Z Lomnického štítu střemhlav na lyžích

  • 38
Probouzíme se asi kolem osmé hodiny pod Vysokými Tatrami, které z dáli vypadají celkem neponičené. Jakmile se ale člověk přiblíží, tak je to jako po výbuchu atomové bomby. V 10:00 vyrážíme lanovkou z Tatranské Lomnice (asi 900 m n.m.) na Skalnaté pleso (1786,8 m n.m.).

Lístek na lanovku nás stojí 230 Sk. Poté pokračujeme další lanovkou do Lomnického sedla (2196 m n.m) za 130 Sk.

Počasí je zatím proměnlivé, chvíli slunce, chvíli mraky, teplota asi 10-12°C a sníh nacucaný vodou. Sníh je mokrý, terén lavinózní, strmost svahu se pohybuje nahoře až k 50-55 stupňům, přesně to nedovedu určit.

Luděk je asi o 10 minut rychlejší jako vždy, trochu se více vyspal a navíc je to starý pardál, který má vždy natrénováno. Dáváme jedno vrcholové pivko a vyrážíme dolů.

Jedno problematické místo je asi 30 metrů od zábradlí, kdy člověk má špičku lyže i patku na skále (podle podmínek), a hrany na řetězu... Toto místo ale překonáváme celkem v pohodě.

Luděk pak hlásí, ať jedu na kameru, to si to člověk vždycky trochu více "pustí", aby se bylo na co dívat.

Sjezd vede z Lomnického štítu (2632 m n.m) zpět na Skalnaté pleso přes Lomnické sedlo, poté podél
lanovky po sjezdovce zpět do Tatranské Lomnice. Je to převýšení 1600 m
n.m, hrubým odhadem tak 6-7 km. Při dobrých podmínkách by se to dalo
sjet možná i za 20-30 minut.

Po třetím oblouku se mi kousla lyže, už se řítím po hlavě a ne na lyžích, to se mi ještě nikdy nestalo v takovém svahu... Pak už jen "panna orel panna orel" asi 30-40 metrů kolem skal ve svahu 45 stupňů, no málem jsem tu už nebyl. Nakonec jsem se zachytil rukou, kterou jsem v pádu zabořil až po rameno, trochu se tomu zasmějeme. Luděk jen kroutí hlavou, jak jsem to přežil.

Pak už jedeme na jistotu, sníh už je lepší, takže zase někdy příště po Meděných lávkách na druhou stranu, tam to ještě sjeté nemáme.

V neděli pršelo, tak jsme si alespoň vylezli Veverkův ledopád ve Velké Studené a pak na pivko. Tatry pro mě mají snad jako žádné jiné hory...

Fotky ze sjezdu z Lomnického štítu si prohlédněte ZDE

 












Prvních 50 metrů sjezdu

Výzbroj

Pokud je zmrzlý sníh, tak se určitě hodí cepín + nějaké skoba do skály + 3 friendy, 6 expresek, lano a úvazek. Nutný je chránič na páteř a helma!

Lyže crossové, aby měly radius od 16 -20 m. Vázání skialpinistické Fritschi nebo Silvereta, Dynafit,... na trhu je jich spousta.

Důležitý je lavinový pípák + mobil a číslo na horskou službu + základní lékarnička.

Průprava

Člověk by měl mít zkušenosti se zimním lezením, a samozřejmě něco najeto v podobných svazích. Ideální je průprava ve Francii, v Rakousku nebo Švýcarsku, kde se dají najít podobné svahy, které jsou navíc oproti tomuto sjezdu bezpečnější.

Pár otázek a odpovědí

*Kdy jste stál poprvé na lyžích?

Poprvé jsem na lyžích stál, když mi bylo dva a půl roku. Už od dětství mě učil otec lyžovat mimo sjezdovky hlavně proto, že to bylo vždy náročnější, ale také o to krásnější, když to pak člověku jde.

Ve čtrnácti letech mě otec vzal na takový první větší sjezd z tatranského Kriváně (2499 m n.m). Nejedná se úplně o extrém, ale před dvěma lety se tam zabili dva lidé. Je to takový hodně široký žleb se sklonem nahoře odhadem maximálně 45 stupňů. Celkem často tam padají laviny.

* Kdy jste se tedy dostal ještě více k extrémnímu lyžování?

Až když jsem začal jezdit do Francie s Luďkem Konečným (45 let). Právě on mě posunul zase o kus dále do extrému, teprve tehdy jsem zjistil, o co opravdu jde.

Člověk tam jede většinou na 6-7 lyžařských dní a lyžuje od 9-16-18 hodin, to znamená 7-9 hodin denně většinou ve volném terénu, což je takový trénink, že po třech dnech už si člověk pak mnohem víc věří. Luďkovi vlastně vděčím i za to, že mě přitáhl k lezení, i když je mi líto, že se mnou nejezdí do vysokých hor. K těm jsem zase "přičichl" zásluhou Poldy Sulovského (50 let) (Leopold Sulovský, horolezecká legenda a první Čech, který stanul na Everestu, pozn.red)  

* O expedici na K2, kterou chystáte na letošní květen, toho zatím moc slyšet nebylo. Můžete o ní něco říci?

Právě minulý rok jsme byli v Pákistánu expedici K2 předjednat. Devítičlenná skupina pod vedením Poldy Sulovského odjíždí do oblasti v půlce května, expedice bude trvat zhruba 65-75 dní od konce května do počátku srpna.

Jestli se pokusím sjet K2 na lyžích, je ve hvězdách, nejdůležitější je vrátit se zdravý. Každý ví, že je to o počasí a štěstí, hora nepustí jen tak každého. 

*Máte nějaké heslo, kterým se v životě řídíte?

Chodí štěstí dokola, sem tam padne na vola.

 

Josef Lukáš v Savojských Alpách, Les 2 Alpes

Josef Lukáš v Savojských Alpách, Les 2 Alpes

Josef Lukáš v Savojských Alpách, Chamonix

Lomnický štít (2632 m n.m.)

Lomnický štít: asi 100 metrů pod vrcholem

Vrchol Lomnického štítu

Lomnický štít: traverz asi 200 metrů od lanovky

Stanice na vrcholu Lomnického štítu

Sjezd z Lomnického štítu - prvních 50 metrů

Pohled ze Skalnatého plesa

Pasáž se řetězi

Nástup do žlebu

Lomnický štít (2632 m n.m.)