Tajemný severozápadní Kavkaz
Až donedávna věděl jen úzký okruh znalců, že jedním z míst s největší koncentrací dolmenů je ruský severozápadní Kavkaz, hlavně svahy u černomořského pobřeží. Pro hrubou orientaci jde o linii Anapa-Soči, ačkoliv místy oblast zasahuje i hlouběji do vnitrozemí.
Ruské dolmeny se vyznačují typickým rysem – jejich přední desky v sobě mají pravidelný kruhový otvor.
I když místní obyvatelé o nich vědí již dlouho, odborně byly popsány teprve nedávno a jen díky rozšiřování internetu se v současnosti stávají více známými. Některé jsou staré až 6.000 let a ačkoliv mnohé již padly za oběť času, vandalům či lidem, kteří jejich materiál využili k jinému účelu, stále se jich tu nachází obrovské množství.
Celkový počet zdejších megalitů se odhaduje kolem třech tisíc, ať už zachovalých nebo v rozvalinách. A v hustých kavkazských lesích, i v dnešní době málo obydlených a navštěvovaných, jsou pravidelně objevovány nové.
Kromě dolmenů se tu vzácněji vyskytují i megality jiného typu, například zbytky kruhových staveb.
V posledních letech také vznikly mezinárodní archeologické a restaurátorské týmy, které mají za cíl tyto památky zmapovat a zdokumentovat. Předním výzkumníkem ruských megalitů je S.V. Valganov, který mimo jiné vydal knihu "Kavkazské dolmeny: Rekonstrukce kultu“, a poskytl mi řadu zajímavých informací. Ovšem není nad osobní zkušenost, takže se pojďme na některé ruské megality podívat.
Tváří v tvář
Ušlapaná stezka se vine hustým, převážně listnatým lesem. Stromy jsou porostlé mechem a popínavými rostlinami, které se plazí z keřovitého podrostu do jejich spletitého větvoví a mizí vysoko v korunách. Všeobklopující bujná vegetace připomíná místy spíše tropickou džungli a neumožňuje daleký výhled. Jen občas se v úzkých průhledech mezi stromy objeví kamsi do dálky se táhnoucí zalesněné kopce.
Jsme v severozápadní části Kavkazu, pohoří, které bylo vždy spojeno s mnoha záhadami a tajemnými jevy, v místech střetávání různých kultur a civilizačních vlivů.
Konečně se před námi objevuje dolmen, mohutný a důstojný. Divoký les na něj doráží ze všech stran, on však stojí nehybně a mlčenlivě, již po tisíce let. Od dob jeho tvůrců se v okolí vystřídaly celé generace lidí. Mnozí z nich nejspíš kráčeli po okolních stezkách a přicházeli se poklonit jeho majestátu, původní účel stavby byl ale postupně s plynoucím časem zapomenut.
O pár desítek metrů dál stojí další, nedaleko ještě jeden a poblíž jsou patrné ležící kamenné desky, kdysi také součást dolmenu. Les je pomalu pohlcuje a pokud nepřijde tým restaurátorů, za pár let zmizí pod vrstvou humusu a kořeny stromů. Kolik jich takto už skončilo?
Stačí se však vrátit na silnici, popojet o kus dál a znovu zamířit do lesa. Co pár kilometrů, to skupinka dolmenů. Některé z nich již prošly pečlivou rekonstrukcí, některé dokonce mají svá jména, často velmi poetická.
|
V ráji dolmenů
V areálu u obce Vozrožděnije byly obnoveny tři dolmeny stojící nedaleko od sebe na lesní mýtině. Za přístup k nim je třeba zaplatit vstupné, ale pokud peníze poslouží k jejich konzervaci, proč ne? Je ovšem zajímavé, že mnozí obyvatelé vesnice nemají o existenci dolmenů ani tušení. Když se ptáme na cestu, jen nechápavě krčí rameny a kroutí hlavou. Nakonec však přece jen správné místo nacházíme.
Z parkoviště pokračujeme dál pěšky. Po zaplacení 50 rublů je ještě nutno projít špalírem stánků. Místní podnikavci totiž již stačili zachytit probouzející se vlnu zájmu o tyto památky, která se v Rusku nedávno začala zvedat, a tak hned za pokladnou stojí krámky s více nebo méně kýčovitými suvenýry, pohledy, vonnými oleji a vůbec vším možným.
Vstupujeme do lesa, pak jen přejdeme přes lávku nad krásnou horskou bystřinou, jež si svou cestu dravě vyrazila ve skalnatém korytě, a už se před námi vynořují dolmeny v celé své tajemné kráse.
Prostřední z nich, s obdélníkovým půdorysem, je nejzachovalejší a má na sobě i uvnitř vyryté abstraktní obrazce, což je velmi vzácné. Naprostá většina dolmenů je zcela bez obrazců nebo nápisů (samozřejmě nepočítáme-li novodobou činnost vandalů). Oba krajní dolmeny mají půdorys kruhový a jsou sestaveny z kamenů zručně otesaných do obloukových segmentů.
Jak na nás prostředí působí, mimoděk mluvíme tišeji. S jakýmsi posvátným respektem prohlížíme a fotíme prastaré stavby, pro něž délka jednoho lidského života neznamená vůbec nic.
Vyryté obrazce na jednom ze tří dolmenů poblíž vesničky Vozrožděnije
Egyptská pyramida a sfinga v kavkazských lesích
Jedna z následujících zastávek nás přivádí k jinému dolmenu, tentokrát ovšem dosti netradičnímu. Leží v kaňonu Mamed, nedaleko vesnice Nižnaja Mamedka. Po jistých peripetiích s hledáním překračujeme řeku Kuapse a šplháme lesem do prudkého svahu, až se dostáváme k pozoruhodnému útvaru.
Není složen z jednotlivých kamenů, ale je to monolit vytesaný přímo do skály (kromě horní krycí desky, která dnes již chybí). Jedna jeho část má tvar pyramidy. Sklony stěn přitom údajně přesně odpovídají úhlu pyramid v egyptské Gíze. Aby toho nebylo málo, druhá polovina útvaru z určitého pohledu trochu připomíná Sfingu. Jak je to možné?
Vědci jen krčí rameny, u tohoto objektu zatím nebyly provedeny žádné pořádné výzkumy. Bylo však již zjištěno, že stavba má astronomickou orientaci se vztahem ke slunovratům a rovnodennostem, a snad i určitým vesmírným objektům.
Dolmen ve tvyru pyramidyu vesnice Nižnaja Mamedka
Psinako-1
Dalším pozoruhodným objektem, který vybočuje z řady "běžných“ megalitů, je komplex Psinako-1, nazvaný podle stejnojmenného údolí nedaleko města Tuapse. Mnoho z něj už nezbylo, zničili jej vykradači a zemědělci. Vykopávky a rekonstrukce ale ukázaly, že Psinako-1 byla vskutku podivuhodná kruhová stavba.
V jejím středu se nacházela podzemní komora, v podstatě zasypaný dolmen, kolem kterého byla navršena jakási nízká kruhová mohyla. Ke komoře vedla 11 metrů dlouhá kamenná galerie, vyúsťující ve stropě kruhového objektu. Na povrchu pak byly z kamenů vyskládány paprskovité linie, jichž bylo pravděpodobně 12, a minimálně 2 kamenné kruhy.
Průměr stavby byl 57 metrů, výška kolem 5 metrů. Další konstrukční detaily nebyly vzhledem ke špatnému stavu objektu zatím zjištěny, jeho vznik vědci prozatím datují do let 2900 až 2300 před n.l. Když byla stavba ještě celá, připomínalo Psinako-1 svým charakterem tak trochu irský Newgrange.
Rekonstrukce objektu Psinako-1 podle S.V.Valganova
Strach ze smrti
Zbytky stavby byly objeveny v roce 1972, avšak podrobněji popsány až roku 1997. Proč ta prodleva? K tomu se váže jedna nepříjemná a poněkud záhadná událost: Objevitel komplexu se sem po pár letech vrátil a přímo na místě zemřel.
Místní mluví o prokletí, podobnému třeba Tutanchamónově hrobce. Snad proto tu bohužel mezitím řádil někdo s buldozerem, takže dnes není na místě téměř nic vidět..
Přesto se možná ještě dočkáme zajímavých překvapení, protože pod zemí stále "něco“ je. V tomtéž údolí se ještě nacházejí dvě skupiny "obyčejných“ dolmenů, označované jako Psinako-2 a 3.
Kdyby chtěl člověk všechno projít a prozkoumat, musel by tu strávit mnoho dnů či spíše týdnů. Podrobný vědecký výzkum pak určitě zabere dlouhé roky. Ale i prohlídka některých vybraných objektů stála za to.
Divoká krajina Kavkazu
Mystická krajina Kavkazu zkrátka nepochybně skrývá ještě mnoho zajímavých objevů. Třeba se dozvíme něco i o civilizaci, která zdejší megality postavila. Ale nejde jen o stavby a různé historické artefakty, velmi bohatá je i zdejší příroda. Horský masiv je domovem vlků a medvědů, žije tu dokonce i levhart.
Kavkaz má údajně také svého sněžného či spíše lesního muže, ale to je samostatná kapitola... V každém případě patří mezi oblasti, na jejichž návštěvu se nezapomíná.
Text a foto: MICHAL HAMŠÍK
