"Sklepiska jsou původně asi staré hradisko, které i dnes působí jakousi tajuplností. Ještě v roce 1980 přes ně ležel vyvrácený buk. Kořeny měl jen při povrchu, protože je hlouběji nemohl zapustit. Bránila mu v tom vypálená vrstva červené hlíny, tak ostré, že její úlomky řezaly jako sklo. To svědčí, že na místě byl veliký požár," zmiňuje se bývalý jankovický učitel Václav Šesták, který našel taky pár pověstí o Sklepiskách.
PODIVNÉ PŘÍHODY
Vypravuje se například, že po zrušení velehradského kláštera mniši ve Sklepiskách ukryli část kostelního pokladu. "Brigita Rozsypalová bydlela se svými dětmi na samotě v Poledňovém, nedaleko Sklepisek. Tvrdila, že poklad hned tak někdo nenajde. Na místě, kde je ukrytý, prý roste a o půlnoci kvete krásné bílé kvítí, ale nikdo neví, v které době. Kdyby se někomu podařilo květy najít, najde i poklad. Její otec prý říkával, že místo je tajemné a začal-li kdo zde kopat, aby našel poklad, co ve dne vykopal, to v noci černá slípka s kuřaty zase zahrabala," dodává Václav Šesták.
O POKLADU SE PSALO I V NOVINÁCH
"Pověst o ukrytí pokladu velehradskými cisterciáky někde na Sklepiskách dokládá i novinová zpráva. Kolem roku 1936, tedy těsně před druhou světovou válkou, sem přišli cisterciáci z Maďarska a měli s sebou plán, podle něhož hledali znamení, které mělo být východiskem k nalezení místa pokladu. Tím znamením měl být kámen v podobě psí hlavy. Kámen nenašli a tak se vrátili s nepořízenou. Možná, že byl odebrán jako mnoho jiných kamenů v lese a zedníci ho použili při stavbě revíru," zaznamenal bývalý učitel. Arcibiskupská lesní správa prý o něco později dala ve Sklepiskách kopat sondy, ale dělníci narazili jen na cihly. Říkali, že země místy duněla, jako by tam bylo sklepení. Další jankovický občan pan Josef Župka uvádí ve svých pamětech jinou příhodu o obyvateli Huštěnovic Malinovském. Toho jednou pozvali na Velehrad do kláštera, kam za ním přišli dva muži – řeholníci – v civilních šatech. Společně usedli na připravený vůz, na němž byl nějaký náklad přikrytý plachtou. Malinovský nejprve sám povoz řídil přes Jalubí, Traplice a dále jeli k horám. Za Traplicemi převzal řízení jeden z mnichů a Malinovskému zavázali oči. Kam jedou nevěděl, jen podle směru jízdy, stoupání v terénu a podobně dost neurčitě odhadoval cestu. Když dojeli na místo, odvázali mu šátek a společně se dali do práce. V lese vykopali hlubokou jámu a do ní uložili nějaké truhlice s neznámým obsahem. Jámu zasypali, zem řádně udusali a povrch zamaskovali listím. Ještě než odjeli zpátky, Malinovský požádal, aby směl odejít stranou na osobní potřebu. Odešel jen několik kroků a jak "čapěl" při zemi, vytáhl nůž a na kořenu blízkého stromu vyřezal značku. Snad z úmyslu se sem vrátit a poklad vyzvednout. Když přišel k vozu, opět mu zavázali oči a stejnou cestou se vrátili na Velehrad. Když slíbil, že bude o všem mlčet, byl propuštěn domů.
PŘIŠEL O VŠECHNO
Za pokladem hned nešel. Jednak byly žně a mnoho práce, za druhé si nebyl jistý, zda není sledován. Později nenápadně chodil pod různými záminkami po lese, ale hledání bylo ztíženo, protože nevěděl, kde hledat. Když pak konečně našel pravděpodobné místo ukrytí truhlic, nemohl najít označený strom. Déšť a vítr dokonale zakryly všechny stopy – nic nenašel. Tajemství ale předal svému synovi a ten zase dalšímu potomkovi. Hledání času zabíralo veškeren čas, byla zanedbávána i polní práce a nedostatek se brzy dostavil. Začali si proto vypůjčovat v naději, že najdou poklad. Štěstí jim nepřálo, zato bída a nedostatek i věřitelé je přinutili prodat podsedek číslo 108. Rodina se rozešla do Napajedel i jinam, on sám se přiženil do Huštěnovic. Poklad ve Sklepiskách hledalo podle učitele ve výslužbě Václava Šestáka mnoho lidí z Jankovic i Košíků. Dosud se to ale nikomu nepodařilo.
 Kaplička v Košíkách. Nedaleko odtud, na vyvýšenině zvané Sklepiska je prý ukrytý poklad |
