Žraloci útočí stále častěji

Bylo klidné odpoledne a vlny plynuly jedna za druhou po vodách Tichého oceánu. Mark Butler, zkušený surfař, už byl na vodě víc než hodinu a právě se svezl na vlně až téměř k okraji vylidněné pláže u Brooms Head, asi 600 kilometrů severně od Sydney. "Říkal jsem si 'ještě jednu vlnu'," vzpomíná na chvíli, kdy si lehl na prkno a rukama pádloval od pobřeží. Ale pak zaznamenal pohyb ve vodě, prudký stisk a pocit, jako by měl levou nohu ve svěráku. "Měl tak ostré zuby, že jsem v první chvíli ani necítil, jak mi pronikly do kůže a svalu," říká Butler. "Cítil jsem jen ten tlak. Chňapnul po mě, skousnul a zas mě pustil tak rychle, že než jsem se stihl otočit, co to bylo, už zase zmizel ve vodě."

Útoky žraloků v Austrálii jsou relativně vzácné vzhledem k době, kterou jak místní obyvatelé, tak návštěvníci této sportem posedlé země tráví ve vodě. Ale v posledních týdnech došlo k několika vážným zraněním, které následovaly po třech lidech zabitých žraloky za méně než tři měsíce loňského roku, což znovu posílilo obavy, že se žraloci stávají nebezpečnější lidem.
   

Mark Butler, 48letý učitel, měl štěstí, že útok, k němuž došlo 5. února, přežil. V dohledu nebyl nikdo, kdo by mu mohl pomoct, když se snažil dostat zpátky k pobřeží s krvácející nohou, kterou mu posléze lékaři hodinu a půl sešívali osmdesáti
stehy. Krvácející tepnu podvázal řemínkem, kterým si poutal prkno ke kotníku a pak se vyšplhal na příkrou dunu, kde ho zahlédli obyvatelé z nejbližšího domu a odvezli do nemocnice.
   

Odborníci později zjistili, že útočící žralok byl pravděpodobně 2,5 metru dlouhý - podle otisků zubů na Butlerově surfu. "Nechal otisky na horním i dolním konci prkna. Ostruha surfu byla pravděpodobně to jediné, co mu zabránilo, aby mi ukousl nohu," říká Butler. O několik týdnů později, 1. dubna v Nambucca Heads - dalším surfaři oblíbeném místě Austrálie - se zakousl žralok hluboko do pravé nohy Richarda Ellise, 40letého majitele obchodu s potřebami pro surfaře, který sjížděl vlny spolu se dvěma přáteli. Také on útok přežil. "Tyhle věci se prostě stávají, když člověk surfuje žralokům po zádech," říká s filozofickým klidem.
   

Čistě statisticky vzato jsou šance, že se surfař nebo potápěč stane obětí žraloka, velmi malé. Průměrně byl za posledních 200 let v Austrálii zabit žralokem méně než jeden člověk ročně. Mnohem víc milovníků surfařského prkna, potápění a plavání se
ročně utopí, než kolik se stane obětí žraloka. A přesto většinu lidí trápí spíš syndrom "Čelistí", než čehokoli jiného; místy přerůstá do fóbie nesrovnatelně převyšující skutečné nebezpečí.
   

Od ledna 2000 bylo z australských vod hlášeno 24 žraločích útoků. Koncem loňského roku zemřeli tři lidé rychle po sobě - žraloci zabili dva surfaře, z nichž jeden byl v Austrálii na svatební cestě, a jednoho plavce, otce tří dětí. Všechny tři
útoky byly připisovány velkému bílému žralokovi.
   

V loňském roce dosáhl na celém světě počet vážných zranění způsobených žralokem rekordních 79 případů včetně deseti úmrtí. V roce 1999 to bylo 58 případů a v devadesátých letech průměrně 54. K většině zaznamenaných útoků žraloka na člověka došlo ve Spojených státech, v Austrálii, Jižní Africe a na Bahamách, přičemž smrtelné případy si kromě Austrálie připsala Tanzanie, Fidži, Japonsko, Nová Kaledonie, Nová Guinea a Spojené státy.
   

Odborníci ale soudí, že nárůst zaznamenaných případů souvisí částečně s lepším podáváním zpráv o útocích, především díky rozšíření elektronické pošty a částečně s čím dál tím častějším pronikáním lidí do žraločího životního prostředí v souvislosti s
tím, jak rostoucí člověčí populace tráví stále více času ve vodě a může si dovolit výlety i do míst, kam se v minulosti běžně nejezdilo.

Žralok bílý může zaútočit i na člověka.