Bohatí pražští měšťané si ve 14. století budovali v okolí Prahy svá sídla, avšak žádné z nich nedosahovalo takových rozměrů jako Okoř. Roku 1416 koupil Okoř Ludvíkz Florencie, zvaný Lojza, bohatý měšťan a staroměstský lékárník, který jako horlivý katolík utekl v době husitských bouří z Prahy.
V roce 1421 byla Okoř obsazena bez boje kališnickým vojskem. Ve 2. polovině 15. století provedli rozsáhlou pozdně gotickou přestavbu hradu, dokončenou patrně roku 1494 pány z Donína. Nové vnější opevnění zesílilo obranyschopnost hradu. Součástí obranného systému se stal i rybník, který hrad obklopil ze tří stran. Roku 1518 prodal Jan z Donína Okoř Hynkovi Bořitovi z Martinic, maršálku královského dvora a hejtmanu Slánského kraje. Martinicové podnikli ve 2. polovině 16. století na hradě renesanční úpravy. Jaroslav Bořita odkázal roku 1649 hrad zpustošený třicetiletou válkou jezuitům, sídlícím na nedalekých Tuchoměřicích. Ti hrad částečně upravili, takže sem mohli jezdit "na vakace" jezuité z pražské koleje u sv. Klimenta.
Po zrušení řádu roku 1773 začal neudržovaný hrad chátrat a postupně se rozpadal. "K ouplnému zpustošení hradu nemálo přispělo též, že tam velmi často hrabáno, kopáno a boříno za tím účelem, aby se našel poklad. Pověsť vypravuje, že se tam nachází poklad znamenitý, jej prý tam uschovali jezovité před samým zrušením řádu svého. Povídáť se o tom, že prý té noci, než řečená bulla papežská v Praze byla vyhlášena, přikvapilo prý na Okoř několik jezovitův pražských, kteříž pak hned ráno opět týmž spěchem odjeli. Přivezše prý bednu těžkou, odjížděli bez ní..." (Světozor, 1869).
Okoř byla ponechána svému osudu až do roku 1920, kdy rozpadající se zříceniny začal opravovat Klub českých turistů. Opravy hradu od té doby s několika přestávkami probíhají dodnes. I při nich je malebná zřícenina přístupná veřejnosti. Návštěvní víkendové dny začínají Velikonocemi a trvají až do konce měsíce října. Celotýdenní provoz mimo pondělí trvá od 1. června do 30. září. Doby prohlídek jsou od 10.00, poslední v 16.00.
