Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Ztroskotání v ráji

aktualizováno 
velké cesty století (4.)

seriál

V momentě, kdy cvakla samospoušť a objektiv promítl na citlivou vrstvu filmu obrázek, který vidíte, byla to už skoro idyla. Ale ještě pár dní předtím po těch dvou sahala smrt. To když rozbouřené moře vrhlo jejich vor na ostré útesy korálového ostrova a měli co dělat, aby se při tom neutopili.

"Bylo to přesně v 11 dopoledne 11. srpna 1959. Byli jsme na opuštěném atolu sami jako Robinson a Pátek, s holýma rukama, ale živi a zdrávi. Asi 300 metrů od nás se na útesech kymácel náš balzový vor, na jehož stěžni vřeštěl Tarzan a v chumlu plachet krákorala Lorita". Tak líčí šťastné finále cesty napříč Pacifikem na voru Kantuta II jeho kapitán Eduard Ingriš. Rodák ze Zlonic u Slaného (1905), vynikající skladatel, muzikant, dirigent, kameraman a po druhé světové válce, kdy přesídlil do Ameriky, také nadšený cestovatel. Na svou dobrodružnou plavbu se vydal, aby zopakoval výkon přítele Thora Heyerdahla na legendárním voru Kon-Tiki. A podpořil tím proti hlasům skeptiků jeho spornou teorii o migraci dávných Inků z Jižní Ameriky do Polynésie pomocí takovýchto primitivních plavidel. První pokus Ingrišovi nevyšel. I druhý provázela řada problémů, včetně jednoho zcela nečekaného: vzpoury na palubě. Dva Peruánci, tvořící polovinu posádky, časem zpanikařili, že je kapitán vede do záhuby, a jakmile se vor přiblížil k prvním obydleným atolům souostroví Tuamotu, zmocnili se jediného záchranného člunu a vzali do zaječích. Náš cestovatel osaměl s věrným druhem z první plavby, Argentincem Joaquinem Guerrerem, a s maskoty - malým opičákem a papouškem. Chtěli podle plánu doplout až na Tahiti. Po třech týdnech byli už jen 170 kilometrů od cíle, když je zaskočila divoká bouře a zahnala vor (pojmenovaný po kultovní květině Inků) zpátky k souostroví Tuamotu. Měli za sebou celkem 122 dnů plavby a byli u konce sil. Nezbylo než přistát v příboji u nejbližšího atolu. Jmenoval se Matahiva a podle plavební příručky byl neobydlený. O několik dnů později vlny naštěstí přemístily Kantutu II z útesů na krásnou písečnou pláž, takže z něj mohli do bezpečí přestěhovat vše užitečné a postavit si na vnitřní straně atolu chatu. "Byl tam klid," vzpomíná Ingriš, "jen kokosové palmy s množstvím plodů nám šuměly nad hlavou, desítky krabů a raků bez bázně běhaly kolem nás a ryby v laguně se nám málem třely o nohy. Naše robinsonáda začala." Při průzkumu asi 10 kilometrů dlouhého ostrova zjistili, že je přece jen osídlen. Domorodci se před zarostlými otrhanci zprvu dali na útěk, ale záhy se vše vysvětlilo. "Oslavy nebraly konce. Půvabné dívky nám předváděly ostrovní tance a vládce ostrova nás - včetně Tarzana - pokřtil tak dlouhými polynéskými jmény, že se mi ani nepodařilo je zaznamenat. Nakonec přijela plachetnice, která tu jednou nebo dvakrát za rok nakládá kopru. Dovezla nás do Papeete na Tahiti... A tak skončila moje druhá výprava po stopách Thora Heyerdahla, na níž jsem podal důkaz, že na balzovém voru lze opravdu doplout do Polynésie." Filmový dokument, který Ingriš během svých dvou odvážných plaveb natočil (a k něm už složil a s peruánským symfonickým orchestrem nahrál i hudební doprovod), získal hlavní cenu na festivalu v kalifornské Laguna Beach. Neuvěřitelně plodná a rozmanitá životní dráha Eduarda Ingriše skončila v Renu ve státě Nevada roku 1991.


Autor:




Nejčtenější

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Další z rubriky

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Katar, Dauhá, Katařan, Katařanka
Katar láká turisty, zrušil vízovou povinnost pro 80 zemí, včetně ČR

Katar s okamžitou platností ruší vízovou povinnost pro občany 80 zemí, včetně České republiky. Oznámili to dnes zástupci katarského ministerstva vnitra,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.