Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jak jsem potkal ryby. Výlet do unikátního vodního tunelu v Modré

aktualizováno 
Ota Pavel by mi jistě odpustil, že jsem si půjčil název jeho knihy pro titulek. Ale ve vodním tunelu v Modré u Uherského Hradiště, kde nade mnou plavaly ryby jako v rybníku, jsem se cítil stejně příjemně jako při čtení jeho knihy.

Jsem tři a půl metru pod vodou a hezky si dýchám. Jako hastrmani ve filmu Konec vodníků v Čechách. Koneckonců, taky se jmenuji Vodička jako oni, že. Nade mnou je voda. Vlevo a vpravo taky. A ryby.

Nikdy by mě nenapadlo, jak může být krásné stát se podvodníkem a sledovat rybník ode dna. Je to stokrát lepší než nějaké akvárium s neonkami.

Voda je lehce nazelenalá a prozářená sluncem. A v ní se vznášejí ryby. Úplně obyčejné ryby. Kapři, líni, parmy, okouni. Ale zespodu vypadají velmi neobyčejně. Jsou jako akvabely, když si myslí, že se nikdo nedívá. Mají pomalé a úsporné pohyby, nevzrušené a klidné, a k tomu ta ladná těla.

Kudy pod vodu

  • Osmimetrový vodní tunel, který je největší svého druhu v Evropě, se nachází v obci Modrá pár kilometrů od Uherského Hradiště. Otevřeno mají denně od devíti ráno do pěti odpoledne. Základní vstupné je 90 korun, děti 60 (pozor, dobrovolní dárci kapitálních jedinců ryb mají vstup zdarma).

Tunel je jen jednou částí rozlehlého areálu Živá voda. Ten dále nabízí např.:

  • Expoziční nádrž o objemu 750 m³ s původními druhy ryb a obojživelníků
  • Expoziční nádrž s nepůvodními druhy
  • Mokřadní biotopy
  • Botanickou expozici významných moravských biotopů
  • Koupací bitop o objemu 1 400 m³
  • Projekce naučných filmů, přednášky,  výstavy, noční prohlídky
    Info: www.zivavodamodra.cz

Skoro to vypadá, že se jen tak vznášejí, nebo že je nese nějaký proud. Jen občas se nepatrně prohnou, jako by projížděly podvodní slalom, otevřou tlamičky, za hlavou se jim pomalu rozevřou skřele, které chrání žábry.

Když plavou v dálce, jsou to jen elegantní stíny. Působí tajemně a taky trochu hrůzostrašně jako nějaká monstra. Ale jakmile připlavou blíž, jsou to opravdu ryby z našich řek a rybníků.

Zrovna se blíží obrovský kapr lysec a parma podoustev. Tu poznám podle pysku a vousů. A najednou koukám, že mě pozoruje okoun. Je to macek. Má možná čtvrt metru. Viděl jsem jich v životě tolik, ale nikdy jsem si neuvědomil, jak krásná je to ryba. Má načervenalé spodní ploutve i ocas, po těle příčné tygří pruhy a ježaté irokézské číro na hřbetě. Stojí a kouká. Nic ho nezajímá, nikdo ho nevyvede z míry. Nemrká, jen se dívá. A najednou se v něm napne nějaké péro, mrskne sebou a je pryč. Tam, kde před zlomkem vteřiny stál, je jen zvířená voda.

A potom uvidím žraloky. Ne, to si jen v první chvíli myslím, že to jsou žraloci, protože tyto ryby mají protáhlá těla. To připlouvají jeseteři. Ten největší má určitě přes metr a půl. Je olysalý, vousy deset centimetrů dlouhé, plotice a lín se mu klidí z cesty.

Taky jsem tady viděl štiku. Pořádný kus, jako kdybych roztáhl obě ruce. A toto fakt není rybářská latina. Chladné oči zabijáka od Al Caponeho, tělo kropenaté jako kamuflážní uniforma zelených baretů. A tvar útočné ponorky.

Fotogalerie

Prý tady zažili, jak štika zaútočila na parmu a dala si ji k jídlu. Ale teď nic. Všichni se vznášejí v klidu a porozumění. Hotový rybí ráj.

I mě ten pocit začíná ovládat. Dokonce natolik, že si lehnu na koberec. Ano, tady na dně je koberec. A sucho. Jsem totiž v podvodním tunelu. Je dokonale průhledný a mám pocit, že z nějakého důvodu přitahuje ryby, takže pořád plavou kolem něj, jako by si mě chtěly prohlédnout. V takovém akváriu bych chtěl mít doma ložnici.

Tak jako čeká rybář, čekám vleže na ryby i já. Pořád se něco děje, někdo proplouvá a někdo se s někým míjí. Občas plavou jen dvě tři ryby, občas mám nad hlavou skoro dopravní zácpu.

Ležím si, je mi dobře a koukám, jak ryby plavou sem a zase tam. Já, Jihočech, který měl rybářský lístek už v sedmi letech, tady poprvé v životě vidím bolena.

Pozoruji jesetery. Pod bradou mají čtyři vousy, jeden se břichem tiskne k tunelu. Vysloveně se lepí na sklo. Jeho hlava vypadá jako krtčí čumák. Jeseter hvězdnatý má na bocích opravdu hvězdy, takové čtyřcípé, stříbrné. Jsou to kostnaté výrůstky.

Pohled na ryby mi čistí hlavu a v duši mám najednou mír. Starosti odplavaly. Napadá mě, že by bylo hezké si tam s těmi rybami zaplavat. Pak potkám člověka, který to opravdu dělá, a ještě mu za to platí.

Jeseter hvězdnatý

Jeseter hvězdnatý

"Drbu ho po břuchu"

Vladimír Přibyl je potápěč. Teď je se mnou v tunelu, což znamená, že přijdu o dobrou kratochvíli, která návštěvníky vždy baví: někdy musí potápěč do nádrže, aby tam něco udělal, a když už tam je, hraje si s rybami. Vypráví mi, že když je studená voda, může si s nimi dělat, co chce, protože jsou zpomalené. "Posadím si jesetera na ruku a drbu ho po břuchu," říká. Třeba jesetera ruského. "Tihle rusáci, to je úplně přítulné zvíře. Nechají si se sebou dělat, co chci."

Ale nejen oni. "Mám fotku, jak měřím štiku. Štika stojí, já pod ní a mám v ruce metr. Ukazuje sto třicet centimetrů." Už dobře ví, jak na to. "Musím k rybě zepředu, nebo ze strany, aby mě viděla. Nesmím zezadu. To pak uteče. A když ryba utíká, to je rána. Jako když ohnete klacek a pustíte. Najednou se vymrští a letí."

Mluví vtipně a zábavně. Když popisuje, jak mu ryba sedí na ruce, říká, že drží jako pešek. Jeseteři mají "dlouhý šňupák" a když sumec po anglicku mizí, neutíká, nýbrž "mrsknul fousem".

Vyza velká

Vyza velká "Mirek", 196 cm, 55 kg

Štika obecná

Štika obecná "Daniela", 118 cm

Pak se mě zeptá, jestli jsem tady sumce už viděl. Já na to, že ne. Tak jdeme ještě o patro níž. Už jsme v hloubce šesti a půl metru. Je tam život jako v hlubokých tůních řeky Moravy.

Měl by tady být candát a hlavně by tady měl lovit sumec. Hezky u dna. Právě je jeho čas. Koukáme do stran, koukáme před sebe a koukáme do dálky, kde se voda stává neproniknutelnou zelenou temnotou. Můžeme si hlavy ukroutit, ale nic.

Asi včas mrsknul fousem. Ale je mi to úplně jedno. Po tom, co jsem viděl, mi sumec ke štěstí opravdu neschází.





Nejčtenější

Když bude pršet moc, zajeďte si na výlet do Volterry.
Když v Itálii leje, okoukněte výheň pekelníka, domky skřítků a auta

Apeninský poloostrov je mezi českými dovolenkáři klasikou. Itálie je hodně rozmanitá a podél pobřeží najdete bezpočet míst, kde strávit dovolenou u moře. Kam...  celý článek

Na politické mapě světa by mohly být desítky nových států.
Stát v Evropě, o kterém jste nikdy neslyšeli, vznikl chybou. Není sám

Po světě jsou desítky států, které nesplňují čtyři základní kritéria, aby se daly označit za plnohodnotný stát. Pak jsou takové, které je splňují, ale nemají...  celý článek

V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě
VIDEO: Káva a letadla nad hlavou. Provoz na nejkratším letišti Evropy

Na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora Korfu...  celý článek

Zora Voženílková ze spolku Ultreia vylepuje desítky samolepek na Svatojakubské...
Dívám se očima poutníka, říká žena značící cestu do Santiaga de Compostela

Královéhradecký kraj protne slavná Svatojakubská cesta, po které stovky let míří poutníci ke katedrále ve španělském Santiagu de Compostela. Zora Voženílková...  celý článek

Cesta k Everestu - Mount Everest tábor
Na Everestu našli čtyři mrtvé, od víkendu si hora vzala už osm životů

V nejvyšším výškovém táboře na Mount Everestu našli záchranáři čtyři mrtvé. Podle agentury AP, která se odvolává na nepálského vládního činitele a koordinátora...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.