Za výhledy na Labe, skalami a květinami

České středohoří svou pestrostí květeny, výhledy a skalními útvary stále láká k poznávání. Dnešní vycházka lemuje oblast kolem Dolních Zálezel na levém břehu Labe mezi Lovosicemi a Ústím. Říká se jí také Český Merán podle jihotyrolského města, které leží v teplém údolí, kde se daří dobře ovoci. I zde mají pěstitelé výborné podmínky, vás však bude spíše zajímat teplomilná květena, jež tu roste. Východiskem túry je vesnice Radejčín v Českém středohoří, kam dorazíte ranním vlakem po trati 097 od Teplic či Lovosic.

Již samotná jízda po vyhlídkové trati je velkým zážitkem. Od vlaku sedáte se žlutou značkou směrem na Doubici. Lesnatá cesta zatím neskýtá výhledy, ty však přijdou později. Po několika kilometrech vede z rovné stezky odbočka doprava. Značka má tvar žlutého trojúhelníku a přibližně za osm minut po ní dorazíte na Doerellovu vyhlídku. Zde se vám kromě pěkného výhledu na Labe nabídne i možnost spatřit stepní květenu. Jsou tu bělozářka, třemdava, locika a jiné druhy. Občas tu roste i několik trsů kosatců nízkých.

Za Labem se tyčí Kamýk, Radobýl a v dáli Říp. Vyhlídka nese jméno po malíři,
krajináři a romantikovi Ernstu Gustavu Doerellovi, který žil koncem19. století v Ústí. Část z jeho obrazů vlastní ústecké muzeum. Vrátíte se zpět na vlastní cestu a projdete okrajem Doubice. Ke kostelíku svaté Barbory je to asi pět minut. Výhled je neopakovatelný a také zde uvidíte některé z již dříve zmiňovaných rostlin. Po žluté pak budete pokračovat dále, nejdříve polní cestou, pak silnicí do Moravan.

Za obcí se značka odkloní vlevo do stráně až na stebenskou silnici. V tomto místě je opět odbočka vpravo na vyhlídku Skalky (454 metrů nad mořem). Na vyhlídkovou hranu je to asi půl kilometru po polní cestě. Otevře se před vámi opět údolí Labe a pohledna již jmenované kopce. Dole pod vámi jsou Zálezly a mezi kameny na prudké stráni nezvykle krásné květy - opět modré kosatce a růžová třemdava. Vlevo je vidět Varhošť a Deblík, vpravo je pak skalnatá Česká brána.

Kdo by šel asi sto padesát metrů vlevo po hraně, narazí na starou dřevěnou lavičku. Patřila snad k lovecké chatě továrníka Schichta, která se nachází v nedaleké blízkosti. Poté vás čeká delší putování po silnici, kterou lemuje pouze
obyčejné kvítí a Labe se také ukáže až později. Na křižovatce u Chvaliva odbočíte vlevo a táhlým stoupáním dosáhnete nejvyšší bod na silnici pod dráty elektrického vedení. Tam odbočuje modrá značka do Vaňova.

Při sestupu do údolí Labe vás čeká ještě řada zajímavostí. Lesní cesta vás dovede ke skalám zvaným Milenci. Jsou na odbočce vlevo a nedaleko obou vysokých skal
je horní hrana sesuvu Čertovky. Skály jsou nedostupné, jen horolezci se občas pokoušejí vylézt až k vrcholové knížce. Stejnou cestou se vrátíte kolem malé chatky k hlavní cestě. Čeká vás ještě jedno odbočení, je namáhavější a i exponovanější. Nejdříve klesnete a opět vystoupáte do sedélka Panenské skály a po skalnatém hřebeni budete opatrně postupovat nad Labe.

Poslední skalkou je Josefínka. Má podobu sedící ženy s vysokým čepcem na hlavě. Hluboko pod vámi je Labe, železnice a silnice. Protisvah patří k Němčí. Podle pověsti Josefínka truchlí nad ztrátou svého druha, který se před mnoha lety zřítil do Labe. Stejnou cestou po značkách se vrátíte zpět a tam teprve začne klesání dolů mezi první zahrádky a domy Vaňova. I tady budete mít poslední výhled na Labe, nebude sice z velké výšky, ale zato uvidíte hrad Střekov a černou skálu Vrkoč.

Výlet za výhledy, skalami a květenou se chýlí ke konci. Projdete se modrou až k restauraci U Lípy. Strom zde stojí již mnoho let u závor na druhé straně kolejí. Na městský autobus je to dvě minuty. Kosatce, bělozářky a třemdavy kvetou koncem května nebo začátkem června, záleží, jak teplé je jaro. Květy vydrží asi dva týdny, je tedy třeba se rychle rozhodnout. Všechny jmenované rostliny jsou pro svou
ojedinělost chráněné, nesnažte se je dobývat ze země, drží pevně a špatně se
přesazují. Výlet je asi šestnáct kilometrů dlouhý. Vystačíte s mapou KČT České středohoří východ či západ.