Obuvnické muzeum ve Zlíně
Návštěvníci muzea se seznámí s historií i současností obouvání a s dějinami ševcovského řemesla. Základy sbírky vytvořili ve 30. letech minulého století nákupčí a prodejci firmy Baťa, kteří z cest po celém světě vozili exotické ukázky obuvnické výroby. Sbírkový fond sleduje vývoj obouvání od nejstaršího období českých dějin až po současnost.
Boty z pštrosa
Nejranější období je zachyceno prostřednictvím kopií podle dobových předloh. Pokud jde o nejstarší originály, ty pocházejí z konce 16. století. Je zde i kolekce obouvání cizích národů. Zajímavý je například soubor textilních střevíčků z období čínského císařství nebo kolekce atamanských bot zakoupená v roce 1911 posledním majitelem buchlovského panství, dále soubor afrických sandálů a velká sbírka obuvi z Indie.
Součástí expozice jsou rovněž původní stroje a nástroje ševců. Sbírku doplňují například cechovní prapory, cechovní pokladna, verpánek, ale také fidlovačka, cvoky a další pomůcky starých ševců. Součástí je řada dokumentů o rozvoji obuvnického řemesla v celé zlínské oblasti včetně souboru modelů vyrobených ve firmě Baťa.
Mezi nejatraktivnější exponáty muzea, které je jedním z největších turistických taháků regionu, patří opánky z peří pštrosa emu a lidských vlasů, které mají stejnou patu a špičku. Zřejmě se používaly v centrální Austrálii k rituálním obřadům. Vtip spočíval nejspíš v tom, že jejich majitel se dal jen obtížně vystopovat – z otisků bot totiž nebylo zřejmé, kterým směrem vlastně šel.
Nejrozsáhlejší a patrně nejucelenější kolekcí sbírkového fondu Obuvnického muzea je soubor obuvi z produkce firmy Baťa. Sleduje vývoj výroby od vzniku továrny v roce 1894 až po rok 1945, kdy byl obuvnický komplex znárodněn.
Součástí expozice Obuvnického muzea je i stará ševcovská dílna, která přitahuje hlavně děti.
Zájemci, kteří se do muzea vydají, by měli vědět, že expozice přesídlila z přízemí zlínského Baťova mrakodrapu do vstupní budovy baťovského areálu. Nové prostory ve vstupní budově jsou majetkem kraje a jejich oprava a úprava si vyžádala asi třímilionovou investici. V továrním areálu, v budově číslo 14 nebo 15, by časem měla vzniknout replika starého baťovského provozu na výrobu obuvi.
Další tip na výlet na Valašsku: Papučářská roubenka
Před rokem otevřeli ve Valašských Kloboukách zrekonstruovanou dřevěnici, která dříve patřila rodině místních ševců – papučářů. Dřevěnice stojí na místě, kde od konce 16. století sídlil rod Pivečků. Část rodiny se v roce 1860 přestěhovala do Slavičína na Zlínsku, kde založila koželužnu a později obuvnickou továrnu.
Obytný dům, přibližně 150 let starý, je situován ve svahu u cesty z Valašských Klobouk do Brumova a je součástí valašskokloboucké městské památkové zóny. Jeho vnitřní členění odpovídá typu karpatského domu se síní, jizbou, komorou a dřevníkem, původně chlévem. Srub, štítově orientovaný, hledí malými okny k cestě.
Myšlenka na záchranu dřevěnky, kterou hodlal tehdejší majitel zbourat, vznikla v muzeu Valašské Klobouky. O její zachování se postarala nadace, kterou založil pokračovatel zdejšího rodu a legendární postava historie zdejšího kraje Jan Pivečka. V opravené roubence je dobový nábytek, který z větší části vyrobili studenti Střední odborné školy v Luhačovicích.
Ševcovská dílna je vybavena starými ševcovskými nástroji a zařízením, které bylo ve spolupráci s Městským muzeem ve Valašských Kloboukách sbíráno a vykupováno s pomocí grantu od nadace Partnerství od lidí z širokého okolí.
Může se hodit OBUVNICKÉ MUZEUM PAPUČÁŘSKÁ ROUBENKA |
Pan Pivečka v Papučářské roubence ve Valašských Kloboukách |
Boty napříč staletími. Návštěvníci Obuvnického muzea seznámí s historií i současností obouvání a s dějinami ševcovského řemesla. |
Pan Gřešák plní repliky pravěkých bot senem. K pozoruhodným exponátům Obuvnického muzea patří replika obutí Ötziho, muže z mladší doby kamenné. |
K vidění jsou v Obuvnickém muzeu ve Zlíně i unikátní exponáty, například replika boty pilota F1. |