Během Haute Route se spí v romantických chatách mezi nejvyššími štíty.
"Každou zimu sice pracuji jako instruktor ve středisku La Plagne, ale vždy se těším na jaro," říká s klukovským úsměvem na lanovce pětačtyřicetiletý horský vůdce, který se klientům zásadně představuje jen křestním jménem Max.
"To jezdím se svými zákazníky právě Chamonix – Zermatt. Sjezdové lyžování na sjezdovkách beru jako práci a skitouring ve volném terénu spíše jako zábavu."
Trasa je tak oblíbená, že je potřeba zamlouvat ubytování dlouho dopředu. Nazpátek z Zermattu se lyžaři dostávají taxíkem nebo vlakem. Taxi vyjde levněji.
Túra na dlouhých lanech
Jednu horskou "túru" můžete absolvovat v gondolové lanovce. Šesti úseky překonáte hlavní hřeben Alp a dostanete se z Francie do Itálie.
SERIÁL ČESKÝ LYŽAŘ VE FRANCII |
Chamonix: lyžařské středisko number one |
S lyžemi na Mont Blanc |
Tip na lyže: Tignes na přelomu ledna a února |
Nejprve vyjedete na starou známou Midi, pokračujete nad horní částí ledovce Mer de Glace. Jako připomínky lidské civilizace jsou v dohledu na obzoru jen Turínská chata na sedle Géant a kovová "raketa" z vrcholové stavby na skalní jehle Midi.
Spojuje je tříkilometrové lano volně zavěšené v prostoru. Několik spojených kabinek na něm visí jako mouchy a vy pozorujete alpské velikány z bezprostřední blízkosti.
Na sedle Helbroner prudce klesáme na mezistanici Belvedere, odkud je po pravé ruce dobře vidět Mont Blanc a jeho nejvyšší stěna Brenva. Závěrečný úsek nám dovoluje prohlédnout si z ptačí perspektivy Courmayer, menšího italského bratra francouzského Chamonix.
Průvodce Haute Route najdete ZDE. |
Návrat je možný autobusem skrze tunel pod Mont Blancem nebo lanovkou stejnou cestou, jakou jsme sem přijeli.
Na výlet si vyhraďte celý den, protože se vyplatí na každém přestupu nespěchat a důkladně si prohlédnout okolí. Výhledy na Mont Blanc, Matterhorn, Gran Paradiso a ostatní velikány si totiž nevychutnáte každý den.
TŘI KATEGORIE |
Francouzi dělí své lyžařská střediska na tři generace, podle kterých se může zhruba řídit i návštěvník. 1) První generace připomíná rakouská městečka v údolích, centrem je náměstí nebo trh, bydlí tady nejen turisté a obslužný personál, ale také stálí obyvatelé, kteří se zabývají například lesnictvím či zemědělstvím. K lyžařským areálům jezdí skibusy. Sjezdovky často končí v lesním pásmu. Nejznámějšími horskými středisky tohoto typu je Chamonix nebo Val dIsére. 2) Druhá generace připomíná paneláková sídliště na okrajích českých měst. Ubytování v nich není příliš pohodlné a je určeno především pro sportovce, kteří jsou celý den na lyžích. Maličká studia či apartmány vypadají jako stísněné kajuty na malých lodích. Předsíňka, toaleta, sprcha, kuchyňka se základním nádobím a pokojíček s palandami jsou obvyklým standardem. Povlečení musí mít klienti vlastní nebo si ho mohou půjčit za poměrně vysoký poplatek. To samé se týká i hygienických potřeb a čistících prostředků. Střediska druhé generace jsou například Méribel a Courchevel v oblasti Tři údolí. 3) Areály třetí generace jsou postavené obvykle nejvýše, i hodně přes dva tisíce metrů nad mořem, vysoko v horách. Ubytovny stojí uprostřed zasněžených plání. Přímo od nich vyjíždějí lanovky na nejvyšší vrcholy i k odpočinkovým svahům či dětským školičkám. Takové je například Tignes nebo Val Thorens. |