Provozovatel se pak nevyhne výrobě sněhu i v době provozu tratí. Pro lyžaře z této skutečnosti vyplývají některá omezení a menší záludnosti, s nimiž je třeba počítat.
Během nočního zasněžování mohou vzniknout nasněžené hromady a terénní vlny, které změní „mikroprofil“ tratě. Vždy je nelze dokonale rozhrnout: vytvořený sníh musí určitou dobu dozrávat, někdy se vše nedá stihnout. Na trati, kde se v noci zasněžovalo, je proto vždy vhodné nespoléhat na včerejší stav a věnovat první ranní jízdu ohledání terénu.
Čerstvě nastříkaný sníh se může vyskytovat i v poněkud nepříjemných podobách. Jednou z nich jsou nečekaná velmi tvrdá místa, na nichž lyže s oblibou ustřelí. Nejnebezpečnější jsou ale „návěje“. „Pokud vítr sráží čerstvě vyráběný sníh k zemi, nedostanou kapičky čas, aby z nich vyprchala vlhkost a vzniká poměrně mokrý sníh,“ vysvětluje Ing. Jiří Čermák, vedoucí provozu a zasněžování na Medvědíně a Mísečkách. V takovém sněhu je pak třeba chovat se podobně obezřetně jako v čerstvém mokrém a příslušná místa projíždět pomalu, lehce a bez razantního záběru. Jakmile tedy vidíme sněhové dělo v provozu, musíme počítat s drobnou pastí, zpomalit a připravit se. Také proto, že mokré dopadající krystalky zcela bezpečně ulpí na brýlích. Pokud je tedy nutno pod palbou sněhového děla projet, vyplatí se zakrýt si brýle rukou s rukavicí a vždy počítat s nutností zastavit a očistit je. Někdy bude nutné použít teplou ruku bez rukavice, vždy je dobré mít po ruce čistý suchý kapesník.
Riziko vlhčího sněhu, ev. později umrzlého do tvrdých ploten, je nejmenší ve velkých mrazech při vyjasnění a nízké vlhkosti vzduchu, roli hraje ale také teplota používané vody.
Umělý sníh má i některé druhotné důsledky. Je značně agresivní, hrany je tedy třeba častěji přibrušovat. Rychleji se také sjíždí vosk, profíci proto mažou speciální vosky nebo o něco tvrději, zejména u hran. Investice do vodojemu, rozvodů vody a vlastního zasněžovacího „hardware“ není malá a lidská práce při noční výrobě sněhu levná, výroba technického sněhu se proto logicky promítá do cen jízdného.
Průběžné zasněžování dokáže přechodně snížit komfort sjíždění, dělá se ale právě kvůli uživatelům sjezdovek. Vždycky, když omezuje, měl by si lyžař uvědomit, že bez technického sněhu by bylo ježdění horší a někdy dokonce žádné.
Na závěr: název „technický“ sníh je určitě správně, co ale „umělý“? Před několika lety se k tomu vyjádřil přední světový odborník, rakouský doc. dr. Ing. Nejez. Tolerantně konstatuje, že negativních asociací (co je umělé, je nepravé, náhražka) se není třeba bát, a že když se na umělém ledu bruslí, může se klidně na umělém sněhu lyžovat. (ISR, listopad 1996. Roli ovšem může hrát i to, že německy je to geniálně krátké slovo „Kunstschnee“, my se dvěma slovům nevyhneme.)
Během nočního zasněžování mohou vzniknout nasněžené hromady a terénní vlny, které změní „mikroprofil“ tratě. Vždy je nelze dokonale rozhrnout: vytvořený sníh musí určitou dobu dozrávat, někdy se vše nedá stihnout. Na trati, kde se v noci zasněžovalo, je proto vždy vhodné nespoléhat na včerejší stav a věnovat první ranní jízdu ohledání terénu.
Čerstvě nastříkaný sníh se může vyskytovat i v poněkud nepříjemných podobách. Jednou z nich jsou nečekaná velmi tvrdá místa, na nichž lyže s oblibou ustřelí. Nejnebezpečnější jsou ale „návěje“. „Pokud vítr sráží čerstvě vyráběný sníh k zemi, nedostanou kapičky čas, aby z nich vyprchala vlhkost a vzniká poměrně mokrý sníh,“ vysvětluje Ing. Jiří Čermák, vedoucí provozu a zasněžování na Medvědíně a Mísečkách. V takovém sněhu je pak třeba chovat se podobně obezřetně jako v čerstvém mokrém a příslušná místa projíždět pomalu, lehce a bez razantního záběru. Jakmile tedy vidíme sněhové dělo v provozu, musíme počítat s drobnou pastí, zpomalit a připravit se. Také proto, že mokré dopadající krystalky zcela bezpečně ulpí na brýlích. Pokud je tedy nutno pod palbou sněhového děla projet, vyplatí se zakrýt si brýle rukou s rukavicí a vždy počítat s nutností zastavit a očistit je. Někdy bude nutné použít teplou ruku bez rukavice, vždy je dobré mít po ruce čistý suchý kapesník.
Riziko vlhčího sněhu, ev. později umrzlého do tvrdých ploten, je nejmenší ve velkých mrazech při vyjasnění a nízké vlhkosti vzduchu, roli hraje ale také teplota používané vody.
Umělý sníh má i některé druhotné důsledky. Je značně agresivní, hrany je tedy třeba častěji přibrušovat. Rychleji se také sjíždí vosk, profíci proto mažou speciální vosky nebo o něco tvrději, zejména u hran. Investice do vodojemu, rozvodů vody a vlastního zasněžovacího „hardware“ není malá a lidská práce při noční výrobě sněhu levná, výroba technického sněhu se proto logicky promítá do cen jízdného.
Průběžné zasněžování dokáže přechodně snížit komfort sjíždění, dělá se ale právě kvůli uživatelům sjezdovek. Vždycky, když omezuje, měl by si lyžař uvědomit, že bez technického sněhu by bylo ježdění horší a někdy dokonce žádné.
Na závěr: název „technický“ sníh je určitě správně, co ale „umělý“? Před několika lety se k tomu vyjádřil přední světový odborník, rakouský doc. dr. Ing. Nejez. Tolerantně konstatuje, že negativních asociací (co je umělé, je nepravé, náhražka) se není třeba bát, a že když se na umělém ledu bruslí, může se klidně na umělém sněhu lyžovat. (ISR, listopad 1996. Roli ovšem může hrát i to, že německy je to geniálně krátké slovo „Kunstschnee“, my se dvěma slovům nevyhneme.)
 Čekání na sníh v Harrachově. |
