Křížové kameny, boží muka, barokní i jiné památníky se natolik staly součástí naší krajiny, že je ani nevnímáme. Jako jeden z těch, které spatříte, pojedete-li z Prahy po staré benešovské silnici. Asi kilometr za Jesenicí, v poli nedaleko nového benzinového čerpadla, se tyčí na sedm metrů vysoký obelisk. Jeďte opatrně, jste na místě dávné dopravní nehody s tragickým koncem...
Přihodila se šlechtickému rodu Alsterlů, dnes už nepříliš známému. Objevují se v dějinách asi po dvě staletí, 1832 vymírají po meči. Co o nich víme: pocházeli z Českých Budějovic. Mikuláš Alsterle prokázal císaři Ferdinandu Druhému jakési služby, za což byl roku 1620 odměněn dvorem u samého města - mimochodem zkonfiskovaným Melicharu Kalichreitovi z Kalichreitu. Další z rodu, Jan, se vypracoval na sekretáře pražského místodržitelství. Co více: před vpádem Švédů stihl odvézt říšské klenoty do Českých Budějovic. Na takové kousky se nezapomíná, císař Ferdinand Druhý tak neučinil, takže ho povýšil a dokonce i Leopold ho pasoval roku 1665 na rytíře Království českého. Jeden z jeho tří synů, František Mikuláš se oženil s baronkou Maximilianou Kurtzbachovou z Trachenbergu a Miltsche. Po provdání se jmenovala Maximiliana Alsterlová z Astfeldu a jela tudy 22. prosince 1706. Zda se koně splašili, případně jízda nebyla přiměřená stavu vozovky, kdo ví. Kočár se převrhl a baronka tragedii nepřežila. Vyobrazení na jedné ze stran památníku to vypovídá srozumitelně. Na místě nehody vznikl nejdříve trojboký sokl, 123 centimetrů vysoký, se segmentovitě vypouklými stranami, v rozích volutami opřený, nahoře ohraničený římsovím, které je ve středu polokruhovitě prohnuté. Na každém z boků pak latinský nápis, jak bylo v oněch dobách obvyklé, mezi nimi zvětšená písmena udávají letopočet. Původně měl památník pouze dvě zprávy na bocích, na třetím převrácený kočár. Vydáme-li se do pamětní knihy jirčanské (obce ležící nedaleko) nalezneme starý nákres pomníku. Na nárožích podstavce lebky na hnátech, nad prohnutým římsovím štíty se znakem manžela zesnulé baronky Františka Mikuláše Alsterla s nápisem MARITVS, na druhém syna Maximiliána s nápisem MATRI a na třetím zetě Jana Josefa Löva z Ersfeldu s určením SOCRVS. Nad tím vším se tyčil obelisk, štíhlý trojboký jehlan zakončený kamennou koulí a kovovým křížem. Dnes má památník popsanou i třetí stranu. Může za to arcibiskup pražský Alois Josef Schenk a zub času. Neboť díky jemu se pomník natolik rozpadal, že roku 1840 ho pan arcibiskup musel dát opravit. Je za to zvěčněn nad kočárem, kde bylo ještě místo, přičemž latinská písmena, jako obvykle, udávají zmíněný letopočet.
Přihodila se šlechtickému rodu Alsterlů, dnes už nepříliš známému. Objevují se v dějinách asi po dvě staletí, 1832 vymírají po meči. Co o nich víme: pocházeli z Českých Budějovic. Mikuláš Alsterle prokázal císaři Ferdinandu Druhému jakési služby, za což byl roku 1620 odměněn dvorem u samého města - mimochodem zkonfiskovaným Melicharu Kalichreitovi z Kalichreitu. Další z rodu, Jan, se vypracoval na sekretáře pražského místodržitelství. Co více: před vpádem Švédů stihl odvézt říšské klenoty do Českých Budějovic. Na takové kousky se nezapomíná, císař Ferdinand Druhý tak neučinil, takže ho povýšil a dokonce i Leopold ho pasoval roku 1665 na rytíře Království českého. Jeden z jeho tří synů, František Mikuláš se oženil s baronkou Maximilianou Kurtzbachovou z Trachenbergu a Miltsche. Po provdání se jmenovala Maximiliana Alsterlová z Astfeldu a jela tudy 22. prosince 1706. Zda se koně splašili, případně jízda nebyla přiměřená stavu vozovky, kdo ví. Kočár se převrhl a baronka tragedii nepřežila. Vyobrazení na jedné ze stran památníku to vypovídá srozumitelně. Na místě nehody vznikl nejdříve trojboký sokl, 123 centimetrů vysoký, se segmentovitě vypouklými stranami, v rozích volutami opřený, nahoře ohraničený římsovím, které je ve středu polokruhovitě prohnuté. Na každém z boků pak latinský nápis, jak bylo v oněch dobách obvyklé, mezi nimi zvětšená písmena udávají letopočet. Původně měl památník pouze dvě zprávy na bocích, na třetím převrácený kočár. Vydáme-li se do pamětní knihy jirčanské (obce ležící nedaleko) nalezneme starý nákres pomníku. Na nárožích podstavce lebky na hnátech, nad prohnutým římsovím štíty se znakem manžela zesnulé baronky Františka Mikuláše Alsterla s nápisem MARITVS, na druhém syna Maximiliána s nápisem MATRI a na třetím zetě Jana Josefa Löva z Ersfeldu s určením SOCRVS. Nad tím vším se tyčil obelisk, štíhlý trojboký jehlan zakončený kamennou koulí a kovovým křížem. Dnes má památník popsanou i třetí stranu. Může za to arcibiskup pražský Alois Josef Schenk a zub času. Neboť díky jemu se pomník natolik rozpadal, že roku 1840 ho pan arcibiskup musel dát opravit. Je za to zvěčněn nad kočárem, kde bylo ještě místo, přičemž latinská písmena, jako obvykle, udávají zmíněný letopočet.
