To som zvedavý, kde by sa asi tak v paneláku dala postaviť 7 a pol metrová plachetnica.

Myslím že vedle by měla také být Krautschneiderova Viktorka.

To je naš synek. Takych je třeba si važit...

Četl jsem od něj jen tu první knížku, Sám proti moři, ale musím doporučit. Kromě poutavého příběhu jachtaře-dobrodruha se všemi technickými potěšeními je to hodně o světě, který dnes už nikdo neuvidí. Ostrovy, na kterých se zastavoval, byly opuštěné - dnes obklopené jachtami, přes Pacifik plachtil sám samotinký - dnes se pluje přes brajgl a nákladní doprava je tam všude jak na dálnici atd. atd. A hlavně je to sepsané s vtipem. Takže: do knihoven a antikvariátů!

Diky pane Konkolski. To, ze jsem si Vas pamatoval z detstvi, mi pomohlo spravne zodpovedet tu nejtezsi otazku v "Kde domov muj". Preci jen tehdejsi "Abicko" psalo o skutecne zajimavych lidech a ne celebritach.

Bravo, bravo a zase bravo. V dnešní době se moc nepíše o tak inspirativních příbezích a ani o tak krásných lidech. Díky

Richarda rovněž znám osobně, sama jsem drobátko "jachtala" na moři se svým otcem, který se s Richardem zúčastnil jedné plavby.

Ovšem pozor na faktografii - NIKE II nestavěl Richard, ale profesionálové v polské loděnici ve Štětíně, Richard s kamarády (včetně mého otce) ji pak dokončoval a vystrojoval před plavbou po Baltu s pionýry a pak před závodem do Austrálie.

Ono je tam další paradox. Do paneláku by se nevlezla ani ta Niké I.

Také Niké II. byla na délku asi 13 metrů a výtlak více než třínásobný. Také cena byla přes mega v tehdejších korunách. Jeho kamarád byl Kryštof Baranowski pa lodi Polonéz.

Richarda znam osobne (aby ne, kdyz bydli par metru od nas) a je to opravdu neskutecny clovek. Velmi inteligentni a aktivni. Kdo by cekal, ze je to nejaky starik, ktery si v kresle uziva zaslouzeneho duchodu, ten by se velmi mylil. Porad nekde lita a neco dela, v zime se jeste venoval lyzovani. Vtipny, ferovy, ochotny...jsem rad, ze jsem mel tu cest ho poznat.