V roce 1999 jsme se zúčastnili zájezdu do Norska. V plánu byl výlet k ledovci v pohoří Jotunheimen. Účastníci v čele s mladým vedoucím postupovali až k hřebeni pohoří. Přestože byl červenec, ledovec byl pokryt vrstvou čerstvého sněhu. Když jsme byli asi v polovině svahu, zaslechli jsme volání o pomoc. Stalo se, že jedna z účastnic se propadla do ledovcové trhliny a zachytila se v hloubce asi osm metrů. Pod ní trhlina ještě pokračovala. Volání zmobilizovalo celý kolektiv k pomoci, ale potřebné lano jsme neměli a navázané oblečení se ukázalo marným. Dva chlapci běželi hned k autobusu pro lano. Cestou potkali skupinu Norů, kteří šli nacvičovat záchranné práce v horách. Ti rychle pochopili situaci a mobilem přivolali pomoc horské služby. Pomocí lana a sedačky vyprostili dívku z trhliny. Asi za půl hodiny přistála helikoptéra a odvezla zraněnou do nemocnice. Celé neočekávané drama trvalo asi devadesát minut. Vracíme se zpět k autobusu. Plán naší cesty byl narušen, v dalších dnech jsme vystřídali ještě několik nemocnic na trase naší cesty. Domů jsme se vrátili všichni a to je hlavní. Nehoda mohla dopadnout mnohem hůře a tak vše bereme jako štěstí v neštěstí. Záchranná akce a pobyt v nemocnici jistě znamenaly velké náklady. V tomto případě se ukázalo, jak důležité je, aby účastníci zahraničních zájezdů byli vždy pojištěni.
27. května 2000
