Moldava je na konečné a samotná jízda vlakem je zajímavá. Horské zářezy se střídají s vysokými mosty a tunely. Celá trať je už sto dvacet let v provozu. Od moldavského nádraží, které z minulosti pamatuje velký provoz (proto tak velká budova), se se žlutou dáte podél kolejí proti směru, z něhož jste přijeli. Koleje překročíte u třetí tabule zdejší naučné stezky, je na ní řez geologickou stavbou Krušných hor a Českého Středohoří. Krátce se svezete k rozcestí, kde zahnete vpravo k bývalému transformátoru a k pramenům říčky Bystřice (Weiseritz), jež směřuje do Německa. Od dolního konce Lounské louky vyběhnete k chatě Vitiška a tam už nastoupíte do stopy na červenou hřebenovou magistálu. Mimo chaty a rozcestí značených cest najdete dřevěný Červený kříž, od nějž se stojí za to podívat na Středohoří. Po červené, která vede po silnici, budete chvíli stoupat, pak krátkým sjezdem dorazíte až na Cínovec. Před ním, poblíž německé televizní věže, stopa uhýbá od červené vpravo, mezi chalupami dosáhne k silnici E55, kde stojí hotel Pomezí. Plání kolem bývalého dolu Wolfram objedete ves. K červené se vrátíte u hrází z kamene zvaných Kamenná záda. Balvany tu kdysi vysbírali horalé z chudých polí a luk. Občas se ukáže okolí. Na německé straně dominuje Geisingberg s rozhlednou, na české vzdálený Špičák u Krásného Lesa. Po otevřené pláni vás stopa dovede do mělkého sedla. Z něho pokračují dvě značené cesty a obě končí pod Komáří Vížkou. Červená magistrála vede přímo a jsou z ní výhledy do Německa. Žlutá odbočuje doprava, mine zpustlou hájovnu s poetickým jménem Pod Sedmi štíty a pak pokračuje vrstevnicovou cestou po jižním úbočí hlavního hřebene. Proto umožňuje výhled na jih na Teplicko a na Středohoří. Obě cesty se spojí u kaple svatého Wolfganga pod vrcholem Komáří Vížky. Než ale vystoupáte k horskému hotelu, jistě vás zaujme nerušený výhled na desítky vrcholů Českého Středohoří od Bukové hory přes Vysoký Ostrý, Milešovku k Bořeni. Po výstupu na poslední vrchol naší cesty vás už čeká jen přejezd Fojtovické pláně, v jejímž středu stávala velká horská ves Habartice. Na lučinaté rovině zůstal jediný kamenný dům - hranatá budova kasáren finanční stráže z první republiky, která je dnes ovšem v dezolátním stavu. Kostel, fara, hospody, vše se rozpadlo. Dolů k autobusu na Telnici se nejjednodušším způsobem dostanete, když dojedete až na konec pláně na Cvičnou louku. Odvážnější mohou zkusit sjezd přes takzvaný Buben, pohodovější je ovšem sledovat silnici z Adolfova, která pozvolna klesá až k dolní stanici vleku na vrch Rudný. Odtud se podél potoka dostanete ke zastávce autobusu na rozcestí na Krásný Les. Z Fojtovické pláni lze také sjet dolů po svážné silnici do Chlumce na městský autobus. Pohodlná sjezdová cesta je kombinací pěší a cyklistické zelené. Po značce lze dorazit k nádraží ČD Chlumec (na trati Děčín - Oldřichov), k autobusu je to asi jeden kilometr. Doporučená trasa měří asi pětadvacet kilometrů, většinou vede rovinatým hřebenem s mírnými klesáními a závěrečným sjezdem. K orientaci vám dobře poslouží mapa KČT Krušné hory Teplicko v měřítku 1: 50 000 ze zelené série, lepší je ovšem mapa KČT Bouřňák - Cínovec - Komáří hůrka - Telnice v měřítku 1: 25 000 z modré řady.
18. ledna 2001 15:58
