Za největšími sekvojemi v Česku

  • 9
Necelých 60 km na jihovýchod od Prahy se rozkládá nejmenší chráněná krajinná oblast u nás – Blaník. Zde se z táhlých kopců Vlašimské pahorkatiny zvedá na místní poměry impozantní žulový masiv Velkého Blaníku. Ačkoliv tato bájná hora dosahuje do nadmořské výšky "jen" 638 metrů, díky výraznému výškovému rozdílu nad okolím dala jméno oblasti, která ji obklopuje.

Podblanicko – tento kraj zaoblených kopečků, malebných vesniček a mnoha utajených krás leží stranou turistického ruchu možná trochu neprávem.

Víte například, že tu rostou největší sekvoje u nás? Že tu bývaly svého času nejvydatnější zlatodoly v Čechách? Nebo že park ve Vlašimi patří k největším parkům anglického stylu ve střední Evropě? Pojďme tedy Podblanicko navštívit a vezměme s sebou kolo, pohorky nebo třeba i loď!

Z Louňovic na Velký Blaník

Ideální výchozím bodem pro pěší výstup na Blaník je vesnice Louňovice pod Blaníkem. Z náměstí v Louňovicích (kde v raně barokním zámku najdeme muzeu Podblanicka) vycházíme po červené turistické značce.

Pokud jsme pod Blaník přijeli autem, můžeme zaparkovat o kilometr blíže Blaníku, na malém lesním parkovišti, odkud je to na vrchol po červené značce už jen pouhých 1,5 km. Čeká nás však převýšení 200 metrů!

Zprvu široká lesní cesta vede šikmo svahem porostem vzrostlých buků, jen s občasnými výhledy severním směrem. Cesta prochází kolem Veřejové skály, kde se pověsti nachází vchod do nitra hory Blaník, jenž se otevírá jednou do roka – na Velký pátek.

Na vrcholu Blaníka se zvedá šindelem krytá dřevěná rozhledna, postavená za druhé světové války Klubem českých turistů. Autor projektu, který se zřejmě nechal inspirovat tvarem husitských hlásek, odvedl dobrou práci – po více než šedesáti letech od postavení můžeme vystoupat po 112 schodech na prosklený ochoz ve výšce 24 metrů nad zemí.

Z rozhledny můžeme přehlédnout celé Podblanicko: severním směrem leží nejbližší město Vlašim, na jihovýchod se rýsují kopce Českomoravské vysočiny, na jihozápadě se zvedá vrchol Malého Blaníku a Louňovice leží přímo pod námi jako na dlani. Za dobrých pozorovacích podmínek, což bývá hlavně na podzim a brzy na jaře, je odtud možné spatřit Písecké vrchy a někdy dokonce i vrchol Boubína.

Rozhledna na Blaníku
VÍCE FOTEK Z BLANÍKU A PODBLANICKA -
ZDE

Na kanoi po proudu do Vlašimi

Jestliže Blaník bychom mohli nazvat srdcem Podblanicka, řeka Blanice tvoří jeho přirozenou páteř. Vlašimská Blanice vyřezává hlubokou brázdu pod východními svahy Blaníka a živě uhání směrem k Sázavě. V jejích vodách dosud žijí raci nebo pstruzi a můžeme tady zahlédnout i vzácného ledňáčka.

Dříme-li v nás duše dobrodruha, můžeme se z Louňovic vydat na její splutí. Podmínkou je dostatek vody, což bývá hlavně na jaře nebo po větších deštích, v parném létě počítejme s tím, že některá místa budeme muset přetahovat.

Vodáci na řece Blanici

Zpočátku se koryto klikatí lukami, za vesnicí Ostrov se ale noří do hlubokých lesů. Když šumící tok zpomalí a voda se téměř zastaví, blížíme se k Bořkovcovu mlýnu – malebné stavbě s dosud plně funkční mlýnicí. Tady začíná asi nejromantičtější místo celého toku, divoké údolí mezi Hradištěm a vesnicí Polánka. Však si jej také oblíbili trampové již před více, než půlstoletím a založili zde chatovou osadu s poetickým názvem "Údolí Návratu."

Cíl naší plavby se blíží a zakrátko nás vítá první jez před Vlašimí, za nímž již vplouváme do Vlašimského zámeckého parku.

Vlašim

Čínský pavilon a Starý hrad

Jeden z nejstarších anglických parků nejenom u nás, ale v celé střední Evropě, prodělal v loňském roce zásadní renovaci a rozhodně tedy stojí za naši pozornost. Proslul zejména romantickými stavbami, budovanými hrabětem Auspergem v letech 1775 – 1785. Tehdy bychom tu například našli Maurskou fontánu, tureckou mešitu, benátskou studánku nebo chrám lásky na ostrůvku uprostřed jezírka. Dodnes se z té doby dochovaly tři pseudogotické brány, replika starého hradu tyčící se nad řekou Blanicí a unikátní čínský pavilón s vyhlídkovým ochozem.

Park je volně přístupný a návštěvníci mohou využít nejenom dobře udržovaných cest, ale také naučné stezky, jež prochází nejzajímavějšími částmi parku. Množství různých druhů stromů vynikne zejména na podzim, kdy jejich se koruny zbarví pestrobarevnou paletou žluto-červených tónů. Pokud bychom ale chtěli spatřit opravdový unikát-strom Podblanicka, musíme zamířit na jihozápad od Vlašimi, do Ratměřic.

Čínský pavilon ve Vlašimském zámeckém parku

Na kole za nejvyššími sekvojemi

Pěkný cyklovýlet po vedlejších silničkách a cestách vede do Ratměřic z Vlašimi přes vesnice Znosim, Nesperská Lhota, Čelivo a Bedřichovice. Zvlněný profil trasy stále nenápadně stoupá, což plně oceníme za Bedřichovicemi, odkud se odkrývá nádherný panoramatický pohled na zalesněný masiv Velkého a malého Blaníka a za nimi stojící Křížovské Hůry.

To už se blížíme k parku v Ratměřicích, nad jehož korunami stromů už zdálky vidíme "vyčuhovat" dvě pravidelné špičky. Dva sekvojovce obří (Sequoiadendron giganteum), které zde rostou, jsou největší v Čechách. Přes 150 let staří a více než 40 metrů vysocí velikáni pocházejí původně z kalifornských hor Sierra Nevada. Kromě nich v parku najdeme liliovníky, tisy, jedlé kaštany a jiné vzácné stromy.

Sekvoje v parku v Ratměřicích

Z Ratměřic se můžeme vrátit zpátky do Louňovic pod Blaníkem a Vlašimi, nebo pokračovat přes lesnatou "hrbatinu" Džbány směrem k Benešovu. Pokud se rozhodnete pro tuto poslední možnost, doporučuji zvolit trasu přes Jankov a Strženec, v Dubovce odbočit na pěknou lesní cestu vedoucí k hájovně Kopaniny a přes Pecínov doklouzat do Benešova.

Před sjezdem do Posázaví se ale nezapomeňte ještě jednou zastavit a rozloučit se s tímto krajem posledním pohledem na bájný Blaník...

Může se hodit

Doprava: Z Prahy jezdí o víkendu autobusy přímo do Louňovic pod Blaníkem. V sobotu odjíždějí z autobusového nádraží na stanici metra Roztyly v 9:35 a v neděli v 9:25 ráno. Na místě jste 10:54, respektive v 11:06. Nazpět z Vlašimi jezdí do Prahy vlaky v 17:21, 18:26 a v 20:21 (přestupuje se v Benešově u Prahy), autobus jede v sobotu v 17:20, v neděli bývají autobusy na Prahu velmi plné. Autem je od Prahy nejlepší příjezd po dálnici D1 do Mirošovic, dále po silnici E55 do Benešova a Votic, kde odbočíme směrem na Louňovice p. Blaníkem.

Otevírací doby rozhledny na Blaníku: Od dubna do září denně od 10:00 do 17:00, jindy jen o víkendech a svátcích od 10:00 do 16:00.

Turistická mapa: Shocart 1:50 000, mapa č. 43 "Posázaví, Vlašimsko".

Tip autora: Navštivte Blaník v době Svatováclavských slavností, které se konají každoročně v sobotu před svátkem sv. Václava (28.9.). V tento den ožívá legenda o svatém Václavu a jeho vojsku. Traduje se, až bude českému národu nejhůře, probudí se Václavovo vojsko spící v hoře Blaník, hora se otevře a vojsko přijde na pomoc českému národu.

Již brzy ráno se na Velkém Blaníku koná bohoslužba a poté vojsko společně s několika tisícovým davem návštěvníků sejde z hory Blaník do Louňovic. Zde Václav přednese projev k národu českému a ohlásí slavnosti za otevřené. Od té doby své dovednosti předvádí různí kejklíři, mistři ve výrobě zbraní a po celý den je možno vidět dobové zápasy rytířů nebo ukázky práce mistrů středověkých řemesel.

Kam na oběd: rodinná restaurace "U Matoušků" v Kondraci je v širokém okolí proslulá svou tradiční kuchyní, nízkými cenami a velkorysými porcemi.

Další informace:
www.podblanickem.net - koordinátor realizace projektů obnovy a rozvoje vlašimského parku
www.podblanicko.cz – informační rozcestník Podblanicka
www.vlasimskypark.cz – informační stránky o vlašimském parku.

 

Autor článku Jan Hocek je fotograf a nezávislý publicista. Je autorem knihy Nejhezčí túry světa. Najdete v ní reportáže a fotografie z osmnácti nejhezčích světových túr pěti kontinentů  – od Aljašky po Nový Zéland včetně map a praktických rad.

Podblanicko, cyklista

Sekvoje v parku v Ratměřicích

Vlašim

Vodáci na řece Blanici

Blaník

Čínský pavilon ve Vlašimském zámeckém parku

Zámek Jemniště

Rozhledna na Blaníku

Blaník