Výlet nás zavede na ploché, protáhlé návrší, vlastně hřbet, který vrcholí v nadmořské výšce 358 m významným bodem Jevanské pahorkatiny jménem Klepec.
Celý hřbet tvoří většinou pod ornicí skryté zrnité žuly až hrubozrnné granodiority. Tedy horniny pevné a zdálo by se věčné. Není tomu tak a právě zde se o tom můžeme přesvědčit.
Odkud sem balvany "zabloudily"
Když tyto kdysi roztavené horniny začaly v hlubinách země chladnout, vytvořily se v nich v důsledku smršťování drobné praskliny.
Po odnosu hornin, které je zakrývaly, začala do prasklin - probíhajících přibližně ve vodorovném, svislém i šikmém směru - pronikat voda a po další miliony let probíhalo zvětrávání a odplavování zvětralých částic. Ostré hrany na styku prasklin se zaoblovaly a původní bloky žul přibližně kvádrovitého tvaru dostávaly bochníkovitou podobu.
Při zvětrávání se ukázalo, že tyto horniny nejsou proti zvětrávání stejně odolné ve všech svých částech. Některé se po milionech let zcela rozpadly, z jiných bloků zůstala nejodolnější jádra v podobě menších, větších, ale i obrovitých zaoblených balvanů.
Na návrší leží právě několik takových nejodolnějších jader impozantních rozměrů. Nejsou všechna pohromadě, najdeme je ve dvou blízkých skupinách, označovaných jako Klepec I a Klepec II.
Protože jde o mimořádně zajímavou ukázku zvětrávání a odnosu žul a granodioritů, je prostor výskytu balvanů na rozloze 7,48 ha chráněn jako přírodní památka. Kdysi sem zájemce dovedla modrá turistická značka. Ta je dnes zrušena, ale cesta k balvanům není složitá.
Jak se dostat ke Slouhovi
V Přišimasech jdeme od kostela sv. Petra a Pavla ulicí východním směrem. Od posledních domků pokračuje v započatém směru polní cesta, která mírně stoupá a směřuje k zalesněnému návrší. Po několika minutách chůze již vidíme mezi stromy nejmohutnější balvan celé přírodní památky. Protože svým tvarem připomínal lidem sehnutou postavu, pojmenovala ho lidová fantazie Slouha.
Jeho rozměry jsou obdivuhodné. Nadzemní část je 11 m dlouhá (při zemi), 8 m vysoká a asi 3 m široká. Kámen má velice hrubý povrch, tvořený vyrostlicemi živce. Na jižní stěně Slouhy je zasazena pamětní deska 14 obětem 1. světové války z okolních obcí. Na opačné, severní straně stojí za povšimnutí shora dolů směřující rýhy - pseudoškrapy - vytvořené stékající dešťovou vodou.
|
Výbušnina kámen nezničila |
Stoh slámy
Asi po 300 metrech severovýchodním směrem dojdeme po polní cestě do dalšího lesa, kde je při okraji druhá, početnější skupina balvanů. Nejmohutnější je asi čtyři metry vysoký a odhadem okolo 200 tun těžký. Je pojmenován Stoh slámy a také na něm je pamětní deska. Připomíná velký tábor lidu, uskutečněný zde v roce 1844.
V blízkosti tu najdeme i několik delších velkých balvanů. Některé z nich mají na horních stranách mísovité prohlubně - skalní mísy.
Okolí balvanů v obou částech lokality je značně nerovné, s četnými prohlubněmi. To jsou prostory, kde si dříve lidé z okolí lámali kámen do základů domků.
Jednotlivé balvany jsou tu na dohled od sebe. Procházka po Klepci je pohodlná a poučná. Ukazuje, že ani pevné horniny nemohou existovat v přírodě v neporušeném stavu nekonečně dlouho. Kromě toho je nám odměnou pobyt v zajímavém přírodním prostředí a při zpáteční cestě do Přišimas také výhled do dálky severním a západním směrem.
 Bludný kámen Slouha v Přišimasech |
