Thajsko

Thajsko - Z treku pralesem za horskými kmeny na severozápadě země | foto: Libor BudínskýiDNES.cz

Zlatý trojúhelník: život ve stínu opia

  • 21
Vyrážíme na několikadenní cestu thajským pralesem za horskými kmeny. Míříme do přírodních, civilizací dosud nedotčených vesnic. A když budeme mít štěstí, ochutnáme z šamanovy dýmky také pár doušků proklínaného opia.

Po dvou hodinách jízdy starým džípem končí prašná silnice vysoko v horách. Dál už musíme po svých. Začíná několikahodinová túra pralesem. Úzká pěšina vede nahoru dolů, ve větvích vysokých stromů se prohánějí opice. Právě zde, sto kilometrů severně od Chiang Mai, na hranicích s Barmou, začíná proslulý Zlatý trojúhelník, ve kterém místní domorodci po staletí vyrábějí nebezpečné opium.

Pod nebem z orchidejí

Vojenský batoh se houpá na zádech, nad hlavou se vznášejí trsy plné orchidejí. Tisíce pestrobarevných květů. Po další hodině dojdeme k řece. Žádný most, musíme ji přebrodit. Kalná voda nám dosahuje po kolena.

Na druhém břehu stojí domorodá vesnice. Už první pohled šokuje. Copak tady někdo bydlí? Chýše postavené na dřevěných nohou připomínají dávný středověk. Po staletí se zde nic nezměnilo.

V horách severního Thajska sídlí odnepaměti horské kmeny. Lidé malého a drobného vzrůstu dosahují jen výjimečně 150 centimetrů. Kdysi přišli z Tibetu a z Číny. Dnes na území velkém asi jako Česko žije zhruba půl milionu příslušníků dvaceti různých kmenů.

Thajsko, z treku džunglí za horskými kmeny

Čepice proti duchům

Je to malý pralesní Babylon. Někteří se zde toulali již v dobách Marie Terezie, jiní přišli až nedávno. Svobodní lidé z hor dlouhá léta unikali jakékoliv státní moci, žili bez jakýchkoliv průkazů, ale také bez nároků na občanství či na kousek půdy.

Lidé bez písma a vlastních dějin se nikdy nedružili s ostatními, po staletí zůstávali skryti ve stínu pralesů a neprostupných hor. Více než okolní svět je zajímala tajemná říše duchů, kterých se velmi báli. Ženy z některých kmenů dokonce nikdy nesundavaly čepice, aby jim duchové nevstoupili do hlavy.

Do jejich vesnic ještě přednedávnem nevedly cesty, kočovníci neznali televizi ani elektřinu. Žili uprostřed Asie, a přitom na konci světa. Jenže nejprve pašeráci opia a posléze narůstající turistický ruch jejich anonymitu prolomili.

Nasládlá chuť opia

Když špinavé děti, které si hrály na rozbahněné zemi společně s malými prasátky, odejdou se ženami spát, vesnice pomalu utichá. Šaman a několik nejstarších mužů vytáhnou své opiové dýmky a pustí se do prastarého rituálu, který je pozvolna přenáší do krásných barevných snů. Když máte odvahu, můžete si tajemné a zakázané "ovoce" také vyzkoušet.

Nenecháme se dlouho pobízet. Uléháme na bok a po chvíli už vdechujeme nasládlý kouř, zatímco starý šaman pečuje o kuličku surového opia, která se škvaří u otvoru dýmky. Ale nahnědlá hmota z nedozrálých makovic na nás nijak zázračně nepůsobí. Aby se člověk dostal do opiových snů, musel by u dýmky strávit alespoň hodinu či dvě. Je to stejné jako při ochutnávání vína. Po několika doušcích se rozhodně neopijete. A ani jsme to neměli v úmyslu.

Bambusový rafting

Po snídani vyrážíme na další cestu neprostupným pralesem. Kdyby nás průvodce opustil, jen těžko se vymotáme ven. Ale už je tu zase naše známá řeka. Tentokrát chybí vesnice, jen u břehu čekají domorodci s připravenými rafty. Žádné gumové čluny, ale tradiční bambusové vory, jejichž výroba je tajemstvím místních horalů.

Každý vyfasuje dlouhé bidlo, stoupne si na vratké plavidlo a už odrážíme od břehu. Pokud voda teče jen mírně, vypadá to zábavně. Ale asi po hodině jízdy přibývá drobných peřejí a vodopádů. Často se jedna strana voru potopí až půl metru pod hladinu. Adrenalinová zábava na bambusových vorech trvá několik hodin a vrcholí v okamžiku, kdy se moje bidlo zasekne pod kořeny a nemilosrdně mě strhne do kalné vody.

Chlupy jako hřebíky

Zlatým hřebem několikadenní cesty džunglí je již tradiční jízda na slonech. Ovšem vyšplhat se za krk obrovskému zvířeti není vůbec jednoduché. Proto mají ve vesnici jakési nástupní molo ve dvoumetrové výšce. Ale další problémy následují vzápětí. Protože jsme jen v šortkách, tvrdé chlupy na slonově krku nás píchají do nohou jako hřebíky. A tak raději vzdáváme domorodý způsob jízdy a usedáme do speciálního sedla pro turisty. Ještěže jsme to udělali. Slon se pustil do džungle cestou necestou, a když se brodil přes hlubokou řeku, byli jsme rádi, že se můžeme něčeho držet.

Královská cesta

Jak chutná opium, už za pár let při treku thajskou džunglí nevyzkoušíte. Ocitlo se totiž na černé listině a vesničané jsou nuceni tradiční zvyky opustit. Pokud přestanou s výrobou opia, získají thajské občanství a navíc je agronomové naučí pěstovat nové plodiny.

Thajský král již před lety nastartoval projekt, který má horským kmenům pomoci z opiové pasti. Ve vesnici Angkhang na hranici s Barmou nechal vybudovat výzkumnou stanici, v níž stojí desítky plantáží a skleníků. V nich se zemědělští inženýři z univerzity v Chiang Mai snaží najít ty nejvhodnější plodiny pro horské farmáře, které by nahradily tradiční opium. Za okolními ploty tu dozrávají meruňky a kiwi, kvetou růže či jabloně a na nedaleké opiové plantáži rostou jahody.

Thajsko, z treku džunglí za horskými kmeny

Thajsko, z treku džunglí za horskými kmeny

Thajsko

Thajsko

Thajsko, z treku džunglí za horskými kmeny

Thajsko, z treku džunglí za horskými kmeny

Thajsko

Thajsko, z treku džunglí za horskými kmeny

Může se hodit

 
Zdroj: googlemaps.com

Treky za horskými kmeny se pořádají především ze severothajského města Chiang Mai. Zde je možné zakoupit dvou až pětidenní trek s anglicky mluvícím průvodcem, přičemž cena třídenního dobrodružství se pohybuje kolem 1 000 až 1 500 korun. V ceně je jídlo i vybavení (batoh či spacák). S dobrou mapou se člověk může vydat na trek i sám, ve vesnicích se však většinou anglicky nedomluví.