Město chrámů
Tokio je betonová džungle, jedno z největších lidských mravenišť, kde se každý den pohybují miliony lidí a život se nezastaví ani na vteřinu. Když sednete na slavný a superrychlý vlak Šinkanzen, který připomíná spíše letadlo, za tři hodiny se vrátíte časem o třináct století zpět. V Naře vládne neuvěřitelný klid, město výstavních chrámů si žije svým poklidným životem.
Školáci mezi lucernami u šintoistické svatyně Kasuga
Nenažraní jelínci
První zážitek při příchodu do Nary mají na svědomí jelínci šika. Jsou krotcí, nenažraní a jsou jich tu stovky, možná i tisíce. Jakmile turista vstoupí na cestu vedoucí k hlavnímu chrámu, hned za ním vystartuje několik čtyřnožců loudících potravu. Japonci považují jelínky za posly bohů, nikdy jim neubližují a také je samozřejmě nejedí. Naopak, u stánků se prodávají speciální rýžové krekry, kterými turisté jelínky krmí.
Paradoxně se stejnými krekry se cpou i zahraniční turisté, alespoň do té chvíle, než zjistí, komu je lahůdka primárně určena. Ale nemusí se bát, krekry nejsou nijak závadné.
Citadela míru
Úchvatné architektonické bohatství se v Naře dochovalo především díky tomu, že se císař přestěhoval do nedalekého Kjóta. Nara byla hlavním městěm necelých sto let, pak se rozhořel spor mezi císařským dvorem a bohatými kláštery (přestože se město jmenovalo Citadela míru) a vládce Japonska si nechal postavit novou metropoli.
A v Naře tak jako zázrakem zůstal uprostřed zalesněných kopců soubor velkolepých dřevěných chrámů – které patří mezi největší a nejstarší dřevěné stavby světa – téměř v nezměněné podobě do dnešních dnů.
Buddhovým nosem
Hlavní narský chrám Tódaidži slouží jako přístřeší pro monstrózní, šestnáct metrů vysokou sochu Buddhy, která nese hrdý název "Buddha svítící světu jako slunce" a je největší bronzovou sochou Buddhy na světě. K jejímu odlití bylo třeba několik set tun bronzu, rtuti a rostlinného vosku. Její rozměry jsou skutečně šokující, zvláště když stojíte hned pod ní, nebo když prolézáte jejím nosem.
Mimochodem, běžní Japonci prolézačku zvládají hravě, zatímco pro Evropany je to celkem náročná procedura. Ne, nebojte se, že budete muset lézt po lešení až k Buddhově hlavě, tam smějí jen mniši stírající z Buddhy prach. V chrámu ale mají u paty jednoho z mocných sloupů vyrobený model Buddhovy nosní dírky, který si za všeobecného veselí zkoušejí všichni japonští turisté. Traduje se, že pokud se úzkým otvorem dokážete protáhnout, dosáhnete ve svém životě nirvány.
Nebeští strážci
Velkolepou sochu Buddhy během let poznamenalo několik šrámů. Při jednom zemětřesení se dokonce Buddhova obrovská hlava utrhla a zřítila na zem. Současná Buddhova hlava tak pochází z roku 1692.
Také samotný chrám Tódaidži musel být několikrát rozebrán a znovu postaven, což zase přikazovaly předpisy šintoismu dbající na zákony rituální čistoty a obnovy. Při poslední přestavbě v roce 1709 si však už stavitelé netroufli na původní velikost a zmenšili rozměry chrámu o celou třetinu. Přesto stále působí velmi autenticky, a to včetně vnitřní výzdoby. Z temných koutů totiž na návštěvníky z obrovské výšky shlížejí monstra nebeských strážců Kómokutena a Tamontena, kteří vyvolávají v hříšných duších úzkost a strach.
Brána k hlavnímu chrámu
Hlavní chrám Tódaidži
Svatyně luceren
Druhým nejvyhledávanějším klenotem Nary, který je zapsáný na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, je velká šintoistická svatyně Kasuga, postavená v roce 710. I tato stavba se v souladu s principy rituální obnovy každých dvacet let bourala a ve své podobě opět stavěla. V průběhu historie tak 50krát znovu povstala z "popela". Naposledy se to však stalo v roce 1863, od té doby již zůstává nezměněna.
Svatyni Kasugu proslavily především stovky luceren lemující všechny její přístupové cesty. Tisíc bronzových a dva tisíce kamenných luceren působí bizarně, zvlášť v únoru a srpnu, kdy se každý večer rozžíhají během tradičního festivalu.
Japonsko, Nara, tisíce luceren u šintoistické svatyně Kasuga
Národní muzeum
Národní muzeum v Naře se vyplatí navštívit především v říjnu a listopadu, kdy zdejší stálou výstavu buddhistických soch, obrazů a artefaktů obohacují vybrané skvosty z chrámové pokladnice Tódaidži. Ta totiž ukrývá soukromou kolekci císaře Šómua, vládnoucího v Naře v první polovině 8. století. Mnohé z devíti tisíc cenných předmětů pocházejí ze střední Asie a Persie.
