Kokořínsko

Kokořínsko | foto: www.melnik2000.cz/kokorinsko/

Za zakrnělými borovicemi na Vlhošti

Dominanta severního Kokořínska - vrch Vlhošť, skýtá botanickou zvláštnost - zakrslé borovice. Ke zdáli viditelné kupě Vlhoště se vypravíte ze Zahrádek, kam dojedete vlakem. Od nádraží, které je mimo obec, se dáte po silnici na hlavní rozcestí značených cest nedaleko zámku. Zde si vyberete zelenou směrem na Holany. Půjdete Valdštejnskou alejí, kde na obou stranách cesty roste několik desítek lip starých asi tři sta let. Po kamenném obloukovém mostku se sochami přejdete Bobří potok. I když jsou skulptury na mostku poničené, působí toto místo romanticky.

Zelená pokračuje loukami mezi potůčky a malými rybníky do Holan. Částí obce projdete po břehu třicetihektarového Holanského rybníka, minete barokní kostel sv. Máří Magdaleny a řadu roubenek i hrázděných staveb starých více než sto padesát let. Se zelenou v obci skončíte a svěříte se modré. Nejprve půjdete loukami a lesíkem. To už se budou objevovat první pískovcové skály. U bývalé hájovny Vlhošť přejdete na žlutou značku a s tou začnete stoupat mohutnou, zalesněnou kupu Vlhoště (614 metrů nad mořem).

Žlutá obejde celý vrchol bez výhledů. Pouze si všimněte, kde končí podložní pískovec a nastupuje vrcholový vyvřelý znělec. Napoví vám i změna porostu - na pískovci se daří více borovici, na znělci více listnáčům. Až se dostanete na západní svah, naskytne se vám jediná vyhlídka, z které zaznamenáte Říp, Hazmburk, Bukovou horu, Děčínský Sněžník a Růžák. Pod vámi jsou rozsáhlé terasy pískovcových věží, odkud jsou další dílčí výhledy.

Většina vrcholů skal je ale dostupná jen horolezcům, ale podél hrany terasy vede pěšinka, při troše opatrnosti můžete krátce opustit žlutou značku. Na jižním úbočí značka prudce klesne do sedla mezi Vlhoštěm a Malým Vlhoštěm, kterým prochází modrá značka z Holan. Na Malý Vlhošť značka nevede, ale plochý pískovcový vrchol je snadno dostupný borovým lesem. Jistě vám neuniknou nezvykle pokroucené, místy téměř plazivé borovice připomínající velké bonsaje. Jsou to takzvané Vlhošťské borovice. Protože jde o unikátní stromy, byla k jejich ochraně vyhlášena nová přírodní rezervace.

Po dosažení vrcholu Malého Vlhoště se otevře výhled na Jizerské hory, Ještěd, Ralsko a Bezděz. Vrátíte se zpět do sedla na modrou a po ní se dáte vlevo. Projdete úzkou štěrbinou, prokopanou v pískovcovém bloku, aby po cestě mohly projíždět vozy. Až vyjdete ven z lesa, ukáží se vám třípatrové skalní terasy Vlhoště v celé kráse. U osamělého křížku s letopočtem 1911 změníte značku na zelenou, minete Vlhošťský důl do chalupářské osady Hvězda. Tu projdete lipovou alejí, podél níž můžete sledovat vzorně udržované chalupy, zahrádky i upravenou kapli. Za poslední chalupou se přiblížíte lesu, pak do něj vstoupíte a cesta začne klesat k Litickému potoku.

Ve svahu můžete pozorovat různou květenu. Až budete u potoka a pohlédnete vlevo, ve svahu uvidíte pískovcové skály zvané Bročky. Jejich mohutnost i čle nitost stojí za výstup svahem a bližší prohlídku. Řada z nich slouží jako cvičné horolezecké terény. U malé osady Stranné les končí, projdete kolem bývalého velkého statku, jehož hlavní budova je někdejší tvrz. U dolního rybníku opustíte zelenou vedoucí na kuželovitý Ronov a dáte se po červené na poslední úsek výletu do Blíževedel.

Projdete mezi hrázděnými a roubenými chalupami až do středu obce. Tam stojí vysoký barokní sloup Nejsvětější trojice s bohatou výzdobou soch světců. Vše zhotovil roku 1714 sochař - kameník J. Tollinger. K nádraží zbývá poslední kilometr, pokud máte ještě trochu volného času, doporučujeme krátkou odbočku po červené na malý skalní hrádek Hřídelík. Je z části vytesán do pískovcového bloku a z části vyzděn. Trasa výletu měří asi osmnáct kilometrů a kromě výstupu na Vlhošť vede většinou po rovině. Nejzajímavější jsou výhledy z obou Vlhošťů, vlhošťské borovice a lidová architektura.

K výletu se hodí mapa KČT Máchův kraj v měřítku 1: 50 000