Začalo to na Azurovém pobřeží

Počítač ve Španělsku mi vybral na dopisování v esperantu Monique z jižní Francie z města na pobřeží Azurového moře. Po asi půlročním dopisování jsem se přihlásila na pobytový zájezd s Psychiatrickou léčebnou do místa vzdáleného asi 40 km od bydliště mé přítelkyně, matky šesti dospělých dětí. Přijeli jsme a první mou starostí bylo zatelefonovat Monique tak, jak jsme byly domluvené. Naše česká průvodkyně, která se měla o nás starat a strávila v letovisku už nějaký čas, mi slíbila, že se mi bude věnovat až po 17. hodině. Ale v pět hodin už prozíravě v recepci nebyla. Ostatně jsem ji již po celou dobu pobytu neviděla. Francouzsky jsem se nikdy neučila a esperantem jsem ještě s žádným cizincem nemluvila, ostatně ani má přítelkyně a její manžel ne. Mluvili esperantem jen s Francouzi. Ta daliborovská nouze mi dodala odvahu. Otevřela jsem dveře do recepce a tam seděl mladičký sympatický černoušek. V ida padesátiletou stařenku v rozpacích, zazubil se na mne. Povídám: »Mi ne sukcesas.« A on chápavě přikývl. Já zase: »Poste mi alvenos,« a položila jsem svůj lísteček k telefonu. A on zas jen mávl rukou. Šla jsem na pokoj a rozbalila si věci. Listovala jsem českofrancouzským slovníkem a marně se namáhala čtené vyslovit. Nikdo mi nebyl schopen pomoci. Asi za hodinu přiběhl ten mladík z recepce a s veselým úsměvem mi podával lísteček: Mi vokos vin je la 23 horo. Tedy za pět minut. Spěchala jsem s černouškem a nemohla skoro ani dýchat. Jak mne našel, vždyť neznal mé jméno, ani číslo pokoje? Hlas v telefonu byl příjemný, veselý a srozumitelný! Obě jsme druhý den překvapeně žvatlaly. Naše oboustranná radost byla ohromná. Zjistily jsme, že náš mezinárodní jazyk si zaslouží pěstovat a jeho znalost pilovat především mezinárodně. Zdá se nám stále, že je něčím tak převratným jako je elektřina, stlačená pára nebo sirky. Nezůstalo jen u jedné návštěvy a nezůstalo jen u Francie a Francouzů. Zasedáme teď u jednoho stolu s Němci, Italy, Poláky, Madagaskarci, Nizozemci, Brazilci... a nepotřebujeme ani tlumočníka, ani prostředníka.

Cestujete a chcete se s ostatními čtenáři podělit o zajímavé zážitky? Nebo jim nechat jenom vzkaz, čemu se vyhnout a co naopak navštívit? Pokud ano, zašlete svoje příspěvky (v maximální délce dvaceti řádků), případně i fotografie, na adresu MF DNES, Senovážná 4, P.O.Box 1080, Praha 1, PSČ 111 21 a na obálku napište heslo »Zážitky z cest.«