co zná starý kontinent, že vám bude připadat úchvatné úplně všechno. Zkuste třeba císařský palác. Není běžně přístupný - Japonci musí na návštěvu sídla, kde se dodnes konají korunovace a významné státní obřady, čekat měsíce. Zahraničním zájemcům je však většinou ještě týž den umožněna třicetiminutová prohlídka. Čtvrt hodinky odtud metrem, které podvrtává celé město, se na úbočí vrchu Higašijama rozkládá Kijomizudera, klášter Průzračné vody z konce osmého století. Hlavní síň Hondó, nedaleko níž leží kámen s obtiskem Buddhových nohou, je označován za národní poklad. Kam potom? Názvy buddhistických svatyní splývají ve fascinující změť exotických slov... Určitě však nepropásněte Sandžů Sangendó, chrám "tisíce Buddhů" z 12. století, ke kterému můžete dojít z Higašijamy pěšky. Není ani největší, ani nejstarší, zvenku vypadá dokonce fádně, ale budete si jej pamatovat i po letech, kdy ostatní buddhistické památky ve vzpomínkách splynou. Až budou vaše nohy unavené a ušlapané, dopřejte si odpočinku. Nenajdete v Japonsku příhodnější místo. Císařské město Kjóto je odpradávna Mekkou zahrad. Nejkrásnější z unikátního tuctu jsou Okajama, Kanazawa a Mitosu Kajraku-en.
* Existují agentury, obvykle městské turistické kanceláře, které vám s dvoudenním předstihem zprostředkují návštěvu v japonské rodině. Většinou k večernímu čaji. Sluší se vzít s sebou malý dárek.
* Zbudou-li vám ještě síly a čas, navštivte večer divadlo. Přestože nebudete rozumět ani slovu, tradiční představení s bohatou výpravou, tancem, hudbou a barevnými kostýmy vám pomůže dostat se o malý krůček dál v poznání tak rozdílné kultury.
* Kromě pověstného suši a saké ochutnejte v Kjótu kajseki, zdejší specialitu považovanou za vrchol japonské kuchyně. Jídlo je připravováno do zvláštních nádob podle přísných pravidel, která odpradávna rozvíjeli mniši v buddhistických chrámech.
* Z Kjóta si můžete přivézt krásné dárky - malby na hedvábí, vyšívaná kimona, vějíře, barevné rohože, porcelán a keramiku, samurajské meče, krojované panenky, dřevotisky... Hodně obchůdků se suvenýry je situováno kolem ulice
* Kawaramadži-dóri a Sandžó-dóri. Šklebící se Deva střeží královskou bránu Njú-mon. Většinou hrozivý výraz bohů v Japonsku - i těch dobrých - má udržovat člověka v bázni a pokoře.
* Tradice hovoří o třech druzích parků: zahrada kolem chrámu Tenrijú-dži na umělých kopečcích je protkána potůčky s mnoha mostky a ostrůvky. Parky bez vody kolem chrámů Rjóan-dži a Dajtoku-dži, které zdobí hlavně kameny a písek, jsou určeny k meditacím. Typickým příkladem čajové zahrady s kamennými chodníčky a čajovnou je park kolem proslulého Zlatého pavilonu Kinkaku-dži.
* V hale Sandžú Sangendó, dlouhé 120 metrů, stojí v deseti řadách tisíc pozlacených soch převtěleného Buddhy v životní velikosti. Až se vám z toho hlava zatočí. Uprostřed impozantní galerie pak sedí tři a půl metru vysoký Kannon Bodhisattva, milosrdný bůh s dvaadvaceti páry rukou a jedenácti obličeji nad hlavou.
- sobota 13. května 2000
