Zažili jsme smrtící peklo záplav v Indii. Česká ambasáda nám ale nepomohla

aktualizováno  13. listopadu 10:31
Měly to být vysněné prázdniny v Ladákhu, indickém ráji pro turisty, ale místo toho nás čekalo peklo. Srpnové ničivé záplavy a sesuvy půdy změnily během chvíle náš život. V nouzi jsme spoléhali na pomoc české ambasády, ta však selhala, píšou cestovatelé Jiří Stejskal a Gabriela Sčotková.
Těžká technika se snaží marně pod troskami najít přeživší.

Těžká technika se snaží marně pod troskami najít přeživší. | foto: Jiří Stejskal, Gabriela Sčotkovápro iDNES.cz

Život nám zachránili naháněči

Do Léhu přijíždíme v noci ze 4. na 5. srpna. Projíždíme majestátní vstupní branou, která má symbolizovat cestu ke štěstí. Na zdejším autobusovém nádraží postávají "naháněči" a okamžitě nám nabízejí ubytování. Nechceme se dát, a proto zkoušíme nejbližší hostel, ten je ovšem plný. Pod tíhou únavy nakonec podléháme jednomu z naháněčů a necháme se odvézt na druhou stranu města, což nám vlastně zachraňuje život. Jen to v tu chvíli ještě nevíme...

Druhý den procházíme městem a potkáváme spoustu milých a přátelských domorodců, kteří jsou ochotni poradit. V místních obchodech lze koupit téměř cokoliv, od jídla až po "značkové kopie" outdoorového oblečení. A tak trochu litujeme, že zásoby do hor taháme už z Dillí. Domluvit se anglicky není problém, rozumí téměř všichni bez rozdílu věku. Fascinuje nás zdejší čistota, která se v Indii opravdu nevidí. Později ale rychle vystřízlivíme, když kousek za městem narazíme na obří skládku.

Jedna z mnoha buddhistických gompPalác v Lehu

Léh leží v údolí řeky Indus v nadmořské výšce okolo 3 600 metrů. Tuto oblast vyhledávají turisté z celého světa pro stabilní podnebí zejména v době monzunů, které Indii každoročně sužují nejvíce v letních měsících. Najdeme zde hinduisty, buddhisty, ale i křesťany nebo muslimy. Nad městem se majestátně tyčí královský palác a na okolních kopcích dominují buddhistické gompy, tedy kláštery tibetského buddhismu, které slouží k meditaci.

Chceme se vydat na trek do hor do 100 km vzdáleného Hundaru, k tomu ale potřebujeme povolení, jehož vyřízení potrvá pár dní. A tak si zatím půjčujeme motorky. Řidičák na tak silnou motorku sice nemáme, ale nikomu to nevadí. Motorky tady půjčují jen na podpis a kauci v podobě jakéhokoliv průkazu s fotkou. Půjčujeme si zatím jen jednu, abychom si to natrénovali s tím, že ráno si přijdeme pro druhou.

"Vstávejte, vstávejte, je tu všude voda!", probudí nás křik z druhého patra. Venku řádí strachnahánějící bouře a z oblohy padají hektolitry vody. Naši spolubydlící jsou už vytopeni a pod našimi okny je půl metru vody, která pomalu zaplavuje chodbu v přízemí. Naše "paní domácí" prožívá zřejmě nejkrušnější chvíle svého života. Pod náporem vody se hroutí i její psychika, není schopna mluvit ani racionálně jednat, pobíhá bezúčelně z místa na místo.

Po několika hodinách bouře i déšť ustávají a my se vracíme do svých více či méně vytopených pokojů a pokoušíme se ještě na pár hodin usnout.

Po potopě. Prázdné město a panika

Pátek 6. srpna 2010, den, který se nezapomenutelně vryje do naší paměti. Probouzíme se do ničím výjimečného rána, tedy aspoň pro nás. Následky noční bouře pozorujeme jen v promočených zdech a ve zničené úrodě na zahrádce před domem. Vydáváme se koupit pečivo na cestu, ale zjišťujeme, že žádný z obchodů není otevřen, o okolních restauracích nemluvě.

Město je prázdné. Smluvená schůzka před půjčovnou motorek se nekoná, čekáme. Po hodině se dostaví majitel, ale slíbenou motorku nechce půjčit, prý je to nebezpečné a stejně se nedá nikam jet. Prosíme, přemlouváme, slibujeme, nakonec svolí a motorku půjčuje, a to dokonce bez podpisu, bez kauce. Svůj obchůdek zase zavírá a odchází.

Naše první cesta vede na benzinku kousek od autobusového nádraží. Po pár stech metrech naše jízda končí. Zastavuje nás zničená silnice a příslušníci indické armády. V místech, kde ještě včera stály obytné domy, dnes postává dav přihlížejících. Procházíme "branou ke štěstí", která nyní symbolicky rozdělila město na dvě části. Jedna zůstala téměř bez poskvrny, druhá se z následků noční bouře bude vzpamatovávat ještě řadu let.

Procházíme místy, kde jsme se chtěli předevčírem ubytovat. Nádraží už není, domy jsou srovnány se zemí, příjezdová silnice zmizela. Přívalová vlna z hor se prohnala skládkou a v ničivé síle přinesla vše, co potkala. Dav lidí přihlíží zkáze, těžká technika se pod troskami a vrstvou bahna snaží najít ty, co přežili.

Autobusové nadraží

Autobusové nadraží

Bezmocný a neorganizovaný dav složený z místních i turistů přehrabuje nánosy bahna ve snaze zachránit alespoň jeden lidský život. Chceme přidat ruku k dílu, ale s dalšími dobrovolníky jsme posláni pryč pro nadbytečnost.

Na motorkách se druhou částí města dostaneme na benzinku, kde sílí boj o palivo. Po několika hodinách se dostane i na nás. Projíždíme městem po katastrofě. Letiště je zavřené, obě cesty z Léhu končí po pár kilometrech, na jednu stranu strženými mosty, na stranu druhou neprostupnou vrstvou bahna. Začínáme se obávat o zpáteční cestu do Dillí.

Hlavní příjezdová cesta do Lehu

Hlavní příjezdová cesta do Léhu

Tváří v tvář smrti

Potkáváme se s dalšími Čechy, některé evakuovaly armádní vrtulníky z hor. Vyprávějí příběhy, z kterých mrazí. "Jdeme korytem řeky a najednou je před náma mrtvý tělo. Je to nějakej nahej chlap, kterej je otočenej čelem dolů, do bahna. Tak si napíšeme GPS souřadnice a vydáme se do nejbližší vesnice a až tam nám řekli, co se vlastně stalo", popisuje Dan.

"Byla tam velká francouzská skupina a všechny je to smetlo, teda ne všechny, zůstal jen jeden Francouz, kterému to před očima vzalo manželku. My měli štěstí, ale jen proto, že na nás vyšlo nejhorší místo na stanování", líčí hrůznou noc Alena.

"Taky tam byla pětičlenná britská skupina. Přežila jen jedna žena", říká další.

Večer se spolu s několika dalšími Čechy, se kterými se držíme pohromadě, hlásíme přes satelitní telefon na český konzulát.

Městem vládne panika a dezinformovanost, nejde elektřina, neteče voda, nemáme signál. Obchody a restaurace jsou stále zavřené, a tak naše zásoby z Dillí přijdou víc než vhod. Strach z dalších možných sesuvů vyhání domorodce na kopce do buddhistických gomp, kde "táboří" i několik dní. Poté, co postavíme střechu z plechů a igelitu, a nanosíme čistou vodu, opouštějí nás i naši "domácí".

Spolu s Francouzi a Španěly zvažujeme, jak a kde přečkat další noc. Nikdo z prchajících domorodců se s námi nechce bavit. Spolu s ostatními nakonec usuzujeme, že nejbezpečnější bude zůstat v "našem" domě. Stojí totiž v zalesněné části Léhu a případnou přívalovou vlnu by zeleň měla zachytit. Pro jistotu na další noc tvoříme evakuační plán a celou noc se střídáme v "držení hlídky". Už neprší.

V dalších dnech se zapojujeme do dobrovolnických prací. Naše zásoby z Dillí docházejí, obchody se pomalu otevírají. Sotva ale vystojíme frontu na brambory, obchodník nám sděluje: "Shop is closed!". Podobná situace se opakuje ještě několikrát a my postupně zjišťujeme, že turistům se jednoduše neprodává. "Maso není a nebude, ani vajíčka", zní z úst těch milých a přátelských prodavačů, kteří by pro nás ještě před pár dny byli ochotni udělat skoro cokoliv.

Následky katastrofy

Následky katastrofy

Letecké společnosti proměnily katastrofu na byznys

Je jasné, že po silnici se z Léhu nedostaneme, tudíž hrozí, že nestihneme zpáteční let do Evropy. Jedinou možností je odtud letět, a toho jsou si vědomy i letecké společnosti, a tak ze dne na den stoupají ceny letenek z 6 000 INR na 20 000 INR za jednosměrný let. Na letišti už čeká několik set turistů, kteří jsou ochotni zaplatit i tuto přemrštěnou cenu a odhodlaní vystát i několikadenní fronty, aby stihli navazující let domů.

Letecké společnosti dělají z katastrofy byznys a stále přepravují turisty z Dillí, aniž by je informovaly o zdejší situaci. Většina z nich hned po příletu řeší, jak se odtud co nejrychleji zase dostat.

Zaměstnanci letiště znenadání ohlašují další přívalovou vlnu, která se prý opět blíží na město. Tím rozpoutávají paniku, stovky lidí prchají z objektu letiště a běží se schovat na vyvýšená místa, s nimi i my. Přívalová vlna nepřišla.

Indická armáda se snaží co nejdříve opravit infrastrukturu

Indická armáda se snaží co nejdříve opravit infrastrukturu

Katastrofa sebrala místním v lepším případě

Katastrofa sebrala místním v lepším případě "jenom" střechu nad hlavou

Česká ambasáda reaguje až za několik dní aneb Pomoz si sám

Po městě visí spousta plakátů s pohřešovanými jmény zahraničních turistů. V oblasti funguje organizace Krajní meze, která sídlí ve zdejší Moravské misijní škole a je pro nás jakousi "spojkou" s ambasádou. Čekáme na jakékoliv konkrétní informace. Ty však nepřicházejí.

Brzy se začínají sjíždět zástupci snad všech států, jejichž občané se v postižené oblasti nacházejí. Svého zástupce zde mají dokonce i Izraelci, kteří by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Čechů je tu 80, ale nikdo se o ně nezajímá. Naštěstí se nám podaří vtěsnat na večerní schůzku Španělů a další den Britů, tak máme aspoň útržkovité informace. Mluví se dokonce o evropském speciálu, který by měl evakuovat občany EU.

Až po pěti dnech se do oblasti dostává zástupce naší vládní konzulky Marian Hronek. "Tak jste to všechno slyšeli, vždyť toho víte víc než já", začíná první schůzku. Poté vytahuje seznam nahlášených občanů ČR. Naše jména na něm ovšem nefigurují a to i přesto, že jsme se před několika dny hlásili. Po tomto zjištění přemýšlíme, jak se asi cítí naši rodiče, protože v tu dobu už víme, že událost z Léhu je mediálně známá. Později zjistíme, že naše rodiče nikdy nikdo nekontaktoval, a ačkoli oni sami naše jména nahlásili druhý den krátce po katastrofě na konzulát, na seznamu pohřešovaných jsme přesto chyběli.

Marián Hronek moc neoplývá organizačními schopnostmi. Češi si většinu informací nadále shánějí sami. Jednu dívku rozbolel zub a Marián Hronek přináší léky. Sype je na stůl bez obalu i bez příbalových letáků. Nabádá nás, abychom si vybrali léky podle barvy. Naštěstí je mezi turisty zdravotní sestra, která potřebné medikamenty pomůže rozklíčovat.

Neprosíme se o nějakou finanční nebo materiální pomoc, v tomto směru žádné problémy nemáme. Jen nerozumíme, proč ambasáda hovoří do médií o spolupráci s unijním týmem a evakuaci, žádná evakuace se tady totiž nekoná. Čeští turisté si všechno zajišťují sami. Mnozí vystojí několikadenní frontu na letišti, aby získali letenku za přemrštěnou cenu. Ostatní se snaží koupit letenku přes internet, což znamená vystát si několikahodinovou frontu a přes extrémně pomalé připojení se proklikat až k platbě. I nám se nakonec poštěstilo letenku koupit, "jen" za dvojnásobek.

V situaci, kdy jsme potřebovali pomoc vlády, naše ambasáda nás zklamala. Když se Mariana Hronka ptáme, proč nepřijela sama konzulka, dozvídáme se, že je údajně jediný na konzulárním úřadu v Dillí, kdo mluví anglicky. Vrcholem pak byla situace, kdy nás požádal: "Můžete mě, prosím, vyfotit se satelitním telefonem, ať mám důkaz, že tu něco dělám"?

Oddechneme si v momentě, kdy vzlétáme a naše letadlo zamanévruje mezi horskými štíty.

reakce české ambasády

Česká ambasáda v Dillí reaguje na článek prohlášením - čtěte ZDE

Autoři:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...