Cestování na vlastní pěst je nejen výrazně levnější než putování s cestovní kanceláří, ale člověk tak má také šanci poznat zemi a její obyvatele z větší blízkosti. Pětihvězdičkové hotely koneckonců vypadají všude na světě stejně, zatímco ty levné a nejlevnější jsou pokaždé jiné.
Na celé cestě bývá nejdražší letenka. Její cena závisí na spoustě věcí. Jak daleko člověk cestuje je přitom skoro to nejméně důležité. Například letenka do Dubaje může být mnohem dražší než letenka do téměř dvakrát tak vzdáleného Bangkoku. Důležitou roli hraje popularita místa i to, jak velká konkurence mezi leteckými společnostmi existuje, zde je či není turistická sezona. Levnější je ta s pevným datem návratu. S "otevřenou" sice může cestovatel zůstat v cizině, jak dlouho chce, ale za tuto svobodu se dost připlácí. Nejlevnější letenky jsou na jaře nebo na podzim.
Řada cestovních kanceláří také poskytuje různé slevy pro držitelé mezinárodní studentské karty ISIC, karty IYTC pro lidi do 26 let, nebo učitelského průkazu ITIC. Zběhlí studenti-cestovatelé se těší na výročí sametové revoluce a svátek zamilovaných, kdy nabízí například cestovní kancelář GTS letenky velmi levně. Do řady exotických míst stojí zhruba o polovinu či dokonce o dvě třetiny méně v porovnání s běžnou cenou.
Konkrétně - letos se dala zpáteční letenka do Bangkoku, Pekingu, Caracasu nebo Johanesburgu koupit za 10 až 12 tisíc korun. Nevýhodou těchto letenek je jejich omezená platnost. Člověk musí odletět během několika dnů či maximálně týdnů a vrátit se nejpozději za měsíc. V letošním roce této možnosti využilo na svátek svatého Valentýna kolem 1700 studentů.
Studentské slevy
Karta ISIC je jediným světově uznávaným studentským průkazem a v prodejnách CKM nebo GTS si ji za dvě stě korun mohou nechat vystavit všichni studenti řádného denního studia střední nebo vysoké školy. Karta má platnost od září do prosince následujícího roku a její držitelé na ni mohou získat více než 17 tisíc slev v devadesáti zemích světa.
Praktický význam má karta ISIC v podstatě pouze v Evropě. V Asii, Africe ani v Jižní Americe si na studentské slevy příliš nepotrpí a ceny a vstupné se spíše dělí na ceny pro místní a ceny pro cizince. Například v Indonésii je tento systém doveden k naprosté "dokonalosti": zahraniční turisté zde zaplatí víc než místní téměř za všechno, počínaje nákupem ovoce na trhu, přes jízdu v autobuse, až po vstupné do památek. Skoro vždy se sice dá a musí smlouvat, ale srazit cenu až na místní úroveň je často nemožné.
