Zámek Ksiąz se právem nazývá perlou Dolního Slezska. Leží na okraji Walbrzychu, průmyslového města s uhelnými doly.
Okultismus, nebo hlavní stan?
Hledání Jantarové komnaty zaměstnává lovce pokladů i seriózní badatele již od konce druhé světové války. Kam rozebrané kusy vzácného pokladu chtěli Němci odvézt?
Existovaly dvě možnosti. Mohla skončit ve sbírkách říšského maršála letectva Gőringa, který se více než o válku staral o loupení všeho cenného po celé Evropě. Nebo, a to je pravděpodobnější, byla zamýšlena jako dar Hitlerovi, jenž měl ve výběru uměleckých předmětů přednost. Nacistický vůdce chtěl po válce zbudovat muzea s rozsáhlými sbírkami.
Řada polských badatelů se domnívá, že Jantarová komnata byla určena právě pro polský zámek Ksiąz, německy nazývaný Fürstenstein, z něhož mělo být zbudováno Hitlerovo sídlo.
Třetí největší polský zámek pro to měl řadu předpokladů. Ležel ve Slezsku, zcela stranou všech válečných událostí, z jihu byl navíc "jištěn" klidným územím protektorátu Čechy a Morava.
Ksiąz se zalíbil i říšskému vůdci SS Himmlerovi, který v něm "rozpoznal" místo důležité pro jeho "černý řád". Himmler si potrpěl na mystiku a okultní vědy a síly, které vyvěraly ze skály pod zámkem, mu prý dávaly inspiraci.
Další, co podporuje teorii o možném budoucím sídle Hitlera, je zhruba 15 km vzdálený rozsáhlý podzemní komplex Riese (Obr) v Sovích horách, s důvodem jehož existence si odborníci dodnes lámou hlavu.
Polští historici také spekulují o tom, že se zámek mohl stát Hitlerovým hlavním stanem, ze kterého by řídil boj s Rusy, kdyby se podařilo podepsat separátní mír se Západem.
Téměř kilometr tajných chodeb pod zámkem
Zámek Ksiąz vznikl v letech 1288-1292 na rozkaz knížete Bolka I. Chránil důležitou obchodní stezku z Česka do Slezska, proto ho nazývali "klíčem ke Slezsku". V období husitských válek, v letech 1428 až 1429, byl dobyt husity a částečně zničen. Zrestaurován byl v 90. letech 18. století, později pak v letech 1908 až 1923.
Němci si ho začali všímat až v roce 1941, zato velmi intenzivně. Okamžitě ho zabavili, majitele vystěhovali spolu s veškerým zařízením. Do obehnaného území kolem zámku byli nakomandováni vězni pracující pro Todtovu organizaci (zvláštní vojenský útvar, který v okolí zajišťoval všechny mosty, aby byly připraveny pro ústup německé armády). Bylo to nejstrašnější období historie zámku.
Všechna cenná umělecká díla, nábytek i hradní knihovna byly odvezeny pryč. Mnoho místností bylo zničeno - odstranilo se dřevěné obložení, zničily freskové stropy, štuky... Počátkem roku 1943 byly do skály pod zámkem vyraženy tunely, jejichž celková délka dosáhla do konce války 900 m. Chodby probíhaly v hloubce 55 metrů pod nádvořím.
Pod zahradami zámku Ksiąz jsou vybudovány chodby v délce 900 m
Poblíž hlavního vchodu a asi 5 metrů od hlavní fasády byla vyvrtána šachta přes 40 metrů hluboká, s průměrem 5 - 8 metrů. Dodatečně byly vyvrtány další tři šachty vedoucí do podzemních průchodů. Bylo vyhloubeno také několik místností, které se v podzemí protínaly pod pravým úhlem.
Od hlavní šachty v 15 metrech pod zemí odbočuje několik betonových předsíní, vedoucích do hradních sklepů. Tyto předsíně byly výtahy spojeny s barokní částí zámku. Nabízí se vysvětlení, že předsíně měly sloužit jako protiletecké bunkry.
Na práci byli použiti vězni z koncentračního tábora Gross Rosen z nedaleké Gluszyce, ti také budovali podzemní komplex Riese v Sovích horách. Práce zde probíhaly až do 8. 5. 1945.
Propojení Ksiązu s Obrem
Některé indicie naznačují, že zámek Ksiąz mohl být propojen s podzemním komplexem Riese v Sovích horách. Ve skalách u Walbrzychu měl být údajně hlouben tunel jako úkryt pro Hitlerův speciální vlak Brandenburg. Ze zámku do podzemí ve Walimi v Sovích horách je to nakonec vzdušnou čarou jen 15 kilometrů.
Podzemní komplex v Sovích horách zůstává také záhadou. Chtěli se tu ukrýt pohlaváři německé Třetí říše? Měl být komplex Riese budován pro samotného Hitlera? Nebo šlo o podzemní továrnu na výrobu tajných zázračných zbraní, které měly spasit Třetí říši?
Jedno je jisté, na stavbě pracovaly desítky tisíc zajatců z tábora v Gross Rosen (vězni ze stejného tábora hloubili chodby pod zámkem Ksiąz). Projekt byl přísně tajný, všude byly stráže SS. Některé chodby se sbíhají, jiné jsou částečně vybetonované. Podle záznamů, kolik bylo vyvezeno horniny, je ale jasné, že objevena a prozkoumána je zatím jen část podzemí.
Hledání válečných pokladůPo skončení války všechny spojenecké armády pátraly s týmy odborníků po věcech ukořistěných během války. Tak bylo objeveno hlavní říšské skladiště uloupených předmětů v solném dolu u Alt–Aussee, v Mnichově, na pevnosti Königstein u Drážďan a jinde. Zabaveny byly i předměty v soukromých sbírkách nacistů, velká část z nich patřila právě maršálu Göringovi. JANTAROVÁ KOMNATA, nejhledanější poklad Jantarová komnata (dar pruského krále Bedřicha Viléma I. caru Petru Velikému) zůstává nejhledanějším pokladem světa. Podle některých odborníků mohly být exponáty z Jantarové komnaty uloženy například v šachtě solného dolu ve Volpriehausenu, nacházejícího se jižně od Hannoveru. Tento důl skutečně říšská vláda od roku 1944 používala jako skladiště své kořisti uměleckých předmětů a nejrůznějších nacistických archivů. Před 60 lety, v létě roku 1945, zahájily britské okupační úřady spolu s dalšími odborníky průzkum Volpriehausenu. Ukázalo se, že v hloubce asi 660 metrů se skrývají poklady o obsahu zhruba 24 železničních vagonů. Na povrch byly vyzvednuty bedny s knihami, archivy a dvě bedny s věcmi z Jantarového muzea Královské univerzity. Šachtu však 29. září 1945 po mohutném výbuchu zaplavila voda, a tak se nepodařilo potvrdit, zda Jantarová komnata v dole skutečně je. Podle jiných verzí leží Jantarová komnata na dně Baltského moře, mohla být potopena najetím lodi na minu nebo i ruskou ponorkou. Ta se postarala o největší námořní masakry, při nichž zahynulo až 20 tisíc lidí. Replika Jantarové komnaty byla před pěti lety znovu zpřístupněna veřejnosti v Puškinu. Může se hoditZámek Ksiąz |
Práce tu byly na konci roku 1944 zastaveny, po Vánocích ale znovu obnoveny v plném rozsahu, prý na příkaz Hitlera. Rubalo se až do poslední chvíle, dokud nebyli Rusové na dostřel. Ti prý byli zcela ohromeni rozsahem prací. Zajistili objekty, část rozkradli, část zdemolovali. Rozluštění záhady může být v dokumentech, které po dobytí Berlína odvezla NKVD do Moskvy. Ruské archivy ale nejsou přístupné.