Záchodová oáza uprostřed solného jezera Chott el Jerid. Voda připravena. A...

Záchodová oáza uprostřed solného jezera Chott el Jerid. Voda připravena. A pozor: pouze a výhradně levou rukou. | foto: Libor Budinský, pro iDNES.cz

Tentokrát jen pro otrlé. Velká záchodová cesta kolem světa

  • 76
Je to malý civilizační paradox. Zatímco staří Římané už v době před naší letopočtem běžně používali záchody, situace na počátku 21. století je tristní. A i když se to nezdá, záchod je stále symbolem bohatství a luxusu.

Nejdál to dotáhli v Japonsku, nejhůř jsou na tom v Africe, na Středním východě a také v Indii, která je již tradičně považovaná za jednu z nejméně hygienických zemí světa. A tak zatímco my považujeme ranní desetiminutovku s knihou na toaletě za samozřejmost, stovky milionů lidí zažívají den co den frustrující zážitek, který má další společenské konotace.

Třeba v Indii či v Pákistánu chodí chudé ženy na toaletu kvůli studu ještě před rozedněním, přesto jsou často právě v těchto chvílích přepadeny a znásilněny. Jaký rozdíl od Japonska, kde je toaleta symbolem blahobytu a technických vymožeností.

Jak nastavit stříkání

V Japonsku mají již tradičně záchody nejkomplikovanější. Jde o poměrně složité zařízení s mnoha příjemnými (a pro Evropana často i nepříjemnými) funkcemi. Tak za prvé, moderní japonský záchod má vyhřívané prkénko, což lidé ocení hlavně v zimě. Dále vydává zvuky, a to často hned dvojnásobné. Zatímco v prostoru záchodu se ozývá příjemná hudba, sám záchod lehce hrká či drnčí, aby zakryl případné zvuky vycházející zevnitř.

To nejvtipnější ovšem nastane po vykonání potřeby. Po pravé ruce máte k dispozici ovládací panel s mnoha funkcemi včetně umytí proudem vody s různě nastavitelnou intenzitou, takže by člověk pomalu potřeboval manuál, aby se dozvěděl, jak má správně nastavit sílu stříkání. Řada záchodů je navíc vybavena fotobuňkou, takže již splachují automaticky.

To není mísa na omáčku, nýbrž luxusní vídeňský nočník z pravého porcelánu.

Obyvatelé plovoucích vesnic na jezeře Tonlé Sap v Kambodži vykonávají potřebu přímo do vody. Co by za to v afrických slumech dali.

Za úlevu se děkuje

V muslimských zemích a také v hinduistické Indii neexistují leváci. Psát či nedej bože jíst levou rukou zde platí za absolutní kulturní tabu, takže i když se někdo narodí jako levák, má jednoduše smůlu a musí se přeučit. Jediným důvodem k tomuto striktnímu požadavku je hygiena. Ruce jsou zde striktně rozděleny, pravou se jí či zdraví, zatímco levá slouží k očištění po toaletě, a to tradičně buď s pomocí vody, nebo písku (v pouštních oblastech).

Věřícího muslima ovšem při vykonání potřeby svazují další striktní pravidla: nesmí pozorovat své pohlavní orgány, ani kontrolovat stolici, nesmí se dívat na ostatní, pokud je na toaletě více lidí, ani při tom mluvit. Naopak, když je vše hotovo, měl by poděkovat Alláhovi, že mu tu krásnou úlevu poskytl.

Jedna lije, druhá myje

Velmi podobné je to v Indii, až na to, že je tam všude hodně lidí, takže se běžně setkáte s lidmi, kteří vykonávají potřebu přímo na ulici. Ve velkých městech jsou také veřejné pisoáry, které jsou úplně otevřené, neboť muži se za močení nestydí.

I když ve francouzské Champagne tvrdí, že nikdy nepijí vodu, čurat musíme všichni.

Dubajský luxus. Záchod na ploše deseti metrů čtverečních. Slovy klasika: Kdo z vás to má?

Pokud jde o velkou potřebu, také zde se používá k omytí voda a levá ruka, papír až na výjimky neexistuje. Na záchodech je díra v zemi a kbelík s vodou, ze kterého si malou nádobkou lidé berou vodu potřebnou k umytí po toaletě. Není to úplně jednoduché, neboť pravou rukou naberete v misce vodu, dáte ji za tělo, kde zezadu lijete vodu na zadek a levou rukou očišťujete konečník. Pak by si měl každý Ind umýt obě ruce mýdlem, ale to na většině veřejných toalet nenajdete.

Největší záchod světa

To však mluvíme hlavně o městech, která představují novou tvář Indie. Na venkově je situace mnohem tristnější a většina rodin stále nemá vlastní toaletu. Lidé musí vykonávat potřebu venku v přírodě, což je hlavně pro ženy nepříjemné, a mnohé z nich proto chodí na toaletu ráno před rozedněním, aby nebyly vidět.

Indická vláda však chce tento relikt minulosti změnit a ministr životního prostředí dokonce před několika lety prohlásil, že Indie je přeš veškerý pokrok a jaderný či kosmický program stále největším otevřeným záchodem pod širým nebem na světě, což není právě nejlepší vizitka.

Obyvatelé plovoucích vesnic na jezeře Tonlé Sap v Kambodži vykonávají potřebu přímo do vody. Co by za to v afrických slumech dali.

Pytlíková metoda

Ještě horší je situace ve velkých afrických slumech, kde rodiny bydlí v plechových či bambusových boudách o rozměru tři krát tři metry a na sociální zařízení mohou jednoduše zapomenout. Ostatně celá subsaharská Afrika patří z hlediska hygieny k nejhorším na světě a záchod tu mají jen bohatší vrstvy. Na celé planetě žije podle odhadů zhruba dvě a půl miliardy lidí, kteří nemají přístup k běžné hygieně.

A jak tedy v afrických slumech vykonání potřeby probíhá? Děje se to takzvanou pytlíkovou metodou. Lidé se vyprázdní do igelitového pytlíku, který zavážou a zahodí co nejdál.

Papír do koše

V Evropě již tradičně zůstávají pozadu země Balkánu, respektive Bulharsko, Řecko či Turecko. Bulharsko je pověstné svými tureckými záchody, které vybral jako symbol této země na svou Entropu David Černý, a rozpoutal tak malý diplomatický skandál.

V Řecku sice používají sedací a splachovací záchody, ale z nějakého důvodu jim inženýři naplánovali příliš úzké a nevýkonné odpadní sítě, takže použitý papír se nesmí házet do záchodu, ale do koše stojícího vedle toalety, což je pro mnoho turistů nepříjemné zpestření letní dovolené. Ve srovnání s výše uvedenými zvyklostmi zbytku světa je to však spíše úsměvné.

A muži si sednou

Úplně jiný problém se řeší ve Skandinávii, především ve Švédsku, kde již několik let běží zápas za zákaz pánského močení vestoje, které je údajně nehygienické. Za kampaní stojí švédské feministky, které požadují, aby na veřejných záchodech muži močili vsedě, stejně jako ženy. Podle průzkumů veřejného mínění mají stejný požadavek švédské ženy také doma a spousta mužů se už jejich „nátlaku“ podvolila.

A protože jsou Skandinávci v Evropě tradičně ve všem napřed, během několika let nás pravděpodobně čeká totéž. Jakmile se totiž podobný návrh dostane na stůl některé evropské komise, tak je to konec. Ale prý je to zdravější a působí to jako prevence proti rakovině prostaty.

Ostatně v mnoha zemích Asie, ať už je to Pákistán, Afghánistán, či Indie, močí muži v podřepu na bobku již dnes a vůbec jim to nepřijde divné.

Muzeum pro nadšence

Pokud byste měli zájem podrobněji prozkoumat historii záchodů z celého světa, vydejte se do speciálního Muzeua historických toalet a nočníků ve Vyšehradské ulici v Praze.

Najdete zde například nočník vyrobený pro Napoleona Bonaparte, nočník z Lincolnovy ložnice Bílého domu, nočník čínského císaře z Dynastie Čching a k vidění jsou i nočníky slavných osobností, například zpěváka Ládi Kerndla nebo publicisty Josefa Klímy.

Další část kolekce pak tvoří historické toaletní papíry, wc štětky, splachovadla, bidety a pisoáry. Sbírka v současnosti obsahuje zhruba 2 000 exponátů a údajně je největší svého druhu na světě.

, pro iDNES.cz
Témata: Počátky