Nejvýše položené nádraží v Evropě
Jednou z hlavních atrakcí, která přitahuje turisty z celého světa a umožňuje dostat se na dosah ruky ledovcům a vrcholkům čtyřtisícovek, je ozubnicová železnice vedoucí na nejvýše položené nádraží v Evropě, do sedla Jungfraujoch do výšky 3454 m.n.m.
Díky výhře v soutěži Švýcarské turistické centrály na serveru iDNES jsme se sem mohli podívat i my.
Panoramatický vlak z Luzernu přijíždí do Interlakenu s mírným zpožděním, a tak nemáme možnost se ani rozhlédnout a už přestupujeme do vláčku, směřujícího do Lauterbrunnenu, odkud vede známá zubačka do sedla Kleine Scheidegg a dále na Jungfraujoch. Vlak je plný turistů, obloha je bez mráčku, a tak se chce každý podívat nahoru.
Lauterbrunnen, do kterého vjíždíme po dvaceti minutách jízdy, už je opravdovou alpskou vesnicí. Údolí, ve kterém leží, je lemováno skalami s vodopády, dominantou vesnice je malebný Staubbachfall.
Výlet na Trümmelbachfälle
Zatímco většina turistů přestupuje přímo do vlaku na Kleine Scheidegg, my si neodpustíme malou odbočku na blízké Trümmelbachfälle a opravdu nelitujeme. Trümmelbach je na první pohled nenápadná říčka, odvádějící vodu z ledovcových polí oblasti Jungfrau.
Raritou jsou ovšem vodopády, ukryté v nitru skály, kudy si voda v průběhu tisíciletí erozí prorazila cestu. Do skály jsou prokopané tunely, kudy se návštěvníci mohou dostat až ke hřmící a vířící vodě. Počítejte s tím, že budete mokří, dokonce i když je obloha bez mráčku.
Zubačkou do Kleine Scheidegg
Po návštěvě vodopádů nasedáme do zubačky Wengernalpbahn, vedoucí do sedla Kleine Scheidegg. Vlak stoupá stráněmi a tunely nad Lauterbrunnen a nám se otevírá rozhled na celé lauterbrunnenské údolí a zasněžené vrcholy čtyřtisícovek.
Přijíždíme do městečka Wengen, oblíbeného lyžařského centra, kde je cíl známého sjezdu z Lauberhornu. Po chvilce čekání na vlaky přijíždějící v opačném směru vyrážíme dál a po průjezdu dalším tunelem spatříme trojici hor Jungfrau-Mönch-Eiger v celé jejich kráse. Odstíny bílé, šedé a namodralé barvy sněhu a ledovců ostře kontrastují se zelenými loukami všude okolo. A do toho všeho světle hnědé pasoucí se krávy se zvoncem na krku – téměř kýčovitý obrázek.
|
Ani se nechce věřit, že se trať Kleine Scheidegg – Jungfraujoch začala stavět už v roce 1896 a byla uvedena do provozu v roce 1912, přičemž od začátku byla elektrifikovaná. |
Projíždíme tunelem v Eigeru
Ve stanici Kleine Scheidegg, ležící v sedle mezi údolími Lautebrunnenu a Grindelwaldu ve výšce 2061 m.n.m., přestupujeme na vlak jedoucí na Jungfraujoch. Vagony jsou narvané k prasknutí, průvodčí mezi lidmi téměř nemůže projít. Blížíme se k impozantní severní stěně Eigeru.
Za stanicí Eigergletscher zajíždíme do tunelu, ze kterého už nevyjedeme. Odsud až na vrchol totiž železnice vede 7 kilometrů dlouhým tunelem, vedeným ve stěně Eigeru a Mönchu.
Uvnitř hory jsou vybudovány dvě mezistanice – Eigernordwand a Eismeer, které slouží k míjení vlaků. Zároveň zda však vlaky jedoucí nahoru čekají, a cestující tak mají jedinečnou šanci vyhlédnout z oken galerií na ledovcová pole a štíty. Vystoupit se opravdu vyplatí, první galerie nabízí výhled z proslulé severní stěny Eigeru, druhá na místa zrodu ledovců a štíty, které nejsou z Jungfraujoch vidět.
Po zastávkách v mezistanicích vlak zdolává i poslední úsek trasy a dojíždíme do stanice Jungfraujoch. Na podzemním nádraží se snažíme vyznat ve spleti směrovek – ve skále je vytesán úplný labyrint.
|
Krásné počasí přímo vybízí k procházce po sněhu, i pro méně zdatné turisty je vhodná cesta k Mönchjochhütte, ležící na druhé straně Eigeru. Cesta tam i zpět trvá volným tempem i s přestávkami méně než dvě hodiny. |
Nádherný výhled ze Sfingy
Nejprve vyjíždíme výtahem nahoru k meteorologické stanici a astronomické observatoři na skálu nazývanou Sfinga (3571 m.n.m.), kde se nachází vyhlídková plošina, odkud je nádherný výhled na všechny strany – na sever na Kleine Scheidegg, na jih na mohutný splaz ledovce Aletschgletscher, po stranách štíty Mönchu a Jungfrau.
S tučňáky v Ledovém paláci
Ujít si nenecháme ani ledový palác. Procházíme dveřmi, scházíme po schodech a najednou už chodba není z betonu, ale jen z ledu. Oproti venku se také výrazně ochladilo. Dlouhou chodbou přicházíme do místností, ve kterých jsou z ledu vytesaná sousoší – tučňáci, medvědi, lidi. Světla dávají ledu nádherný namodralý nádech. Návštěvníci, kteří přijeli na Jungfraujoch, si tak mohou přijít na své, i když venku vládne špatné počasí.
Poslední procházka po rozkvetlých loukách
Protože se už blíží čas k návratu, vracíme se na nádraží a nasedáme do vlaku. Vlak je podobně plný jako při cestě nahoru. Cestou strmým tunelem dolů řada lidí unaveně klimbá, nadmořská výška dělá své. My vystupujeme ve stanici Eigergletscher a na Kleine Scheidegg scházíme po rozkvetlých loukách pěšky. Můžeme si tak ještě dosyta vychutnat pohled na všechny tři štíty.
Na Kleine Scheidegg nasedáme na zubačku, která nás dopraví dolů do Grindelwaldu, který leží v opačném údolí než Lauterbrunnen, ze kterého jsme vyjížděli. Trať vede pod monumentální severní stěnou Eigeru, výzvou všech horolezců. I z odstupu má člověk z vysokého kolmého štítu respekt. V Grindelwaldu přesedáme na vlak zpět do Interlakenu a alespoň na chvíli tak opouštíme krajinu zasněžených velikánů.
|
Může se hodit |
|
Zpáteční jízdenka z Interlakenu na Jungfraujoch stojí 163 CHF, je možné využít slev v rámci Swiss-Passu nebo jiných předplatných švýcarských drah. Výrazná sleva je s tzv. Good-Morning Ticket (cesta nahoru prvním vlakem v 6:35 z Interlakenu, odjezd z Jungfraujoch před 12:00). Cesta z Interlakenu na Jungfraujoch trvá i s přestupováním jen lehce přes dvě hodiny. Výrazně levnější, přesto atraktivní je už samotná trasa Interlaken – Lauterbrunnen – Kleine Scheidegg – Grindelwald – Interlaken (64 CHF). Z Kleine Scheidegg lze podniknout několik výletů s nádhernými výhledy. |
 Aletschský ledovec |
