K Jizerským horám vždy patřily sklárny na hřebenech i v podhůří, textilní manufaktury (později továničky) a lidé, kteří v nich pracovali. Všichni potřebovali vodu, které zde za rok naprší nejvíce v celých Čechách. Jak výroba vzrůstala, poptávka po vodě byla vyšší, zároveň lidé také přemýšleli, jak zkrotit divoké říčky Černou a Bílou Desnou. Všechny tyto požadavky měly zajistit přehrady. Na dvě takové narazíte při celodenním výletu v okolí Jizerky, která je jeho východiskem.
Od Nové huti opustíte Jizerku po žlutě značené cestě. V huti se sklo netaví již od roku 1911, nyní je z ní penzion Sklárna. Přejdete plochý Vlašský hřeben, kde mladé stromky nebrání výhledu a je možné sledovat různá seskupení žulových balvanů a také vzdálený Ještěd a Smrk. V mysli se můžete vrátit do doby, kdy tu Vlaši, tedy Italové, hledali drahé kamení. Jdete severozápadním směrem a po pozvolném klesání se dostanete na soušskou silnici. Tu přejdete a přes malý hřbítek dorazíte až k Bílé Desné.
Horská říčka vypadá vcelku nevinně, přesto se zde na začátku století odehrála jedna z největších tragédií v dějinách Jizerských hor. Nacházíte se totiž u takzvané Protržené přehrady. S její stavbou se začalo před první světovou válkou a stavitelé rozhodli, že mělké údolí přepaží sypanou hrází, jejíž šířka u paty dosahovala čtyřiapadesáti metrů. Celá přehrada byla dokončena roku 1915 a hned se začalo s jejím napouštěním. Ale již příští rok 18. září 1916 se sypaný val protrhl. Povodňová vlna, jejíž čelo měřilo asi dvacet metrů, se dovalila do obce Desná, kde napáchala mnoho škod. Při katastrofě přišlo o život šedesát dva lidí, třicet tři domů bylo zničeno úplně a dvojnásobek těžce poškozen. Rozplavené dřevo z místní pily na pokraji obce tragédii ještě dokonalo.
V Desné stojí památník v podobě balvanu, který divoký proud dovalil až do obce. Z přehrady zbyla betonová výpustní věž a zbytek hráze, někdejší vodní plocha zarostla postupně lesem. Druhá přehrada, Souš, je na Černé Desné. Dostanete se k ní, když se od Protržené krátce vrátíte po žluté turistické značce na plochý hřeben a po široké neznačené malé silnici se dáte doprava. Stále půjdete lesem bez výhledů a budete mírně klesat. Asi po dvou kilometrech po prudkém klesání se silnice stáčí ostře vpravo. Zde odbočíte na lesní cestu vlevo. Po půl kilometru narazíte na další silničku a modrou značku. Pokračujte stejným směrem, odkud jste přišli, a zanedlouho dorazíte pod hráz k úpravně vody.
Přehrada se stavěla ve stejné době jako Protržená, měla patnáctkrát větší objem zadržované vody a mohutnější hráz. Protože i tato byla sypaná, vodu z ní ihned po nehodě z roku 1916 vypustili a celá stavba byla důkladně prohlédnuta. Voda se v ní znovu objevila až za první republiky. Dnes slouží jako zdroj pitné vody, proto není na hráz přístup a nelze ji využívat k rekreaci. Poblíž přehrady si můžete odpočinout a v místním penzionu se i občerstvit. Čeká vás totiž delší přechod náhorní pláně Zámky. Povede vás modrá, asi v polovině stoupání je žlutě značená odbočka na skály Zámky, tu však nedoporučujeme.
Mapa sice uvádí daleký výhled, ale ten, kdo tuto poznámku do mapy napsal, tu byl v době, kdy zdejší stromy nebyly ještě tak vysoké. Nyní rozhledu brání. Cesta je navíc poměrně zarostlá a místy i hůře průchodná. Zůstáváte tedy na modré, jež vás spolehlivě dovede pod vrch Bukovec, který stojí nad Jizerkou. Na vrchol lze vystoupat po zeleně značené naučné stezce, která vede kolem čedičového lomu. Výskyt čediče je v tomto kraji plném žuly poměrně neobvyklým jevem.
Odměnou za námahu při výstupu vám bude daleký výhled, a pokud výlet odložíte na pozdní jaro, najdete na stráních kvetoucí vstavače či lýkovec a na západním úbočí větší množství upolínů. Pozvolným sestupem se vrátíte k bývalému hostinci Pyramida, což je pomyslný střed Jizerky. Máte-li smysl pro recesi či chcete-li se dozvědět něco zajímavého, můžete navštívit také nedaleký Hnojový dům, jehož majitel Gustav Ginzel je studnicí veselých historek i poučných vyprávění. Cestu vám poradí každý domorodec. Okruh měří asi dvacet kilometrů a v dobré orientaci vám pomůže mapa Klubu českých turistů Jizerské hory v měřítku 1: 50 000.
 Osada Jizerka |
