Když se nevyrábí technický sníh, jdou zasněžovači pomáhat na vlek nebo lanovku, instalují oplocení a bezpečnostní prvky na sjezdovkách. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Pán sněhu: pět let trvá, než se naučíme dělat dobrý sníh

  • 28
Milan Vodička má v kanceláři tři počítačové monitory, chytrý telefon a spacák. Teď, na začátku zimní sezony, tam totiž tráví opravdu hodně času. Což je dobře. Bez něj si na krkonošské Černé hoře nezalyžujete. Milan Vodička je zdejší zasněžovač.

Jakmile udeří silnější mrazy a vlekaři spustí sněžná děla, pracovníci mající na starosti výrobu technického sněhu se „přestěhují“ do skiareálu a tráví tam dny i noci. Sjezdovky vyžadují čtyřiadvacetihodinový servis. Zasněžovači v noci každé dvě hodiny kontrolují sněžná děla, posouvají je podle směru větru, nastavují jejich výkon.

Profese zasněžovače vyžaduje všestrannost, odolnost, ale především značnou vytrvalost. Milan Vodička a jeho kolegové obsluhují a kontrolují sněžná děla a tyče čtyřiadvacet hodin denně.

A stát se dobrým zasněžovačem zabere stejně času jako vystudovat vysokou školu. „Pět let,“ říká Milan Vodička. „Pět let to trvá, než se člověk kompletně zaučí.“

Ve srovnání s dobou před patnácti lety udělalo zasněžování obrovský pokrok....

Kromě obsluhy techniky zasněžovači hlídají a podle vývoje počasí mění čerpání vody. „Rozhodně to není stereotypní práce. Něco si třeba naplánujeme, ale za půl hodiny je všechno jinak,“ přiznává Milan Vodička, který od roku 1998 pracuje na Černé hoře a je nejzkušenějším zasněžovačem ve středisku. Kromě něj se zde o výrobu sněhu starají další čtyři kolegové, v celém SkiResortu Černá hora – Pec, pod který spadá pět středisek a 41 kilometrů sjezdovek, jsou jich dvě desítky.

Elektrikář na lyžích

Nároky na tuto profesi vyžadují manuální zručnost, velkou výhodou je elektrikářská průprava, fyzická odolnost i lyžařské základy. K dělům na sjezdovce většinou jezdí na sněžných skútrech. Když je však areál v provozu a dosněžují se už jen části svahů, vyrazí na lyžích.

Práci jim v posledních letech usnadňují chytré technologie, pustit sněžné dělo mohou klidně z druhého konce republiky přes telefon. „Pracuju tady skoro dvacet let a stále se učím nové věci,“ přiznává Milan Vodička.

Ve srovnání s dobou před deseti patnácti lety udělalo zasněžování obrovský pokrok. Kromě účinnějších automatických sněžných děl využívají pracovníci chytré technologie.

Zasněžování z kanceláře

Na trojici monitorů v kanceláři má Milan Vodička dokonalý přehled o tom, jak děla a tyče rozmístěné na svazích kilometry odsud pracují. V celém SkiResortu jich je 210. Všechny může ovládat na počítači nebo v chytrém telefonu.

Z Prahy tak dokáže pustit konkrétní dělo ve Velké Úpě nebo v Peci pod Sněžkou a také na dálku nastavit jejich výkon i na minutu přesně určit dobu, kdy budou umělý sníh vyrábět.

„Jednodušší je to v tom, že nemusíme trávit tolik času v terénu, na druhou stranu je člověk připojený nonstop. I když jsem v noci doma, tak se každé dvě hodiny dívám, co se kde děje. Stačí, když počítač jednou pípne, a už jsem vzhůru,“ popisuje „nemoc z povolání“.

Profese zasněžovače vyžaduje všestrannost, odolnost, ale především značnou vytrvalost. Sněžná děla se kontrolují a obsluhují čtyřiadvacet hodin denně.

Centrální počítačový systém je v provozu neustále. Na prvním monitoru běží předpověď počasí a záběry z webových kamer na lanovce, prostřední obrazovka zobrazuje schéma čerpací stanice dopravující vodu z potoka do nádrže na vrcholu Černé hory.

Monitor úplně vlevo ukazuje mapu sjezdovek na Černé hoře s odběrnými místy, u kterých jsou připojená sněžná děla a tyče. Jediným stisknutím klávesnice Milan Vodička spustí sněžnou tyč na dojezdu sjezdovky, na kterou vidíme z oken jeho kanceláře. Rozsvítí se světlo na stožáru a zhruba po minutě začne padat umělý sníh.

Dálkové ovládání umožňují komunikační kabely, které všechny informace svádějí do velína v Janských Lázních. Některé kanony v sobě dokonce mají zabudovaný rádiový modem a přenášejí informace do kanceláře vzduchem. Když se stroj během zasněžování porouchá, okamžitě se to zobrazí na monitoru.

„Hned poznáme, co je špatně. Nemusíme pátrat po tom, co se děje, a můžeme se zaměřit na odstranění poruchy,“ dodává Vodička. Sněžná děla za poslední roky hodně technicky vyspěla. Displej zobrazuje aktuální hodnoty, kromě teploty vzduchu také tlak nebo průtok vody. Moderní děla si dokážou sama automaticky napouštět vodu i regulovat tlak.

Skiareály si je hýčkají

Zasněžovači jsou „muži pro všechno“, takoví univerzální pracovníci skiareálů. Když se nevyrábí technický sníh, jdou pomáhat na vlek nebo lanovku, instalují oplocení a bezpečnostní prvky na sjezdovkách. V létě servisují a opravují sněžné kanony, budují rozvody pro umístění dalších děl. Všestrannost je jedním z důvodů, proč si skiareály tyto zaměstnance hýčkají a proč je zaměstnávají celoročně.

„Nemůžeme si dovolit, aby na léto odešli jinam, pokud nemáme spolupráci s firmou, která jim dá v létě kvalitní práci. Pro resort jsou zásadně důležití z hlediska kvality jejich práce, protože ta se projevuje v tom, jestli návštěvník odjede spokojený,“ přiznává ředitel SkiResortu Černá hora – Pec Petr Hynek.