Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Za exotikou a keporkaky do Dominikánské republiky

  8:06aktualizováno  8:06
Dominikánská republika, to nejsou jen bílé pláže u luxusních hotelů a tyrkysové moře. Stále více lidí se sem vydává, aby pozorovali keporkaka, velrybu hrbatou.

Dominikánská republika - Dominikánská republika, Punta Cana, pláž Bavaro | foto: Profimedia.cz

Málokterý tvor na světě se dokáže ze života radovat tak jako keporkak, velryba hrbatá. Jsou nevzhledné a tlusté, což by u lidí stačilo, aby je nikdo neměl rád.

Kůži má posetou cizopasníky, kteří působí dojmem nakažlivé vyrážky, je neforemný a s podivuhodnými velkými předními ploutvemi, má křivou tlamu a vrásčité břicho. Vědci se však shodují na tom, že je nejinteligentnější a při pohybu ve vodě nejelegantnější, má největší smysl pro humor, je nejzvědavější, nejupovídanější a ze všech velryb nejvíce zpívá.

Keporkaci připlouvají každý rok od konce ledna do začátku března z ledových vod severního Atlantiku k břehům Dominikánské republiky, aby se tu pářili a rodili mláďata. Na širé moře je jezdí obdivovat stále více turistů.

Zpěv z hlubin

Koupíte-li si kazetu s velrybím zpěvem, zpívá určitě keporkak. Zpěv je pod vodou slyšet na vzdálenost větší než 40 kilometrů a stáda pocházející z jednotlivých oblastí mají několik různých nápěvů, podle nichž se rozeznávají. Melodie jsou jiné před pářením, při cestě za potravou, na “nový rok” – čili začátkem nové cesty na jih.

Proč vlastně velryby zpívají, vědci zatím nevědí. První nahrávka zpěvu byla pořízena v roce 1952 – do té doby se odborníci domnívali, že zpěv těchto savců, který rybáři “slyšeli” přes dřevěné borty svých loděk jako chvění, patří do oblasti mořských bájí.

Dominikánská republika

Keporkak

Z ghetta za velrybami

Dominikánská republika je pro Evropana rájem na zemi. Když je v Evropě zima, míří každý den do karibské oblasti obří jumba, aby turisty přepravila do barevné, rytmické a slunné země. Čím více je turistických letů, tím levnější je letenka i pobyt. A tak dovolená v Dominikánské republice není už nepřekonatelným problémem ani pro našince.

Na karibském ostrově si každý vybere podle svého vkusu. Někdo dá přednost luxusnímu hotelovému komplexu u průzračného moře s nekonečným množstvím exotických koktejlů, jiný si raději na pár dní vyjede “z turistického ghetta” do dominikánských všedních dnů. To udělá jen zlomek všech turistů.

Kontrast hotelového luxusu a obyčejného života Dominikánců je dost šokující.

Pokud se někdo rozhodne vydat se za velrybami, má šanci projet velký kus ostrova. Poloostrov Samaná na severovýchodě ostrova, u kterého se pravidelný velrybí potlach koná, je od turistických středisek vzdálený přes sto kilometrů.

Dominikánská republika

Chatrče ve vnitrozemí polostrova Samaná

Pudinkář Pepé

Přístav Santa Barbara de Samaná je trochu špinavé, ale veselé městečko s přístavní krčmou. Mnoho cizinců sem nezabloudí, a tak jsme hned při příchodu do hospody vzbudili pozornost.

Po nezbytné konverzaci s barmanem o tom, jak se má a jak jde kšeft, jsme přistoupili k věci: “Kdo tady ví nejvíce o velrybách?” “Pudinkář Pepé,” zněla odpověď doprovázená gestem ukazujícím do rohu putyky, kde seděl vyschlý človíček. Bylo mi trošku divné, že cukrář toho ví tolik o keporkacích, chlapíkovi jsme nicméně poručili pivo a přisedli si.

Hned po prvních větách nám spadla čelist zklamáním. Pepé nám totiž vysvětlil, že kvůli “velkému větru” (= hurikánu) mají velryby zpoždění a připlavou až za týden či dva.

Dominikánská republika

Hráči domina na terase hospody

Zoufalství v našich tvářích přitáhlo během chvilky ke stolu desítku radilů. Malý usmrkaný Manolo dokonce skočil pro učitele, ten by prý mohl poradit. Pudinkář mezitím povídal o lovu velryb řadu historek, z nichž vysvitlo, že není cukrářem.

“Pudinkáři” se tady říká lovcům velryb, kteří vyjížděli jen na pár měsíců a lovili jen v severním Atlantiku. Ostatní velrybáři je považovali za změkčilce, prostě “pudinkáře”.

Může se hodit

Kolik stojí zájezd

Zájezdy do Dominikánské republiky jsou prodávány se stravováním all inclusive, takže při pobytu nemusíte utratit ani korunu. Třináctidenní pobyt v tříhvězdičkovém hotelu se dá pořídit od 28 990 korun. Jednodenní výlet za velrybami na poloostrov Samaná stojí od 50 dolarů.

Co si odtud přivézt
Nejoblíbenějšími suvenýry jsou umělecké výrobky (vyřezávané sochy, naivistické obrázky) a obří mušle. Výborné pivo Presidente (lahve o obsahu 0,7 litru, v každé vísce skvěle vychlazené) stojí od jednoho dolaru, oběd v místní hospůdce od tří dolarů.

Dominikánská republika


U telefonu Moby Dick

Manolo se vrátil od učitele s papírem, na kterém stálo: Moby Dick a číslo telefonu. “Učitel má smysl pro humor,” napadlo mě, když jsem zírala na mobilní číslo Melvillovy Bílé velryby. Kantorovi jsem vzkázala, že vorvaňům nevolám, a do hotelu jsme se vrátili v depresi. Velryby nebudou.

V podvečer, kdy nálada v naší keporkačí výpravě byla pod bodem mrazu, jsem číslo přece jen vytočila: “Dobrý den, mohla bych mluvit s Moby Dickem?” ptala jsem. “U telefonu,” ozvalo se.

Moby Dick je mezinárodní satelitní středisko zabývající se sledováním tahů velryb. Dostala jsem souřadnice, kde by zítra mohly být první dva tři kusy keporkaků. V krčmě, kde nám už dali přezdívku “gringos ballenes” – velrybí cizinci, jsme umluvili tři černé chlapíky, aby nastartovali člun, a vyjeli jsme.

Tři domovy keporkaků

Keporkaci mají u břehů Dominikánské republiky tři místa, kde se páří a rodí mláďata. Ještě před pár lety jim hrozilo vyhubení. Pak se zrodil projekt Jonáš vedený odborníky z Atlantské a Bostonské univerzity. Keporkaci jsou chráněným druhem, z pouhých tří tisíc kusů na světě to dotáhli už na více než 10 000.

Tyhle velryby jsou stejné jen na první pohled. Při bližším zkoumání tvarů ocasních ploutví, rozložení bílé a černé barvy, při pohledu na různé tvary prsních ploutví bylo vědcům jasné, že každý z nich má svoji neopakovatelnou podobu – stejně jako lidé. Každý keporkak má v projektu své jméno. Je tu například Churchill (v ocasní ploutvi má “výkus” ve tvaru V – jako Churchillova “victoria”), Olympia (černobílé zbarvení její ocasní ploutve připomíná olympijské kruhy) atd.

Po hodinách na malém člunu kolébajícím se na třímetrových vlnách jsme měli oči vykoukané. V oceánu se velryba hledá hůř než jehla v kupce sena. Opět nás ochromila beznaděj – nastartovali jsme snad potisící motor, že zase popojedeme dál, když vedle člunu prasklo parní potrubí a otevřela se vrata do garáže.

Pak nám nad hlavou máchla pětimetrová prsní ploutev, obr se převalil a z našeho člunu si udělal kachničku do vany. Než jsme se vzpamatovali, viděli jsme jen majestátní ocas, s nímž keporkak ladně zamával a zmizel. Výsledek? Naražená žebra, pohmožděné rameno, zablokovaná páteř, nepočítaně modřin, tržných rad a žádná fotka.

Dominikánská republika

Dominikánská republika, Boca ChicaDominikánská republikaDominikánská republika






Dominikánská republikaDominikánská republikaDominikánská republika




Dominikánská republikaDominikánská republikaDominikánská republika



Dominikánská republika

Tunová mimina

Zvonil telefon. Šest ráno, všude tma. Ve sluchátku se ozval upjatý hlas recepčního: “Obávám se, že máte v recepci návštěvu.” V recepci stál malý Manolo a gestikuloval: “Lorenzo Martínez přijel do města a za půl hodiny vyjíždí na moře. Vezme vás s sebou!”

Lorenzo, který se zabývá výzkumem keporkaků už pět let, nás naložil na pořádnou loď. Když jsme mu vylíčili naše dobrodružství, jen se pokřižoval a řekl, že máme víc štěstí než rozumu. “Keporkak nemá rád, když mu někdo přejíždí před čumákem lodí s motorem. To se pak naštve.”

Velryby jsou teplokrevní tvorové, dýchají plícemi a mají toho s lidmi mnoho společného. Třeba prsty na rukou (schované v ploutvích jako v rukavicích), rodí živá mláďata a kojí je. Keporkačí mládě má při narození jednu tunu a je dlouhé 3–4 metry.

A neumí plavat. Proto se rodí ocasem napřed, aby se neutopilo. Maminka ho vyzvedne nad hladinu a s další velrybou, takzvanou tetičkou, ho učí plavat.

Ani kojení není legrace. Velrybátko vypije za den až 200 litrů mléka a přibere 50 kilogramů. Mléko má totiž obsah tuku až 50 procent (lidské jen 2 procenta). O páření se toho ještě příliš neví. Je to prý namáhavé, není divu, že samci pak radostí vyskakují nad hladinu a dělají ve vzduchu piruety hodné Labutího jezera. Keporkaci si prý vyskakují z vody i jen tak pro radost.

O velrybách byly napsány stohy knih: od Melvillovy Bílé velryby až po vědecká pojednání. Žádné čtení však nevyváží jediný den pozorování tvorů, o nichž víme tak málo.

Dominikánská republika, Boca Chica

Boca Chica

Na zdraví keporkaků

Když jsme se vrátili z výpravy s Lorenzem, čekala nás v krčmě snad celá vesnice. Naše úsměvy signalizovaly, že tentokrát jsme ulovili pár snímků. Dominikánci se umějí radovat ze života naprosto spontánním způsobem a k oslavě stačí i to, že dva velrybí cizinci uspěli. Slavili jsme všichni a nakonec jsme si připili na dlouhý život těžkotonážních baletek – keporkaků. Umějí se radovat ze života tak jako Dominikánci.

Text: KARIN STRUŽKOVÁ, foto: Profimedia

Autoři:




Nejčtenější

Hydroelektrárna Spálov v detailu. Po předešlé domluvě si ji můžete prohlédnout...
Putování krajinou skla. Na kole za největším podzemním jezerem Česka

Železný Brod bývá označován za ideální turistické rozcestí Českého ráje, Jizerských hor a Krkonoš. Byla by ovšem škoda vyrážet za tak dalekými cíli a...  celý článek

Čeští turisté se koupou na Makarské. K moři do Chorvatska jich ročně míří skoro...
A zase to Chorvatsko. I letos bude pro Čechy nejoblíbenější destinací

Chorvatsko bude letos podle Asociace cestovních kanceláří opět nejoblíbenější destinací českých turistů - stejně jako loni a spoustu předchozích let. Asociace...  celý článek

Na parkovištích v Dolním Adršpachu stálo asi tisíc aut (14.8.2017).
Turisté v autech zahltili Adršpach, policie odkláněla Poláky z přechodu

Stovky turistů v autech zablokovaly kolem poledne příjezdové cesty do Adršpachu a Teplic nad Metují na Náchodsku. Policie odkláněla dopravu na některá...  celý článek

Film Dovolená s Andělem trefně popsal odborářské rekreace.
Dovolená nejen s Andělem. Odborářské rekreace dělnický lid miloval

Kdyby v létě 1952 revizor Gustav Anděl nevyjel do zotavovny Jezerka, dnešní generace by zřejmě netušily, jak tehdejší odborářská rekreace vypadala.  celý článek

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

Další z rubriky

Ledový kůň v plné kráse
Jak oslavit 15. narozeniny. Výlet na třetí nejvyšší štít Vysokých Tater

Zatímco na nejvyšší Gerlach chce vyjít každý a na elegantní Lomničák se kdekdo vyveze lanovkou, třetí nejvyšší vrchol Tater se skrývá kdesi vzadu a ke zdolání...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.