Žulovská pahorkatina je pojmenovaná podle městečka Žulová, jež každého návštěvníka upoutá svým nevšedním kostelem. Ten byl vystavěn ve zbytcích středověkého hradu Frýdberk, který padl za oběť pustošivému nájezdu Švédů za třicetileté války. Z hradu se zachovala kamenná válcová hláska, do níž dávní stavitelé originálním způsobem vestavěli kostelní věž a loď obecního svatostánku.
Také nedaleká Vidnava na česko-polské hranici se může pochlubit zajímavými památkami. Zaujme zde především pravidelné obdélníkové náměstí s kamennou dlažbou a několika původními středověkými domy. Hezká je rovněž budova bývalého fojtství, v jejíž fasádě se zachovaly zbytky psaníčkových sgrafit.
Tyto památky prozrazují, že se v minulosti jednalo o mnohem významnější město než dnes: první zmínka pochází z roku 1291, kdy se Vidnava uvádí jako správní centrum oblasti a středisko řemeslné výroby. Dokonce se tady razily i mince – tzv. vidnavské denáry.
|
Na mapku oblasti se podívejte ZDE |
Pohraničním městem se stala Vidnava po prohrané prusko-rakouské válce roku 1742, kdy se Marie Terezie musela vzdát značné části Slezska. Největší úpadek pak nastal po vysídlení sudetských Němců, kdy se město ocitlo na periferii zpustlého a vyrabovaného pohraničí.
Svědkové "předledových" dob
Krajina mezi slezskými městečky Žulová a Vidnava bývá uváděna jako učebnicový příklad ledovcem postiženého terénu. Kontinentální ledovec sem zasahoval ve čtvrtohorních dobách ledových od severu a celou, kdysi mnohem členitější pahorkatinu, převálcoval a ohladil.
Mezi Žulovou a Vidnavou však najdete i místa, kterým se ledovcová destrukce vyhnula, a kde se zachovaly zajímavé přírodní výtvory z dob mnohem starších. Jedná se o tzv. ostrovní hory, odborně nunataky, které čněly nad ledovcový příkrov jako ostrůvky z moře.
Skalní brána na vrchu Borový
Nejsnáze dostupné jsou dvě ostrovní hory čnící přímo nad Žulovou, které tvoří neodmyslitelnou kulisu městu.
Na Boží hoře stojí kostelík z roku 1880, na sousedním Borovém vrchu, který je národní přírodní památkou, je k vidění zajímavé skalní město. Dobře vyvinuté jsou zde tvary typické pro zvětrávání žul – především skalní mísy, sedadla, voštiny a kapsovité dutiny odborně nazývané tafonie. Vznik všech těchto neobvyklých přírodních výtvorů je podmíněn dlouhodobým samovolným rozpadem žuly, který se na vrcholech ostrovních hor datuje na desítky milonů let.
Venušiny misky
Turisty nejvyhledávanější ostrovní horou je však Smolný, kolem jehož úpatí prochází zelená značka z Černé vody do Vidnavy.
Na skalách těsně pod vrcholem, kam vás dovede půlkilometrová odbočka, je možno spatřit ohromné skalní mísy, které na první pohled vypadají jako dílo zručného kameníka. Největší se nachází na okraji zábradlím opatřené vyhlídkové plošiny. Má téměř dokonalý kruhový půdorys o průměru 150 cm, dosahuje hloubku 106 cm a nechybí jí ani 35 cm široký odtokový žlábek. Pouze v období dlouhotrvajícího sucha bývá mísa suchá, jinak se na jejím dně udržuje stále voda, která se jen zvolna odpařuje. Kapacita mísy je až 65 litrů.
Tyto neobvyklé chráněné výtvory přírody pojmenované Venušiny misky přitahovaly pozornost lidí odpradávna a dříve byly dávány do souvislosti s pohanskými oběťmi. Taky o nich kolují lidové pověsti, které jim daly jméno. Vyprávějí o Venušiných lidičkách a skřítcích, kterým mísy sloužily k praní, koupání a vaření...
Konec světa
Navštívit kraj mezi Žulovou a Vidnavou znamená v prvé řadě vyřešit velký dopravní problém. Oblast je totiž součástí tzv. javornického výběžku naší klikatící se hranice a dostat se sem je vždy velmi zdlouhavá záležitost. Ať vyrazíte odkudkoli (kromě bezprostředního okolí města Jeseník) a čímkoli, vždy vám budou v cestě stát vysoké a obtížně prostupné hřebeny Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor.
Žulovsko částečně otevřel světu hraniční přechod do Polska poblíž městečka Javorník, přes který tuto oblast mohou navštívit například zájemci z Náchodska, když si zkrátí cestu polským Kladskem.
Žulovsko mělo kdysi přirozené hospodářské i kulturní vazby na slezské nížiny, ležící dnes v Polsku. Zpřetrhání těchto vazeb, vysídlení původních německých obyvatel a neprostupné státní hranice v dobách komunismu odsoudily tento kraj k dlouhým letům živoření na periferii našeho státu. Tento stav víceméně přetrvává dodnes.
 Skalní brána na vrchu Borový |
 Národní přírodní památka Venušiny misky. |
 Náměstí ve Vidnavě |
 Kostel v Žulové |
 Krajina Žulovské pahorkatiny |
